[z asyrštiny, znamená „Aššur dává bratra“].

Mladší syn a nástupce asyrského krále Senacheriba. V jednom ze svých nápisů Esar-chaddon potvrzuje biblickou zprávu o smrti svého otce (Iz 37:37, 38); uvádí v něm: „Mé bratry ‚napadlo‘ pevné rozhodnutí. Opustili bohy a obrátili se ke svým skutkům násilí, přičemž zosnovali zlo . . . Aby se zmocnili kralování, zabili Senacheriba, svého otce.“ (Ancient Records of Assyria and Babylonia, D. Luckenbill, 1927, sv. II, s. 200, 201)

Esar-chaddon tvrdí, že byl vybrán jako právoplatný dědic ještě před smrtí svého otce, a zdá se, že před tím, než se stal králem Asýrie, sloužil jako místokrál v Babylóně. Když byl jeho otec úkladně zavražděn, Esar-chaddon podle svého vyprávění pronásledoval vrahy do Arménie („do země Ararat“, 2Kr 19:37) a tam je porazil. Jeho oficiální vláda údajně trvala 12 let.

V počátečním období své vlády začal Esar-chaddon obnovovat Babylón, který kdysi Senacherib zničil. Chrám Esagila byl obnoven a o městě samotném Esar-chaddon říká: „Babylón . . . jsem postavil znova, zvětšil jsem ho, povýšil, učinil nádherným.“ (Ancient Records of Assyria and Babylonia, sv. II, s. 244)

Jeho záznamy podávají zprávu o vojenských taženích proti Gimirrai neboli Kimmeriům, kteří jsou považováni za potomky Gomera. (Srovnej 1Mo 10:2; Ez 38:6.) Vyloupil také město Sidon a nedaleko něho vybudoval nové město, které pojmenoval Kar-Esarchaddon. Jeden z jeho nápisů uvádí seznam asi 20 vazalských králů, mezi nimi Manasseho z Judy (Menasi, král Jaudi).

Zpráva ve 2. Paralipomenon 33:10–13 ukazuje, že Manasseho zajali ‚velitelé vojska, jež patřilo asyrskému králi,‘ a odvedli ho do Babylóna. V minulosti někteří znalci považovali tuto zmínku o Babylónu za chybnou; domnívali se totiž, že Manasse byl odveden do Ninive. Jak jsme však již viděli, Esar-chaddon, jehož nápisy ukazují, že byl současníkem Manasseho, obnovil Babylón a údajně ‚o okrášlení svého hlavního města Ninive měl daleko menší zájem než kterýkoli jiný asyrský král‘. (The Interpreter’s Dictionary of the Bible, G. Buttrick, ed., 1962, sv. 2, s. 125) Jestliže byl Manasse zajat za vlády Esar-chaddona, nebyla by žádná nesrovnalost v tom, že by byl vzat do Babylóna, jehož obnovením se Esar-chaddon tak pyšně chlubil. Za povšimnutí však stojí zmínka Esar-chaddonova syna Aššurbanipala, podle níž byl také za jeho vlády Manasse jeho poplatníkem.

 ‚Šedesát pět let.‘ V období obnovování jeruzalémského chrámu někteří neizraelští obyvatelé země poukazovali na to, že je do Samaří přivedl ‚asyrský král Esar-chaddon‘. (Ezr 4:2) Skutečnost, že přesídlování lidí do Samaří a ze Samaří prováděli Asyřané až do vlády Esar-chaddona, považují někteří znalci za vodítko k porozumění tomu, co znamená období „šedesáti pěti let“, o němž se zmiňuje Izajáš 7:8 v souvislosti se zpustošením Efrajima (s jeho hlavním městem Samařím). Oněch 65 let, do jejichž ukončení měl být Efrajim „roztříštěn na kusy“, ‚takže neměl být lidem‘, mohlo spadat do období mezi vládou Tiglat-pilesera III. (který začal vysídlovat obyvatele ze severního království Izraele krátce po oznámení Izajášova proroctví) a vládou Esar-chaddona.

Dobytí Egypta. Esar-chaddonovým vynikajícím vojenským činem bylo dobytí Egypta; zvítězil nad etiopským panovníkem Tirhakou (o němž se 2Kr 19:9 zmiňuje jako o „etiopském králi“) a zmocnil se města Memfis. Ke svým mnoha titulům tak Esar-chaddon přidal titul „král egyptských králů“.

Esar-chaddon sice zorganizoval Egypt do oblastí a nad knížaty těchto oblastí dosadil asyrské místodržitele, ale za několik let došlo ke vzpouře. Asyrský král se vydal na druhé vojenské tažení, aby tuto vzpouru potlačil, ale cestou u Charanu zemřel. Ve svých nápisech kdysi o sobě Esar-chaddon řekl: „Jsem mocný, jsem všemohoucí, jsem hrdina, jsem gigantický, jsem kolosální.“ (Ancient Records of Assyria and Babylonia, sv. II, s. 226) Ukázalo se však, že jako všichni ostatní nedokonalí lidé je i on pouhým otrokem, poddaným, nad nímž vládnou králové Hřích a Smrt, a ti si ho nyní vyžádali. (Srovnej Ža 146:3, 4; Ka 9:4; Ří 5:21.)

Před svou smrtí se Esar-chaddon postaral o to, aby převzetí trůnu proběhlo hladce; svého syna Aššurbanipala totiž prohlásil korunním princem a dalšího svého syna, Šamaš-šum-ukína, jmenoval králem Babylóna. Když tedy Esar-chaddon zemřel, stal se Aššurbanipal dalším asyrským monarchou.

[Vyobrazení na straně 462]

Asyrský král Esar-chaddon, který velmi přispěl k tomu, že bylo Samaří opět zalidněno, a to cizinci