[mající rád koně; milující koně].

1. Jeden z prvních učedníků, kteří patřili ke 12 apoštolům Ježíše Krista. Ve zprávách Matoušova, Markova a Lukášova evangelia je Filipovo jméno uvedeno jen v seznamech apoštolů. (Mt 10:3; Mr 3:18; Lk 6:14) Pouze Janova zpráva o něm poskytuje podrobnější informaci.

Domovským městem Filipa, stejně jako Petra a Ondřeje, byla Betsaida na sev. břehu Galilejského moře. Když Filip uslyšel Ježíšovo pozvání „Buď mým následovníkem“, udělal totéž, co udělal Ondřej den předtím. Ondřej vyhledal svého bratra Šimona (Petra) a přivedl ho k Ježíšovi; a Filip nyní udělal totéž s Natanaelem (Bartolomějem), jemuž řekl: „Našli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, Ježíše, syna Josefova, z Nazaretu . . . Pojď a uvidíš.“ (Jan 1:40, 41, 43–49) Výrok, že „Ježíš našel Filipa“, může naznačovat, že se již předtím znali, a zdá se, že o tom svědčí i to, co Filip řekl Natanaelovi — Filip mu totiž sdělil Ježíšovo jméno a také to, z jaké rodiny Ježíš pochází a kde bydlí. Není uvedeno, zda mezi Filipem a Natanaelem (Bartolomějem) byl kromě přátelství ještě jiný vztah, ale v biblických seznamech jsou obvykle uváděni spolu, s výjimkou záznamu ve Skutcích 1:13.

Při Ježíšově triumfálním vjezdu do Jeruzaléma pět dnů před Pasachem roku 33 n. l. (Mr 11:7–11) nějací Řekové chtěli vidět Ježíše. Požádali Filipa, aby je s Ježíšem seznámil; je možné, že se na tohoto apoštola obrátili proto, že měl řecké jméno, nebo že tam prostě náhodou byl a mohli se ho zeptat. Je však zřejmé, že se Filip necítil způsobilý k tomu, aby prosbu těchto Řeků (možná proselytů) splnil. Nejdříve se poradil s Ondřejem, ve spojitosti s nímž je uveden na jiném místě (Jan 6:7, 8) a který měl možná k Ježíšovi důvěrnější vztah. (Srovnej Mr 13:3.) Spolu Ježíšovi předložili žádost oněch Řeků, ale tyto muže mu nepředstavili. (Jan 12:20–22) Tato obezřetnost a jakási opatrnost se projevila také ve Filipově odpovědi na Ježíšovu otázku ohledně nasycení zástupů, a dokonce i v jeho žádosti (kterou vznesl, když předtím položili nevybíravým způsobem své otázky Petr a Tomáš); Filip řekl: „Ukaž nám Otce a to nám stačí.“ (Jan 6:5–7; 13:36, 37; 14:5–9) Tento taktní způsob je protikladem Petrovy přímosti a nevybíravosti; tyto krátké zprávy o Filipovi tedy ukazují něco z rozmanitých povahových rysů, jimiž se vyznačovali Ježíšovi vyvolení apoštolové.

Filip byl úzce spjat s Natanaelem (Bartolomějem) a se syny Zebedea, a proto byl možná jedním ze dvou nejmenovaných učedníků, kteří byli na břehu Galilejského moře, když se zjevil vzkříšený Ježíš. (Jan 21:2)

2. Evangelista a misionář, který žil v prvním století. Společně se Štěpánem patřil Filip k sedmi ‚osvědčeným mužům plným ducha a moudrosti‘, kteří byli vybráni k tomu, aby každý den nestranně rozdělovali jídlo řecky mluvícím i hebrejsky mluvícím křesťanským vdovám v Jeruzalémě. (Sk 6:1–6) Tato zvláštní služba skončila a zpráva o další činnosti, kterou Filip (a také Štěpán) vykonával, potvrzuje, že muži, kteří byli vybráni do tohoto správního výboru, měli vynikající duchovní smýšlení; Filip totiž vykonával — ovšem v omezenějším rozsahu —  podobnou práci, jaké se později věnoval apoštol Pavel.

Kromě apoštolů, kteří zůstali v Jeruzalémě, byli při pronásledování všichni rozptýleni a Filip tehdy šel do Samaří; tam oznamoval dobrou zprávu o Království a zázračnou mocí svatého ducha vyháněl démony a uzdravoval ochrnuté a chromé. Množství lidí bylo naplněno radostí, přijali tuto zprávu a dali se pokřtít; mezi nimi byl i jistý Šimon, který předtím provozoval magická umění. (Sk 8:4–13) Když tedy apoštolové „slyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, vyslali k nim Petra a Jana“, aby i tito pokřtění věřící ze Samaří mohli obdržet velkorysý dar svatého ducha. (Sk 8:14–17)

Potom byl Filip veden Jehovovým duchem, aby se na silnici vedoucí do Gazy setkal s etiopským eunuchem. Tento „mocný pán pod etiopskou královnou kandake“ tam zakrátko uvěřil v Ježíše a požádal Filipa, aby ho pokřtil. (Sk 8:26–38) Odtud se Filip vydal na cestu do Ašdodu a dál do Cesareje a cestou „oznamoval dobrou zprávu všem městům“. (Sk 8:39, 40) Tyto stručné zprávy nám dávají nahlédnout do práce „evangelisty“. (Sk 21:8)

V Cesareji, která byla mezinárodní křižovatkou, vykonával Filip kazatelské dílo ještě asi po dvaceti letech a stále ještě o něm bylo známo, že byl „jedním z těch sedmi mužů“, které vybrali apoštolové. Lukáš ve své zprávě uvádí, že když asi v roce 56 n. l. Pavel u Filipa nějaký čas zůstal, „ten muž [Filip] měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly“. (Sk 21:8–10) Tyto čtyři dcery již byly ve věku, kdy mohly pronášet prorocké výroky, a z toho by se dalo usuzovat, že svou dřívější činnost Filip vykonával již jako ženatý muž.

3. Manžel Herodiady a otec Salome. Jeho manželka ho opustila a stala se manželkou jeho nevlastního bratra Heroda Antipy, se kterým žila v cizoložství. V té době žil Filip v Římě. (Mt 14:3, 4; Mr 6:17, 18; Lk 3:19, 20) Byl synem Heroda Velikého a jeho třetí manželky Mariammé II., dcery velekněze Šimona. Byl tedy napolo Žid a napolo Idumejec. (Viz heslo HERODES č. 5.)

4. Oblastní vládce Itureje a Trachonitidy v době, kdy zahájil svou službu Jan Křtitel, totiž v „patnáctém roce vlády Tiberia Caesara“, v roce 29 n. l. (Lk 3:1–3) Filip byl syn Heroda Velikého a Kleopatry z Jeruzaléma, a byl tedy nevlastním bratrem Heroda Antipy, Archelaa a Filipa č. 3. (Viz heslo HERODES č. 6.)