[Bůh posiluje].

Syn Buziho, kněz. Byl jedním ze zajatců, které v roce 617 př. n. l. vzal Nebukadnecar do zajetí spolu s Jehojakinem. Svá první vidění od Boha dostal Ezekiel „třicátého roku, ve čtvrtém měsíci, pátý den měsíce“, „v pátém roce vyhnanství krále Jehojakina“. Prorokoval Židům, kteří žili u řeky Kebar, o níž se někteří dnešní znalci domnívají, že to byl jeden z velkých babylónských kanálů. Zdá se, že výraz „třicátého roku“ se vztahuje na Ezekielův věk. Tehdy se ujal svých prorockých povinností. (Ez 1:1–3)

Pocházel z kněžské rodiny, a byl proto nepochybně dobře obeznámen s chrámem, s jeho uspořádáním a se všemi činnostmi, které se v něm vykonávaly,  a byl také velmi zběhlý v Zákoně. Ezekiel pravděpodobně dobře znal Jeremjáše a jeho proroctví, protože Jeremjáš byl prorokem v Jeruzalémě, když byl Ezekiel mladý. A Ezekiel měl také výsadu zažít ještě z části vládu spravedlivého krále Josijáše, který zničil Baalovy oltáře a rytiny, začal opravovat chrám a potom, co byla v chrámu nalezena kniha Zákona (zjevně originál, který napsal Mojžíš), začal s větším úsilím provádět své reformy ve prospěch čistého uctívání v Judě. (2Pa 34)

Na kterých strategicky významných místech měl Jehova své proroky, předtím než Babylóňané zničili Jeruzalém?

Ezekiel vykonával svou prorockou činnost současně s Jeremjášem a Danielem. Jeremjáš sloužil jako Boží prorok Židům v Jeruzalémě a v Judě a přicházel do styku se zkaženými judskými králi. Daniel, který byl na babylónském a později na médo-perském dvoře, dostal několik proroctví o posloupnosti světových velmocí a o tom, jak budou odstraněny Božím Královstvím. Ezekiel sloužil mezi židovským lidem a jeho představenými v Babylónii a pokračoval tam v práci proroků. Výsadou Židů v Jeruzalémě sice bylo, že tam měli chrám, velekněze a kněžského proroka Jeremjáše, ale Židy v Babylóně Jehova neopustil. Jako Božího proroka měli Ezekiela; ten sice nevykonával žádné obětní služby, ale byl tam jako jejich rádce a učitel Božího zákona.

Mezi prorockým dílem Jeremjáše a Ezekiela byl také těsný vztah; oba totiž vyvraceli představu, že se Bůh chystá zanedlouho skoncovat s babylónskou nadvládou a že Jeruzalém nepadne, a snažili se Židy jak v Jeruzalémě, tak i v Babylónii přimět k tomu, aby se této představy zbavili. Jeremjáš skutečně poslal zajatcům v babylónské zemi dopis, v němž jim řekl, aby se v Babylóně usadili a zůstávali v pokojných vztazích s ním, protože nejprve musí uplynout období 70 let a teprve potom budou osvobozeni. Ezekiel bezpochyby znění tohoto dopisu slyšel. A také možná slyšel předčítání z knihy, kterou Jeremjáš poslal později a v níž předpovídal pád Babylóna. (Jer 29; 51:59–64)

Prorokoval ‚zatvrzelému‘ lidu. Zajatci v Babylónii měli před Jehovou lepší postavení než Židé, kteří zůstali v Judě. To je znázorněno košem dobrých a košem špatných fíků, které viděl Jeremjáš. (Jer 24) Úkol, který čekal Ezekiela, však stejně nebyl lehký, protože zajatí Izraelité rovněž patřili ke vzpurnému domu. Ezekielovi bylo řečeno, že ‚bydlí mezi zatvrzelci a věcmi, které ho bodají, a mezi štíry‘. (Ez 2:6) Na Jehovův příkaz se usadil mezi vyhnanci u Tel-abibu, u řeky Kebar. (Ez 3:4, 15) Židé sice byli vyhnanci, ale žili ve vlastních domech. (Jer 29:5) V náboženském ohledu mohli zůstat alespoň do jisté míry organizováni. Judští starší muži mohli Ezekiela několikrát navštívit. (Ez 8:1; 14:1; 20:1) Když po uplynutí 70 let přišel čas k návratu, mnozí z těchto Židů dokonce ani nechtěli Babylón opustit.

Jedním z důvodů neochoty k návratu — přinejmenším v případě některých Židů v Babylóně — pravděpodobně bylo hmotařství. Jedna americká výprava objevila blízko Nippuru u jednoho z eufratských kanálů, na místě, o němž někteří znalci tvrdí, že leželo blízko Kebaru, archív velké obchodní společnosti „Murašu a synové“. Nalezené nápisy obsahují mnoho židovských jmen, z čehož lze usuzovat, že zde Izraelité zdomácněli a že se mnozí z nich v Babylóně podíleli na obchodování.

Smrt manželky. Ezekiel říká, že své pověření obdržel u řeky Kebar v pátém roce vyhnanství krále Jehojakina (neboli v roce 613 př. n. l.). Prorokoval nejméně 22 let, asi do roku 591 př. n. l., a jeho poslední datované proroctví pochází z 27. roku vyhnanství. (Ez 29:17) Ezekiel žil patrně ve šťastném manželství. Potom mu Jehova řekl: „Synu člověka, ranou od tebe odnímám věc žádoucí tvým očím.“ (Ez 24:16) Jeho manželka možná byla nevěrná jemu, nebo Jehovovi, ale bez ohledu na to, jaký byl důvod její smrti, Ezekielovi bylo přikázáno, aby neplakal ani neslzel, ale aby vzdychal beze slov. Ezekielovi bylo řečeno, aby nosil svou pokrývku hlavy a aby nijak nevyjadřoval ani nedával najevo zármutek. Pro Izraelity, kteří zde byli v babylónském zajetí, to mělo být znamením, že Jehova znesvětí svou svatyni, na kterou byli Izraelité tak hrdí; jejich naděje se nesplní a Jeruzalém bude zničen. (Ez 24:17–27)

„Strážný“. Své pověření k prorokování dostal Ezekiel podobným způsobem jako Izajáš. Obdržel vidění, které vzbuzovalo bázeň; viděl Jehovu na jeho trůnu, v doprovodu živých tvorů, z nichž každý měl čtyři tváře a křídla, a při nich byla kola uvnitř kol, a ta se pohybovala současně s živými tvory. Potom Jehova mluvil, a oslovoval přitom Ezekiela výrazem „syn člověka“, aby prorokovi připomínal, že je jen pozemským člověkem. (Ez kap. 1, 2; srovnej Iz 6.) Ezekiel byl poslán k izraelskému domu jako strážný, aby Izraelity varoval před jejich ničemnou cestou. Budou sice mít velmi tvrdé srdce, ale přesto museli být varováni, aby věděli, že Jehova měl mezi nimi svého proroka. I když mu nebudou chtít naslouchat, nesl by odpovědnost za jejich život, kdyby je nevaroval slovy, jež dostal od Jehovy — měl by vinu krve. (Ez 3:7, 17, 18; 2:4, 5; 33:2–9)

 Živá znázornění a podobenství. Ezekiel často prorokoval prostřednictvím živých znázornění, prostřednictvím symbolické činnosti a také prostřednictvím vidění, alegorií nebo podobenství. Velice pozoruhodné bylo živé znázornění, které zobrazovalo obležení Jeruzaléma, trvalo 390 dnů a 40 dnů a obsahovalo důležité proroctví týkající se chronologie. Vyžadovalo to poslušnost, trpělivost a velkou víru, aby byla nevěřícímu, posměvačnému národu dána tato názorná výstraha. Během obležení Jeruzaléma Ezekiel ve svých proroctvích obrátil pozornost k pohanským národům, které nenáviděly Izrael a které se budou podílet na jeho pádu a budou se z něj radovat; Ezekiel popsal, jak je Jehova potrestá. Po pádu Jeruzaléma začal Ezekiel prorokovat v jiném tónu. Ostře odsoudil chamtivé pastýře Izraele a také Seir a potom začal svou prorockou činností posilovat víru v Boží slib, že Izrael bude opět oživen, znovu shromážděn a sjednocen a Jehovův „sluha David“ že bude jejich slavným pastýřem a pod smlouvou pokoje jim bude žehnat na neurčitý čas. (Ez 37) Potom Ezekiel podrobně popisuje obnovený chrám, jehož „nákres“ obdržel od Jehovy. Tento chrám spatřený ve vidění byl prorockým znázorněním něčeho, co se týkalo vzdálené budoucnosti; žádný takový doslovný chrám totiž nebyl nikdy postaven. (Ez 40–48)

V čem se jeho činnost podobala činnosti Ježíše Krista. Ezekielova činnost se do jisté míry podobala činnosti Ježíše. Jak Ezekiel, tak i Ježíš museli vystoupit proti lhostejnému lidu, který měl tvrdé srdce, a museli tomuto lidu sdělit poselství o rozsudku; v tomto poselství byla zahrnuta i naděje pro ty, kdo se odvrátí od svého ničemného jednání. Ezekielovi bylo řečeno, že lidé přijdou a uslyší jeho slova, ale jejich srdce nebude reagovat. (Ez 33:30–32) Podobně vycházelo mnoho zástupů, aby slyšely Ježíše mluvit, ale jen málokdo přijal jeho nauky s oceněním. Ezekiel kázal zajatcům v Babylónii. Ježíš prohlásil, že jeho posláním je kázat propuštění zajatým; (Lk 4:18) jasně Židům vysvětlil, že jsou v duchovním zajetí a potřebují osvobození, a že byl poslán, aby jim toto osvobození poskytl. (Jan 8:31–36) Stejně jako Ezekiel, ani Ježíš nekáral Židy svými vlastními slovy, ale mluvil to, co mu Jehova přikázal. (Jan 5:19, 30)

Ezekielova naděje. Ezekiel byl věrný Bohu a splnil každý příkaz, který mu byl dán, i když byla jeho práce obtížná. Patří k prorokům, kteří svou vírou vytrvali a ‚usilovali o lepší místo, totiž o to, jež patří k nebi‘. (Heb 11:16) Ezekiel sice nepatřil ke třídě, která tvoří nebeské Království (Mt 11:11), ale očekával dobu, kdy bude Mesiášovo Království zřízeno; a až přijde čas, bude mu díky vzkříšení splněn Boží slib a bude se těšit z požehnání, jež přinese mesiášské panství. (Heb 11:39, 40) Ezekiel se vyznačoval rozhodností, odvahou, poslušností a horlivostí pro uctívání Boha.