[pravděpodobně odvozeno od Galeed, což znamená „hromada [na] svědectví“]. (1Mo 31:47, 48)

1. Syn Makira a vnuk Manasseho, předek Iezerovců a Chelekovců. (4Mo 26:29, 30; 27:1; Joz 17:1, 3; 1Pa 2:21, 23; 7:14–17)

2. Gadovec uvedený v rodopisu Abichajila. (1Pa 5:11–14)

3. Otec Jefty. (Sd 11:1, 2)

4. Zeměpisné označení, které je v Bibli používáno různě. V přesném smyslu byl jménem Gilead označován hornatý kraj s kupovitými pahorky na V od řeky Jordán; rozkládal se na S a na J od říčního údolí Jabbok. (Joz 12:2) Jeho hranici na S tvořil Bašan, na J ji tvořila náhorní plošina sev. od říčního údolí Arnon a na V hraničil s územím Ammona. (5Mo 2:36, 37; 3:8–10) Někdy se však označení „Gilead“ nebo „země Gilead“ používalo všeobecně na celé izraelské území na V od Jordánu, včetně Bašanu a náhorní plošiny na S od Arnonu. (Joz 22:9; Sd 20:1, 2; 2Sa 2:9; 2Kr 10:32, 33; viz heslo GALEED.)

Je zřejmé, že označením Gilead bylo míněno území skládající se ze dvou částí. Území, které je ve 4. Mojžíšově 32:40 jednoduše pojmenováno Gilead a které bylo přiděleno polovině kmene Manasse, je přesněji označeno jako „zbytek Gileadu“ (5Mo 3:13) nebo jako „polovina Gileadu“ (Joz 13:31). Podobně bylo spojené území Gada a Rubena na J od oblasti, kterou dostala polovina kmene Manasse, označeno jako ‚polovina hornatého kraje Gilead‘. (5Mo 3:12) Tato oblast však někdy bývá nazývána prostě Gilead, stejně jako ta část Gileadu, která byla přidělena Gadovi (zde leželo útočištné město Ramot). (4Mo 32:29; Joz 13:24, 25; 21:38)

Gilead stoupá z údolí Jordánu z hloubky nejméně 210 m pod hladinou moře do výše nejméně 1 000 m. V zimě tam bývaly silné deště a v létě hojná rosa. Bylo tam také mnoho pramenů, a proto ve starověku byly v tomto území rozsáhlé lesy; z této oblasti také pocházel známý hojivý balzám. (Jer 8:22; 46:11; viz heslo BALZÁM, BALZÁM Z GILEADU.) Zvlněná náhorní rovina Gileadu byla ideálním místem pro chov dobytka a pěstování obilovin. V Gileadu se také dařilo vinné révě. (4Mo 21:22; 32:1)

Historické události v Gileadu. Krátce předtím než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, byla část Gileadu na J od říčního údolí Jabbok pod vládou  amorejského krále Sichona, zatímco nad sev. částí vládl bašanský král Og. (Joz 12:1–4) Pod Mojžíšovým vedením Izraelité oba tyto krále porazili a kmeny Gad a Ruben, které měly mnoho hospodářského zvířectva, požádaly, aby mohly toto území dostat jako dědictví. (4Mo 21:21–24, 33–35; 32:1–5) Jejich žádosti bylo vyhověno, s podmínkou, že bojeschopní muži z obou kmenů přejdou Jordán a budou pomáhat při dobývání Zaslíbené země. (4Mo 32:20–24, 28–30) Souhlasili s tím a ihned obnovili města pro své rodiny, které tam pak zanechali. (4Mo 32:25–27, 31–38) Polovina kmene Manasse také obdržela dědictví na V od Jordánu. (4Mo 32:33, 39, 40)

Když se muži z Rubena, Gada a poloviny kmene Manasse vraceli ke svému dědictví v Gileadu, vybudovali oltář jako připomínku své věrnosti Jehovovi. (Joz 22:9, 10, 26–29) Později se podíleli společně s ostatními kmeny na tažení proti Benjamínovcům; ti totiž chránili provinilce z Gibeje, kteří měli být právem potrestáni. (Sd 20:1–48) V příkrém protikladu k tomu však byl „Gilead“ pokárán za to, že se nepřipojil k Barakovi v boji proti Siserovi. (Sd 5:17) Podobně muži ze Sukkotu a Penuelu, dvou gileadských měst, později odmítli poskytnout pomoc Gideonovi a jeho mužům, kteří od nich žádali potraviny, když pronásledovali Midianity. (Sd 8:4–9)

Po smrti soudce Jaira z Gileadu se Izraelité vrátili k modlářství a Ammonité je pak 18 let tvrdě utlačovali. Muži z Gileadu cítili, že jsou ohroženi, a proto opustili falešné uctívání a obrátili se na Gileaďana Jeftu s prosbou, aby se stal jejich velitelem v boji proti Ammonovi. Potom byli Ammonité podmaněni. (Sd 10:3, 5–10; 11:4–11, 32, 33)

Gilead však měl s Ammonity těžkosti ještě i po letech. (Am 1:13) Krátce potom, co byl Saul pomazán za prvního izraelského krále, Ammonita Nachaš oblehl Jabeš-gilead a kapitulaci tohoto města byl ochoten přijmout jen pod podmínkou, že si muži dají vydloubnout pravé oko. Když se o tom dozvěděl Saul, ihned svolal vojsko v počtu 330 000 mužů a Ammonity porazili. (1Sa 11:1–11) Zdá se, že potom nastalo pro Gilead období relativního bezpečí, které trvalo i po Saulově smrti; svědčí o tom skutečnost, že Abner vybral gileadské město Machanajim k tomu, aby učinil Saulova syna Iš-bošeta králem. (2Sa 2:8, 9) Někdy během Davidovy vlády však těžkosti s Ammonity vypukly znovu. V Gileadu a jeho okolí se odehrály bitvy, které nakonec vedly k tomu, že Ammon byl zcela podroben. (2Sa 10:6–19; 11:1; 12:26–31)

Když později Absalom zosnoval vzpouru, uprchl král David do Gileadu a lidé v Machanajimu, zejména letitý Barzillai, ho přijali velmi laskavě a pohostinně. (2Sa 17:27–29; 19:32) V Gileadu se patrně Davidova a Absalomova vojska utkala v bitvě. Absalom utrpěl těžkou porážku, a David proto mohl odejít z Gileadu a vrátit se na svůj trůn. (2Sa 17:24; 18:6–8)

Krátce potom, co bylo vytvořeno desetikmenné království (997 př. n. l.), obsadili část gileadského  území Syřané. V době krále Achaba a gileadského proroka Elijáše byl v moci Syřanů Ramot-gilead, útočištné město Gadovců, které leželo ve vých. části Gileadu. (1Kr 17:1; 22:3) Potom za vlády králů Jehua a jeho syna Jehoachaza ztratil Gilead ještě větší část území a syrští králové Chazael a jeho syn Ben-hadad III. ho krutě „mlátili“. (2Kr 10:32–34; 13:1, 3, 7; Am 1:3, 4) Ale Jehoachazův syn Jehoaš Syřany třikrát porazil a dobyl zpět města, o něž Syřané připravili Izrael za vlády jeho otce. (2Kr 13:25)

Nakonec za dnů izraelského krále Pekacha (asi v letech 778–758 př. n. l.) asyrský král Tiglat-pileser III. odvedl obyvatele Gileadu do vyhnanství. (2Kr 15:29) Tuto situaci patrně pohotově využili Ammonité a začali gileadské území obsazovat. (Ža 83:4–8; Jer 49:1–5) Jehova však dal prostřednictvím svých proroků ujištění, že přijde čas, kdy se Izraelité do tohoto území opět vrátí. (Jer 50:19; Mi 7:14; Ze 10:10)

5. „Městečko“, o němž prorok Ozeáš říká, že je plné nepravdy, krveprolévání a těch, kdo konají to, co škodí. (Oz 6:8; srovnej 12:11.) Na žádném jiném místě v Písmu není Gilead označován jako město, a proto se někteří znalci domnívají, že je míněn buď Jabeš-gilead, nebo Ramot-gilead. Jiní vyjadřují názor, že se tento výrok vztahuje na celé území na V od Jordánu.

[Mapa na straně 558]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Země GILEAD

GILEAD

hora Hermon

ARGOB

BAŠAN

Galilejské moře

Aštarot

Golan

ř. ú. Jarmuk

Edrei

Ramot-gilead

ř. ú. Jabbok

Jordán

Rabba

Becer

AMMON

Solné moře

ř. ú. Arnon