[pahorkovité místo], Gibeoňané.

Město Gibeon je dnes spojováno s místem el-Džib, asi 9,5 km na SSZ od Chrámové hory v Jeruzalémě. Tam bylo nalezeno velké množství uch od hliněných džbánů a na těchto uchách bylo starým hebrejským písmem napsáno jméno Gibeon. Starověké sídlo leží na pahorku, který se zvedá asi 60 m nad okolní pláň a zaujímá rozlohu asi 6,5 ha.

Na tomto místě se v posledních letech prováděly archeologické vykopávky. Kopáči vyčistili 51 m dlouhý tunel vytesaný do skály. Tento tunel byl ve starověku osvětlen lampami, které byly umístěny ve výklencích v pravidelných intervalech podél stěn. Tunel měl 93 schodů vytesaných ve skále a vedl z Gibeonu k umělému rezervoáru vody, který byl napájen z pramene asi 25 m pod městskými hradbami. To Gibeoňanům zajišťovalo bezpečnou dodávku vody i v době obležení. Kopáči také odhalili kruhovou jámu nebo nádrž o průměru 11,3 m, vytesanou do skály. Podél okraje jámy vede dolů ve směru hodinových ručiček kruhové schodiště široké asi 1,5 m. Ze dna jámy v hloubce 10,8 m schodiště pokračuje ještě 13,6 m v šachtě vedoucí k rezervoáru vody. Není jisté, zda je tato jáma nebo nádrž totožná s biblickým ‚gibeonským rybníkem‘. (2Sa 2:13)

Jednání s Jozuem. V Jozuově době obývali Gibeon Chivijci, jeden ze sedmi kananejských národů, které měly být zničeny. (5Mo 7:1, 2; Joz 9:3–7) Gibeoňanům se také říkalo Amorejci. Toto označení je občas použito obecně na všechny Kananejce. (2Sa 21:2; srovnej 1Mo 10:15–18; 15:16.) Na rozdíl od jiných Kananejců si Gibeoňané uvědomili, že navzdory své vojenské síle a velikosti svého města by nemohli Izraelitům odolávat, protože za Izrael bojuje Jehova. Po zničení Jericha a Aie tedy muži z Gibeonu, kteří zjevně zastupovali také tři další chivijská města — Kefiru, Beerot a Kirjat-jearim (Joz  9:17) —, vyslali k Jozuovi do Gilgalu delegaci, aby žádala o mír. Gibeonští vyslanci — oblečeni v obnošených oděvech a sandálech, s popraskanými koženými vinnými měchy, opotřebovanými pytli a suchým, drobivým chlebem — se představili jako lidé ze vzdálené země, tedy ti, kdo nestojí v cestě izraelskému tažení. Uznali, že v tom, co dříve postihlo Egypt a amorejské krále Sichona a Oga, byla Jehovova ruka. Moudře však pomlčeli o tom, co se stalo s Jerichem a Aiem, protože tyto zprávy se nemohly donést do jejich „velmi vzdálené země“ dříve, než údajně vyšli. Izraelští představitelé zkoumali a přijali jejich důkaz a uzavřeli s nimi smlouvu, že je nechají žít. (Joz 9:3–15)

Krátce nato byl úskok odhalen. Smlouva však zůstala v platnosti; porušit ji by znamenalo zpochybnit důvěryhodnost Izraele a uvést Jehovovo jméno v opovržení mezi jinými národy. Když Jozue mluvil s Gibeoňany o jejich vychytralosti, oni znovu uznali, že s Izraelem jedná Jehova a vydali se Jozuovi na milost. Řekli: „A nyní jsme tady, v tvé ruce. Učiň, právě jak je v tvých očích dobré a správné nám učinit.“ Pak byli ustanoveni za sběrače dřeva a čerpače vody pro shromáždění a pro Jehovův oltář. (Joz 9:16–27)

Jozue a ostatní náčelníci sice byli obelstěni, aby uzavřeli smlouvu s Gibeoňany, ale to zřejmě bylo v souladu s Jehovovou vůlí. (Joz 11:19) Důkaz toho můžeme vidět v tom, co se stalo, když pět amorejských králů chtělo Gibeoňany zničit — Jehova požehnal izraelské záchranné akci, dokonce postihl nepřítele velkým krupobitím a zázračně kvůli bitvě prodloužil denní světlo. (Joz 10:1–14) Gibeoňané usilovali o uzavření mírové smlouvy s Izraelem, a když byli v ohrožení, žádali Jozua o pomoc. Tím projevili víru v Jehovovu schopnost plnit své slovo a skutečně zachránit. Za něco podobného byla pochválena Raab z Jericha a byla díky tomu zachráněna i s celou rodinou. Gibeoňané navíc měli před Bohem Izraele zdravou bázeň. (Srovnej Joz 2:9–14; 9:9–11, 24; 10:6; Heb 11:31.)

Pod nadvládou Izraele. Gibeon se potom stal jedním z měst na území kmene Benjamín a byl přidělen áronským kněžím. (Joz 18:21, 25; 21:17–19) Benjamínovec Jeiel tam zřejmě ‚zplodil‘ neboli založil dům. (1Pa 8:29; 9:35) Jeden z Davidových silných mužů, Jišmajáš, byl Gibeoňan (1Pa 12:1, 4) a z Gibeonu pocházel falešný prorok Chananjáš, současník Jeremjášův. (Jer 28:1)

V 11. stol. př. n. l. byl Gibeon a jeho okolí svědkem konfliktu mezi vojskem Iš-bošetovým, kterému velel Abner, a vojskem Davidovým, jehož velitelem byl Joab. Na začátku byl uspořádán souboj mezi dvanácti muži z každé strany — bezpochyby proto, aby se vyřešil spor o to, kdo by měl být králem nad Izraelem. Ale tímto soubojem se nic nevyřešilo, protože každý válečník probodl mečem svého protivníka takže všech 24 zahynulo. Potom vypukl lítý boj  a Abner ztratil 18krát více mužů než Joab. Celkem padlo 380 mužů, mimo jiné i Joabův bratr Asahel, kterého zabil Abner. (2Sa 2:12–31) Joab později pomstil Asahela tak, že Abnera zavraždil. (2Sa 3:27, 30) Někdy po tom Joab také zabil blízko velkého kamene v Gibeonu svého vlastního bratrance Amasu, Davidova synovce, kterého David ustanovil velitelem vojska. (2Sa 20:8–10)

Původní Gibeoňané dále existovali jako národ celá staletí, přestože král Saul měl v úmyslu je zničit. Gibeoňané však trpělivě čekali, až Jehova toto bezpráví odhalí. To udělal tříletým hladomorem v Judě za Davidovy vlády. David se dotazoval Jehovy a dozvěděl se, že jde o vinu krve. Rozmlouval tedy s Gibeoňany, aby zjistil, jak by se dalo dosáhnout smíření. Gibeoňané správně odpověděli, že to není „záležitostí stříbra nebo zlata“. Podle Zákona totiž nemohlo být přijato výkupné za vraha. (4Mo 35:30, 31) Také uznali, že nemohou usmrtit člověka, nemají-li k tomu zákonné oprávnění. A tak až na Davidovo další vyptávání požádali, aby jim bylo dáno sedm Saulových „synů“. To, že vina krve byla jak na Saulovi, tak na jeho domácnosti, naznačuje, že Saul pravděpodobně vražedné akce řídil, ale „synové“ se na nich možná přímo nebo nepřímo podíleli. (2Sa 21:1–9) V tom případě by synové neumírali za hříchy svých otců (5Mo 24:16), ale bylo by uplatněno právo odvety v souladu se zákonem „duše bude za duši“. (5Mo 19:21)

Za Davidova života byl do Gibeonu přenesen svatostánek. (1Pa 16:39; 21:29, 30) Právě tam Šalomoun na začátku své vlády předložil oběti. V Gibeonu se mu také ve snu zjevil Jehova a vyzval ho, aby požádal o cokoli, co si přeje. (1Kr 3:4, 5; 9:1, 2; 2Pa 1:3, 6, 13)

Prorok Izajáš (28:21, 22), když o mnoho let později předpovídal Jehovův zvláštní skutek a jeho neobvyklé dílo — totiž to, že Jehova povstane proti svému vlastnímu lidu —, to přirovnával k tomu, co se stalo v nížině Gibeonu. Pravděpodobně narážel na Davidovo Bohem dané vítězství nad Filištíny (1Pa 14:16), ne-li na mnohem dřívější porážku aliance amorejských králů v době Jozuově. (Joz 10:5, 6, 10–14) Toto proroctví se splnilo v roce 607 př. n. l., kdy Jehova Babylóňanům dovolil, aby zničili Jeruzalém a jeho chrám.

Nedlouho po předpověděném zničení Išmael zavraždil v Micpě Gedaljáše, místodržitele, kterého jmenoval babylónský král Nebukadnecar. Vrah a jeho muži také vzali do zajetí zbylé obyvatele Micpy. Ale Jochanan se svými muži Išmaela přemohl u hojných vod v Gibeonu a zajatce osvobodil. (Jer 41:2, 3, 10–16)

Muži z Gibeonu byli mezi těmi, kdo se v roce 537 př. n. l. vrátili ze zajetí v Babylóně, a někteří z nich se podíleli na opravě jeruzalémských hradeb. (Ne 3:7; 7:6, 7, 25)

[Vyobrazení na straně 552]

Novodobý Gibeon. Starověcí Gibeoňané si uvědomili, že za Izrael bojuje Jehova, a tak žádali o mír