[štěstěna].

1. Syn Jákoba a Leiny služky Zilpy, která také porodila Gadova mladšího bratra Ašera. Při jeho narození v Paddan-aramu asi v roce 1770 př. n. l. Lea vykřikla: „Se štěstěnou!“ Odtud jméno Gad. (1Mo 30:9–13; 35:26) Gad doprovázel své bratry na dvou cestách do Egypta, aby dostali od Josefa obilí. (1Mo 42:3; 43:15) Bylo mu asi 42 let, když se s rodinou a se svým otcem Jákobem v roce 1728 př. n. l. přestěhoval do Egypta. (1Mo 46:6, 7, 16) O sedmnáct let později Jákob, když umíral, žehnal svým dvanácti synům a o Gadovi řekl: „Pokud jde o Gada, toho přepadne loupeživá tlupa, ale on přepadne nejzadnější voj.“ (1Mo 49:1, 2, 19)

2. Kmen, který povstal ze sedmi Gadových synů. V druhém roce po vyjití z Egypta bylo válečníků tohoto kmene 45 650. (1Mo 46:16; 4Mo 1:1–3, 24, 25) Kmen Gad byl v trojkmenném oddílu s kmeny Ruben a Simeon. Jejich tábořiště bylo na J od svatostánku. (4Mo 2:10–16) Když pochodovali, první šel oddíl Judy, potom nesli Levité z rodiny Geršonovy a Merariho svatostánek a po nich následoval oddíl, jehož součástí byl kmen Gad. Náčelníkem jejich vojska byl Eljasaf, syn Deuelův. (4Mo 10:14–20) Když se putování pustinou chýlilo ke konci, bojovníků z kmene Gad bylo jen 40 500, tedy o 5 150 méně než v druhém roce po exodu. (4Mo 26:15–18)

Území. Muži z kmene Gad převzali zaměstnání svých předků a chovali dobytek. (1Mo 46:32) Proto požadovali, aby jim byla přidělena země na V od Jordánu, kde se dobytek choval. Mojžíš na to reagoval tím, že toto území přidělil kromě kmene Gad také kmeni Ruben a polovině kmene Manasse. Tyto kmeny také vlastnily mnoho dobytka. Mojžíš si však vyhradil, že tyto tři kmeny pomohou ostatním v podmaňování území na Z od Jordánu. Ty s tím ochotně souhlasily, a když si postavily kamenné ohrady pro dobytek a města pro své maličké, poskytly požadovaný počet bojovníků, aby překročili Jordán a dobývali Zaslíbenou zemi. (4Mo 32:1–36; Joz 4:12, 13) Území kmene Gad dříve okupovali Amorejci, které Izraelité pod Mojžíšovým vedením porazili. (4Mo 32:33; 5Mo 2:31–36; 3:8–20)

Zemi, kterou obýval kmen Gad, tvořily nížiny podél velké části vých. břehu Jordánu, na J sahala téměř až k Mrtvému moři a na S do blízkosti jezera Kinneret. Na území kmene Gad byly i výše položené plošiny a také říční údolí Jabbok. Kmeni Gad tedy byla přidělena velká část Gileadu. (5Mo 3:12, 13) Kmen Gad sousedil na S s kmenem Manasse a na J s kmenem Ruben. (Joz 13:24–28)

Po dobytí země dal Jozue kmeni Gad podíl z kořisti a poslal jej zpátky. Kmen Gad spolu s kmeny Ruben a Manasse postavil u Jordánu velký oltář. Ostatní kmeny tím byly znepokojeny, ale uklidnily se, když bylo vysvětleno, že oltář byl postaven na svědectví toho, že kmeny na V od Jordánu budou uctívat výlučně Jehovu, stejně jako kmeny na Z od Jordánu. Oltář měl stvrzovat, že mezi kmeny na Z od Jordánu a mezi kmeny na V od Jordánu není žádné rozdělení. (Joz 22:1–34)

Všechno to bylo v souladu s Jákobovým požehnáním Gadovi: „Pokud jde o Gada, toho přepadne loupeživá tlupa, ale on přepadne nejzadnější voj.“ (1Mo 49:19) Kmen se nebál mít jednu stranu (na V) hranic otevřenou loupeživým tlupám. Nevybrali si vých. vysočinu jen proto, aby se vyhnuli bojům o zemi Kanaán. Jákobova slova Gadovi na rozloučenou byla příkazem, aby s důvěrou podnikal protiútoky na záškodníky, kteří ho napadnou a naruší jeho hranice. Gadovci navíc přepadali nájezdníky a tak je nutili, aby se v boji obrátili zpět, a pak Gadovci pronásledovali jejich zadní voj.

Mojžíš také mluvil o dobrých vlastnostech Gadovců, když řekl: „Požehnaný je ten, kdo rozšiřuje Gadova pomezí. Jako lev bude přebývat a roztrhá paži, ano, temeno hlavy. A vybere si první část pro sebe, neboť tam je vyhrazen příděl toho, kdo dává ustanovení. A hlavy lidu se shromáždí. Jistě vykoná Jehovovu spravedlnost a jeho soudcovská rozhodnutí s Izraelem.“ (5Mo 33:20, 21)

Gileadský Ramot na území kmene Gad byl jedním z útočištných měst, která stanovil Mojžíš. (5Mo 4:41–43) Další levitská města na jejich území byla  Machanajim, Chešbon a Jazer. (Joz 21:38, 39) Město Dibon, kde byl v roce 1868 n. l. nalezen slavný Moabský kámen, bylo jedním z několika měst, která Gadovci přestavěli, když se zmocnili území. (4Mo 32:1–5, 34, 35)

Kmen Gad podpořil Davida. Když byl David pod omezeními kvůli Saulovi, několik velitelů vojska ze synů Gada překročilo rozvodněný Jordán a přešlo na Davidovu stranu do Ciklagu v Judě. Jsou popisováni jako „stateční, silní muži, vojenští muži pro válku, držící velký štít a kopí v pohotovosti, jejichž obličeje byly obličeje lví, a co do rychlosti byli jako gazely na horách . . . Nejmenší byl roven stu a největší tisíci.“ (1Pa 12:1, 8–15) O Gadovcích (a o kmenu Ruben a Manasse) bylo v souvislosti s bojem proti Hagrejcům a jejich spojencům řečeno: „Ve válce totiž volali o přispění k Bohu, a on se nechal snažně uprosit v jejich prospěch, protože v něho důvěřovali.“ Díky tomu jim padlo do rukou velké množství zajatců a mnoho dobytka. (1Pa 5:18–22)

Následovali Jeroboama. Při rozdělení království podpořil kmen Gad sev. frakci pod vedením Jeroboama. O mnoho let později, v době Jehuově, když „začal Jehova z Izraele kus po kuse odřezávat“, se Gad ve své exponované poloze na vých. hranici stal částí bojiště v bojích severního království Izraele proti Sýrii. (2Kr 10:32, 33) Nakonec asyrský král Tiglat-pileser III. vpadl na území kmene Gad a odvedl jeho obyvatele do zajetí. Tak se území mohli zmocnit Ammonité. (2Kr 15:29; 1Pa 5:26; Jer 49:1)

V Ezekielově prorockém vidění o rozdělení země byla část přidělená kmeni Gad úplně na J. (Ez 48:27, 28) V seznamu izraelských kmenů v 7. kapitole Zjevení je Gad uveden jako třetí.

3. Prorok a vizionář. Poradil Davidovi, který uprchl před Saulem a přebýval na „nedostupném místě“ v adullamské jeskyni, aby se vrátil do Judy. (1Sa 22:1–5) Když David v pozdějším období své vlády opovážlivě sečetl lid, Jehova mu prostřednictvím Gada nabídl tři možnosti trestu. Gad později Davidovi poradil, aby Jehovovi postavil oltář na Aravnově (Ornanově) mlatě. (2Sa 24:10–19; 1Pa 21:9–19) Gad byl jedním z těch, kdo organizovali hudebníky pro svatyni. (2Pa 29:25) Natanovi a Gadovi se obvykle připisuje dokončení První Samuelovy a napsání celé Druhé Samuelovy. (1Pa 29:29)