Záznam ukazující, jak Jehova splnil své sliby, že přivede Izrael zpět z vyhnanství v Babylóně a že v Jeruzalémě obnoví pravé uctívání. V knize jsou obsažena i říšská nařízení, že má být po 70letém zpustošení Jeruzaléma obnoveno mezi Židy uctívání Jehovy, a je v ní zpráva o práci, jež byla v tom směru vykonána navzdory překážkám. Tento záměr Ezra důsledně sledoval v celé knize. Tím se patrně vysvětluje, proč zde nejsou uvedeny události, k nimž došlo v určitých obdobích, například mezi 6. a 7. kapitolou této knihy; pisatel se totiž nesnažil podat úplné historické vylíčení tehdejší doby.

Pisatel. Jako kněz, učenec, zručný opisovač a muž, který „připravil své srdce, aby . . . vyučoval v Izraeli předpisu a právu“ a aby napravil nedostatky, jež se projevovaly v tom, jak Izraelité, kteří se opět vrátili do vlasti, uctívali Jehovu, byl Ezra k napsání knihy pojmenované po něm naprosto způsobilý. Perský král mu udělil královské zmocnění, což Ezrovi poskytlo další důvod a oprávnění k potřebnému výzkumu; je tedy logické, že právě takový muž napsal záznam o tomto důležitém úseku dějin svého národa. (Ezr 7:6, 10, 25, 26) Oprávněně je tedy v této knize od 27. verše 7. kapitoly do 9. kapitoly včetně uváděn pisatel v první osobě. Většina znalců se shoduje na tom, že kniha Ezra pokračuje v líčení dějin tam, kde Paralipomenon končí, což je patrné ze srovnání 2. Paralipomenon 36:22, 23 s Ezrou 1:1–3. To opět poukazuje na Ezru jako na pisatele. Židovská tradice rovněž přisuzuje autorství Ezrovi.

Věrohodnost. Kniha Ezra je zahrnuta do hebrejského kánonu. Původně byla spojena s Nehemjášem a tvořila jeden svitek. Babylónský talmud (Bava Batra 14b) se řídí touto tradicí, ale od 16. století je v tištěných hebrejských Biblích vyznačováno rozdělení, ačkoli v celkovém počtu knih Hebrejských písem jsou obě knihy počítány za jednu. Bible česká (v překladu J. Hejčla) a některé jiné katolické překlady používají označení Esdráš I a Esdráš II-Nehemiáš, přičemž se přibližují řeckému pravopisu Esdras. Poznamenávají však, že druhá kniha je známa také jako Nehemjášova. V řečtině existuje apokryfní kniha označovaná jako Ezra III. Ta obsahuje úseky ze Druhé Paralipomenon, Ezry a Nehemjáše a také některé lidové legendy; existuje také kniha nesprávně nazývaná Ezra IV.

Větší část knihy Ezra byla napsána hebrejsky. Obsahuje však poměrně rozsáhlou část v aramejštině,  protože Ezra opisy pořizoval z veřejných záznamů a úředních dokumentů. Ty obsahují i opsané dopisy, které perským králům poslali vládní úředníci „za Řekou [Eufrat]“ a královské odpovědi a výnosy, jimiž byly těmto úředníkům dávány určité příkazy. Ezra také stručně spojil tyto dokumenty historickými údaji. Aramejština byla v Ezrově době jazykem diplomatů a používala se tehdy také v mezinárodním obchodě. Aramejské úseky jsou uvedeny v kapitolách 4 až 7. Některé informace Ezra opsal ze židovských archívů, a tato část je samozřejmě v hebrejštině. Tyto skutečnosti také dosvědčují věrohodnost Ezrovy zprávy.

Ze záznamu u Ezry 7:23–26 je patrné, že na základě schválení od perské vlády měli Židé uplatňovat Mojžíšův Zákon, a že tedy Peršané tímto způsobem přispěli k obnově pravého uctívání. Ezra uvádí perské krále ve správném pořadí. Většina znalců dnes uznává přesnost Ezrovy knihy; v díle The New Westminster Dictionary of the Bible (H. Gehman, ed., 1970, s. 291) je otevřeně řečeno, že „o spolehlivosti historického obsahu vůbec nelze pochybovat“. Zpráva obsažená v této knize je tedy spolehlivá a Ezra je historická osoba.

Doba a rámec. Kniha Ezra byla napsána kolem roku 460 př. n. l., společně s knihami Paralipomenon. Ezra začíná zprávou o Kýrově výnosu, že se Židé mají z Babylóna vrátit do vlasti. Perský král Kýros vydal toto prohlášení o obnově v prvním roce své vlády. (Ezr 1:1) Juda a Jeruzalém byly vylidněny na podzim roku 607 př. n. l., když ti, koho tam Nebukadnecar ponechal, odešli do Egypta. Sedmdesátý rok zpustošeného stavu Jeruzaléma, poslední sabat vnucený zemi, měl skončit na podzim roku 537 př. n. l. Kýrův výnos musel být vydán koncem roku 538 př. n. l. nebo začátkem roku 537, a to ze dvou důvodů. Zpustošený stav musel trvat až do konce 70. roku a nedalo se očekávat, že by propuštění Izraelité cestovali v období zimních dešťů, k čemuž by došlo, kdyby byl výnos vydán o několik měsíců dříve. Pravděpodobně byl vydán začátkem jara roku 537 př. n. l., aby Židé měli možnost cestovat v období sucha, dojít do Jeruzaléma a prvního dne sedmého měsíce (tišri) neboli podle gregoriánského kalendáře 29. září roku 537 př. n. l. tam zřídit oltář. (Ezr 3:2–6)

Ezra popisuje Pasach a Svátek nekvašených chlebů, jež byly slaveny po dokončení chrámu v roce 515 př. n. l., a potom následující období vynechává a navazuje až na sedmý rok vlády perského krále Artaxerxa; to je rok 468 př. n. l., kdy se na scéně objevuje sám Ezra. Od 7. kapitoly, 27. verše, do 9. kapitoly píše Ezra v první osobě, ale v 10. kapitole přechází do třetí osoby; ustupuje do pozadí a soustřeďuje se na činnost knížat, kněží, Levitů a ostatních, kdo se vrátili zpět do vlasti, a zabývá se především situací mužů, kteří si kdysi vzali za manželky cizozemky.

[Rámeček na straně 492]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY EZRA

V Jeruzalémě je po návratu z babylónského vyhnanství znovu vystaven chrám a je v něm obnoveno pravé uctívání

Zabývá se obdobím asi 70 let po návratu Židů z vyhnanství v Babylóně

Kýros vydává výnos o osvobození a ostatek židovských vyhnanců se vrací do Jeruzaléma (v roce 537 př. n. l.), aby obnovil chrám (1:1–3:6)

Obnovení chrámu (3:7–6:22)

Ve druhém roce po návratu z vyhnanství je položen základ

Nepřátelé znovu a znovu ruší obnovování chrámu a nakonec se jim podaří dosáhnout toho, že se s prací přestalo až do druhého roku vlády Dareia I. (520 př. n. l.), kdy proroci Zecharjáš a Ageus obyvatele povzbudili, aby ve stavbě pokračovali

Oficiální zkoumání perských záznamů v Babylóně a Ekbataně ukazuje, že Kýros vydal oprávnění k obnově chrámu, a proto Dareios I. nařizuje, aby práce pokračovala, aby jí nikdo nebránil a ti, kdo by jednali proti tomuto nařízení, aby byli potrestáni smrtí

V šestém roce vlády Dareia I. (515 př. n. l.) je stavba chrámu dokončena, potom je budova zasvěcena a slaví se Pasach

Ezra jde do Jeruzaléma (v roce 468 př. n. l.) s dary pro chrám a jmenuje soudce (7:1–8:36)

Perský monarcha Artaxerxes (Longimanus) uděluje povolení k cestě

Ezra a asi 1 500 mužů a také 258 Levitů a Netinim z Kasifje se ze shromaždiště u řeky Ahava vydává na cestu se zlatem, stříbrem a chrámovým náčiním; za tři a půl měsíce docházejí do Jeruzaléma

Očištění Izraele včetně kněžstva (9:1–10:44)

Když se Ezra dozvídá o znečištění, k němuž došlo sňatky s cizozemkami, v modlitbě k Jehovovi činí veřejné vyznání

Šekanjáš uznává, že zhřešili, a navrhuje, aby uzavřeli smlouvu, že pošlou své cizozemské manželky a jejich děti pryč

Všichni bývalí vyhnanci dostávají příkaz, aby se shromáždili v Jeruzalémě; pak je rozhodnuto, že knížata mají postupně zkoumat jednotlivé případy poskvrnění

Kněží, Levité a ostatní muži pak odešlou své cizozemské manželky a jejich syny pryč