[hromada [na] svědectví].

Místo v hornatém kraji Gilead na V od řeky Jordán, na kterém patriarchové Jákob a Laban uzavřeli smlouvu. (1Mo 31:43–48) Pozdější jméno tohoto kraje, „Gilead“, bylo pravděpodobně odvozeno z jména „Galeed“. Tak bylo pojmenováno místo, kde asi v roce 1761 př. n. l. k oné události došlo.

Jákob poslechl božský pokyn, a aniž to oznámil, odešel z Paddan-aramu a ze služby u Labana, který byl jeho strýcem a zároveň tchánem. (1Mo 28:2) S veškerým svým majetkem a se svými manželkami a dětmi Jákob překročil Eufrat a směřoval do Kanaánu. Po třech dnech se Laban spolu se svými „bratry“ vydal Jákoba pronásledovat na vzdálenost sedmidenní cesty a nakonec ho dohonil v hornatém kraji Gilead na S od říčního údolí Jabbok. (1Mo 31:17–25)

Jákob a Laban pokojně vyřešili věci, o které vedli spor, a uzavřeli mezi sebou smlouvu. V souvislosti s tím Jákob vztyčil kamenný sloup a řekl svým „bratrům“, aby navršili hromadu kamení — snad ve tvaru stolu —, na které se potom jedlo smluvní jídlo. Potom Laban nazval ono místo po té hromadě a dal jí aramejské (syrské) jméno „Jegar-sahaduta“, ale Jákob je nazval „Galeed“, což je hebrejský ekvivalent téhož jména. Laban řekl: „Tato hromada [heb. gal] je dnes svědkem [heb. ʽedh] mezi mnou a tebou.“ (1Mo 31:44–48) Hromada kamení (a kamenný sloup) sloužily jako svědectví všem kolemjdoucím. Byla to, jak říká verš 49, „Strážní věž [heb. mic·pahʹ]“, která svědčila o dohodě mezi Jákobem a Labanem, že budou zachovávat mír mezi svými rodinami. (1Mo 31:50–53) Při pozdějších příležitostech byly kameny použity podobným způsobem: jako němí svědkové nějaké události. (Joz 4:4–7; 24:25–27)