Druhé místo, na kterém cestou z Egypta tábořili Izraelité a které Mojžíš jmenoval. (2Mo 13:20; 4Mo 33:3–7) Právě v Ethamu, „na okraji pustiny“, změnili Izraelité směr a „obrátili se zpět“ směrem k Pihachirotu, kde přešli přes moře. (4Mo 33:7, 8) Z toho by mohlo být patrné, že Etham by byl místem, kde by Izraelité pravděpodobně opustili Egypt, pokud by jim Bůh nepřikázal změnit směr.

To, že se obrátili zpět, vedlo faraóna k závěru, že Izraelité ‚putují pustinou ve zmatku‘, a podnítilo ho to k tomu, aby je pronásledoval. To vedlo k vykonání Božího rozsudku nad Egypťany, k němuž došlo v Rudém moři. (2Mo 14:1–4)

Někteří znalci se snaží umístit Etham na vých. konec Vádí Tumilat, sev. od Hořkých jezer. Je to však proto, že hebrejský Etham (ʼE·thamʹ) spojují se staroegyptským slovem znamenajícím pevnost (htm). I kdyby toto spojení bylo správné, bylo by nutné vzít v úvahu, že existovala řada míst, která byla tímto egyptským slovem pojmenována. Vzhledem k tomu, že Etham nebyl na trase, která z Egypta vedla „cestou země Filištínů“ (2Mo 13:17) směrem na S, je možné říci pouze to, že ležel někde na S od Rudého moře a velmi pravděpodobně na okraji pustiny, která tvoří sz. část Sinajského poloostrova.

Zdá se, že ze srovnání 4. Mojžíšovy 33:8 s 2. Mojžíšovou 15:22 vyplývá, že oblast pustiny u Ethamu odpovídá ‚pustině Šur‘. A pokud tato jména není možné zaměnit, pak podle toho, které území bylo větší, mohla pustina Šur být součástí pustiny Etham, nebo naopak pustina Etham tvořila část pustiny Šur. (Viz heslo ŠUR.)