[z lat. „šťastný“].

Prokurátor římské provincie Judea; dva roky věznil Pavla po jeho poslední návštěvě Jeruzaléma asi v roce 56 n. l. Tacitus ukazuje, že Felix sloužil v úřadu prokurátora řadu let společně s Cumanem a potom že byl sám jediným prokurátorem Judeje. (Letopisy, XII, 54) Josephus se nezmiňuje o tom, že by Felix sloužil současně s Cumanem, a proto většina znalců říká, že Felix začal sloužit jako prokurátor v roce 52 n. l. (Židovské starožitnosti, XX, 137 [vii, 1]; Válka židovská II, 247, 248 [xii, 8]) V každém případě sloužil Felix ve svém úřadě více let, a proto mu Pavel mohl říci: „Jsi soudcem tohoto národa mnoho let.“ (Sk 24:10)

Světští historikové říkají, že Felix byl kdysi otrokem, že jeho rodné jméno bylo Antonius, že císař Claudius dal jemu a jeho bratru Pallantovi svobodu a že jako osoba v úředním postavení byl Felix krutý a nemorální. Tacitus ho popsal jako člověka, který „s otrockým rozmarem uplatnil právo královské v každém druhu ukrutnosti a libovůle“. (Z dějin císařského Říma, V, IX) Údajně zařídil, aby byl zabit velekněz Jonatan. Suetonius říká, že se oženil se třemi královnami. (Životopisy dvanácti císařů, V, 28) Takový popis odpovídá tomu, co se o Felixovi dozvídáme z Bible.

Když byl Pavel zatčen, římský vojenský velitel Claudius Lysias se bál, že by bezpečnost jeho vězně byla ohrožena, kdyby mu bylo dovoleno zůstat v Jeruzalémě, a proto dal Pavla pod přísným dozorem spěšně dopravit do Cesareje a ‚přikázal žalobcům, aby proti němu mluvili‘ před Felixem. (Sk 23:23–30) Velekněz Ananiáš, jistý Tertullus a jiní muži po pěti dnech přišli z Jeruzaléma a vznesli proti Pavlovi nesmyslné obžaloby. Felix přelíčení předsedal, ale vynesení rozsudku odložil. Přikázal, aby Pavel byl dále držen ve vazbě, ale aby dozor nad ním byl poněkud zmírněn a aby se nikomu z Pavlových lidí nezakazovalo Pavla obsluhovat.

Později Felix „poslal pro Pavla a naslouchal mu o víře v Krista Ježíše“. Právě při této příležitosti, kdy snad byla přítomna i Felixova manželka Drusilla, Pavel „hovořil o spravedlnosti a sebeovládání a budoucím soudu“. Když to slyšel, „Felix se polekal“ a řekl apoštolovi: „Pro tentokrát odejdi, ale až si najdu příhodnou dobu, opět pro tebe pošlu.“ Během oněch dvou let Felix pro Pavla často posílal a rozmlouval s ním; marně totiž doufal, že mu apoštol dá peníze jako úplatek, aby ho propustil. (Sk 24:24–27)

Židé nesli Felixovo úřední postavení velmi nelibě. Asi v roce 58 n. l. „nastoupil po Felixovi Porcius Festus; a protože Felix toužil získat přízeň Židů, nechal Pavla spoutaného“. (Sk 24:27) Tímto gestem se však Felixovi nepodařilo zahojit rány, které Židům způsobil, a nezabránil jim v tom, aby poslali do Říma delegaci, jež by tam prosazovala právní spor, který proti němu vedli. Byl odvolán zpět do Říma a trestu unikl údajně jen proto, že jeho bratr Pallas se těšil Neronově přízni a zastával u něho vlivné postavení.