[můj Bůh je Jehova].

1. Jeden z nejpřednějších izraelských proroků. Jeho domovem byla patrně Tišbe, podle názoru některých znalců jde o vesnici v zemi Gilead, na V od řeky Jordán. (1Kr 17:1) Svou dlouhou životní dráhu proroka v Izraeli zahájil za vlády krále Achaba, který začal vládnout asi v roce 940 př. n. l., a v této dráze pokračoval i za vlády Achabova syna Achazjáše  (začal vládnout kolem roku 919 př. n. l.). (1Kr 22:51) Poslední zmínka o jeho službě v postavení proroka (tentokrát pro Judu) je z doby ke konci osmileté vlády judského krále Jehorama, a ta začala v roce 913 př. n. l. (2Pa 21:12–15; 2Kr 8:16)

Prostřednictvím Elijáše Jehova silně podpořil pravé uctívání v době, kdy duchovní a morální stav Izraele klesl na znepokojivě nízkou úroveň. Král Achab, syn Omriho, pokračoval v uctívání telete, které zavedl Jeroboam; ještě horší však bylo, že si vzal za manželku Jezábel, dceru sidonského krále Etbaala. Pod jejím vlivem Achab hřešil více než všichni předcházející izraelští králové — zavedl totiž rozsáhlé uctívání Baala. Mnohonásobně vzrostl počet Baalových kněží a proroků a zkaženost dosáhla nebývalého rozsahu. Jezábel nenáviděla Jehovu, a proto pronásledovala a pobíjela jeho proroky; ti se museli ukrývat v jeskyních. (1Kr 16:30–33; 18:13)

Krmili ho krkavci. První zprávu o Elijášovi máme z doby, kdy ho Jehova poslal oznámit, že Izrael bude potrestán za své hříchy. Jeho první zaznamenaná slova jsou: „Jakože žije Jehova, Bůh Izraele, před nímž já stojím.“ Elijáš zdůrazňuje, že Jehova, živý Bůh Izraele, nařídil, aby po několik let nepřišel déšť ani rosa, jedině na Elijášův příkaz. Ukázalo se, že toto období trvalo tři roky a šest měsíců. (1Kr 17:1; Jk 5:17) Po tomto oznámení Jehova posílá Elijáše do říčního údolí Kerit na V od Jordánu, na území kmene Gad. Tam dochází k zázraku, když Elijášovi přinášejí pokrm krkavci. Vodu má z říčního údolí, ale to v době sucha časem vyschne. Jehova ho vede dál a posílá ho pryč z izraelského území, a to do Carefatu, fénického města, které bylo tehdy závislé na Sidonu. Tam, nedaleko města Sidon, kde panuje Achabův tchán Etbaal (1Kr 16:31), se Elijáš setkává s jednou vdovou, která pro sebe a pro svého syna připravuje poslední jídlo z úplně posledního zbytku mouky a oleje. Elijáš ji požádá o koláč a slibuje jí, že v době sucha se o ni Jehova postará. Tato žena uznává, že Elijáš je Boží muž, poslechne ho a obdrží požehnání. (Srovnej Mt 10:41, 42.) V době, kdy Elijáš přebývá v domě této ženy, její syn umírá. Elijáš se modlí k Bohu, a ten dítěti vrací život, což je první zaznamenané vzkříšení a třetí z Elijášových osmi zázraků. (1Kr 17)

Jak Elijáš vštípil Izraeli to, že Jehova je skutečně pravý Bůh?

Achab mezitím Elijáše všude hledal, bezpochyby proto, aby ho usmrtil, ale marně. (1Kr 18:10) Nakonec Bůh dává Elijášovi pokyn, aby se Achabovi ukázal. Elijáš se setkává s Achabem a žádá ho, aby se mohl sejít se 450 Baalovými proroky a se 400 proroky posvátného kůlu (Ašery). Achab shromažďuje proroky k hoře Karmel, nedaleko od Středozemního moře. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 950) Elijáš nyní před lidem navrhuje, aby byla provedena zkouška, při které by se prokázalo, kdo je pravý Bůh, kterého mají následovat. Ten Bůh, který dá odpověď tím, že obětovaného býka stráví ohněm, má být všemi uznán. Lid to považuje za dobré a s návrhem souhlasí. Nejprve je vzýván Baal, ale marně. Ačkoli se k němu jeho kněží stále modlí, a dokonce si podle svého rituálu sami dělají řezné rány, žádný oheň nepřichází, neobjevuje se žádný důkaz, že by Baal byl živým bohem. Slunce pálí a oni téměř celý den poskakují kolem oltáře; Elijáš se jim nemilosrdně posmívá a oni zuří stále víc. (1Kr 18:18–29)

Nyní je na řadě Elijáš. Použije 12 kamenů a opraví oltář, který byl rozbořen, pravděpodobně na podnět Jezábel. Potom dává pokyn, aby lidé třikrát vylili vodu na oheň i na oltář; vodou je naplněn i příkop, který je kolem oltáře a ohraničuje plochu asi 32×32 m. (1Kr 18:30–35) Asi v době, kdy je každý den obětována večerní obilná oběť, Elijáš vznáší k Jehovovi jedinou modlitbu; Jehova sesílá z nebes oheň, který stravuje nejen oběť, ale také dřevo, oltářní kameny a vodu v příkopu. (1Kr 18:36–38) Když to lidé vidí, padnou na tvář a říkají: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ Elijáš potom dává všech 450 Baalových proroků pobít v říčním údolí Kišonu. Jehova vyslýchá Elijášovu modlitbu a působí, že prudkým deštěm období sucha končí. V Jehovově síle potom Elijáš běží před Achabovým dvoukolým vozem do Jezreelu, tedy na vzdálenost asi 30 km. (1Kr 18:39–46)

Na útěku před Jezábel. Královna Jezábel se dozvídá, že její proroci, kteří sloužili Baalovi, byli pobiti, a zapřísahá se, že Elijáše usmrtí. Elijáš dostává strach a prchá do Beer-šeby, která leží asi 150 km na JV, záp. od dolního konce Mrtvého moře. (MAPA, sv. 1, s. 949) Tam zanechává svého sloužícího, putuje ještě dále do pustiny a modlí se, aby zemřel. Zde se mu objevuje Jehovův anděl, aby ho připravil na dlouhou cestu „až k hoře pravého Boha“, k Chorebu. Jídlo, které tehdy Elijáš sní, ho posílí na čtyřicetidenní cestu, při které ujde přes 300 km. Na Chorebu s ním Jehova mluví, ale předtím mu bázeň vzbuzujícím způsobem ukazuje svou moc v podobě větru, zemětřesení a ohně. V těchto projevech Jehova není; on není žádným přírodním bohem a není ani ztělesněním přírodních sil. Tyto přírodní síly jsou jen projevy jeho činné síly, není to Jehova sám. Všemohoucí Elijášovi říká, že Elijáš má ještě vykonat určitou práci jako prorok. Jehova uvádí na pravou míru Elijášovu domněnku, že jako ctitel pravého Boha zbyl v Izraeli jen on sám; ukazuje mu totiž, že těch, kdo nesklánějí kolena před Baalem, je 7 000. Posílá Elijáše  zpět k jeho přidělenému úkolu, a uvádí jménem tři osoby, které mají být pomazány neboli pověřeny, aby vykonaly pro Jehovu určitou práci: Chazaela jako krále nad Sýrií, Jehua jako krále nad Izraelem a Elijášova nástupce Elišu. (1Kr 19:1–18)

Eliša ustanoven jako nástupce. Potom se Elijáš vydává směrem k městu Abel-mechola, kde žije Eliša. Nachází Elišu, jak orá pole. Přehodí přes něho svůj úřední oděv a tím dává najevo Elišovo jmenování neboli pomazání. Od té chvíle Eliša stále doprovází Elijáše jako jeho sloužící. Bezpochyby je s Elijášem, když nastává další příležitost, aby bylo proneseno proroctví proti Achabovi. Tento chamtivý král, který uctíval Baala, se nezákonně zmocnil jedné vinice, jež byla dědičným vlastnictvím Jezreelity Nabota; Achab totiž dovolil, aby jeho manželka Jezábel na základě falešného obvinění a s pomocí falešných svědků a nespravedlivých soudců dala Nabota zavraždit. Elijáš se s Achabem setkává na vinici a říká mu, že jeho krev budou lízat psi na stejném místě, kde lízali krev Nabotovu. Oznamuje, že podobný osud potká také Jezábel. (1Kr 19:19; 21:1–26)

Asi o tři roky později Achab umírá v bitvě. Jeho dvoukolý válečný vůz je myt v samařském rybníku a psi lížou Achabovu krev. K vykonání rozsudku nad Jezábel však dojde asi až o 15 let později. Nástupcem Achaba se stává jeho syn Achazjáš. Tento král jde ve stopách svého ničemného otce; když při nehodě utrpěl zranění, obrací se k falešnému bohu Baal-zebubovi, bohu Ekronu, aby se ho dotázal, jak to s ním v jeho nemoci dopadne. Elijáš mu vyřizuje Jehovovo slovo, že kvůli tomu rozhodně zemře. Achazjáš potom postupně posílá tři skupiny, z nichž každá má 50 mužů a velitele, aby se Elijáše zmocnily; na první dvě skupiny prorok svolává oheň z nebe, aby je zničil, ale když ho třetí velitel úpěnlivě prosí, Elijáš se s ním vrací a ohlašuje soud Achazjášovi osobně. (1Kr 22:1, 37, 38; 2Kr 1:1–17)

Eliša se stává jeho nástupcem. Již před několika lety Elijáš Elišu jmenoval, a nyní přichází čas, kdy v souladu s tím musí Elišovi, který již obdržel dostatečné školení, předat přehoz představující tento úřad proroka. K tomu dochází za vlády Achazjášova nástupce, jeho bratra Jehorama z Izraele. Elijáš jde tehdy do Betelu, odtud do Jericha a pak k Jordánu, a Eliša zůstává stále s ním. Zde dostává Eliša odměnu za svou věrnost — vidí totiž ohnivý válečný dvoukolý vůz a ohnivé koně a Elijáše, jak ve větrné bouři vystupuje k nebesům. Eliša zvedá Elijášův úřední oděv, který z něho spadl, a dostává (podobně jako podíl prvorozeného syna) „dva podíly“ na Elijášovu duchu, duchu odvahy a ‚naprosté žárlivosti pro Jehovu, Boha vojsk‘. (2Kr 2:1–13; 1Kr 19:10, 14; srovnej 5Mo 21:17.)

Elijáš v té chvíli neumírá ani neodchází do nějaké neviditelné duchovní říše, ale je přenesen, aby jako prorok vykonal další uložený úkol. (Jan 3:13) Dokladem toho je skutečnost, že Eliša nedrží období truchlení nad svým pánem. Několik let potom, co byl vzat vzhůru ve větrné bouři, je Elijáš stále ještě naživu a působí jako prorok, tentokrát pro judského krále. Judský král Jehoram jednal ničemně, a proto mu Elijáš píše dopis, v němž vyjadřuje, že ho Jehova zavrhuje, což se krátce potom splní. (2Pa 21:12–15; viz heslo NEBE, Vystoupení do nebe.)

Zázraky. Biblická zpráva připisuje Elijášovi osm zázraků: (1) Uzavření nebes, aby nepršelo. (2) Vdově z Carefatu se stále obnovuje zásoba mouky a oleje. (3) Vzkříšení syna vdovy. (4) Modlitba je vyslyšena sesláním ohně z nebe. (5) Modlitba je vyslyšena tím, že začíná pršet, končí období sucha. (6) Svolání ohně na 50 mužů krále Achazjáše a na jejich velitele. (7) Svolání ohně na druhých 50 mužů krále Achazjáše a na jejich velitele. (8) Rozdělení Jordánu tím, že do něj Elijáš udeřil svým úředním oděvem. Jeho vystoupení k nebesům bylo také zázrakem, ale byl to přímý skutek Boží, nebylo to nic, k čemu by došlo na základě Elijášovy modlitby nebo na základě jeho prohlášení.

Elijáš se mocně zastával pravého uctívání Jehovy. Hrozným, ničivým způsobem zasáhl proti uctívání Baala v Izraeli; v díle, které Elijáš zahájil, pokračoval potom Eliša a vykonání rozsudku nad Jezábel provedl Jehu, který také zničil nečistý sidonský kult Baala. V Elijášově době se našlo 7 000 osob věrných Jehovovi, mezi nimi i správce Achabovy domácnosti Obadjáš; Elijáš bezpochyby některé z nich velmi posílil. Elijáš jmenoval Elišu svým nástupcem, ale pomazání Chazaela a Jehua musel provést Eliša.

Apoštol Pavel nepochybně poukazuje na Elijáše, když mluví o „Samuelovi a o ostatních prorocích, kteří vírou . . . docílili spravedlnosti . . . Ženy přijímaly vzkříšením své mrtvé.“ Proto je Elijáš jedním z ‚oblaku‘ starověkých věrných svědků. (Heb 11:32–35; 12:1) Učedník Jakub poukazuje na Elijáše jako na důkaz toho, že modlitby ‚člověka s pocity, jako jsou naše‘, který spravedlivě slouží Bohu, jsou účinné. (Jk 5:16–18)

Jeho dílo prorocky znázorňovalo budoucí věci. Asi 450 let po Elijášově době prorokoval Malachiáš, že se „před příchodem toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne“ objeví prorok Elijáš. (Mal 4:5, 6) Židé v Ježíšově době očekávali, že Elijáš přijde, aby toto proroctví splnil. (Mt 17:10) Někteří lidé se domnívali, že Elijášem je Ježíš. (Mt 16:14) Jan Křtitel, který měl na sobě oblečení z velbloudí srsti a kolem beder kožený pás podobně jako Elijáš, prohlásil, že on osobně ve skutečnosti Elijášem není.  (2Kr 1:8; Mt 3:4; Jan 1:21) Anděl kdysi neřekl Janovu otci Zecharjášovi, že Jan bude Elijášem, ale řekl, že bude mít ‚Elijášova ducha a sílu, aby přichystal pro Jehovu připravený lid‘. (Lk 1:17) Ježíš poukázal na to, že Jan tuto práci dělal, ale že ho Židé nepoznali. (Mt 17:11–13) Po Janově smrti se při Ježíšově proměnění objevil ve vidění Elijáš společně s Mojžíšem. Tím bylo ukázáno, že se ještě má stát něco, co bylo Elijášovým dílem znázorněno. (Mr 9:1–8)

2. Syn Benjamínovce Jerochama; bydlel v Jeruzalémě a byl hlavou svého domu. (1Pa 8:1, 27, 28)

3. Levitský kněz ze ‚synů Charima‘ (1Pa 24:8; Ezr 2:1, 2, 39), jeden z mužů, kteří jednali podle Ezrova napomenutí, aby propustili své cizozemské manželky. (Ezr 10:21, 44)

4. Potomek Elama; jeden z mužů, kteří uposlechli Ezrovu výzvu, aby propustili své cizozemské manželky. (Ezr 10:26, 44)