Význam tohoto jména je nejistý.

1. Potomek Rubena. (1Pa 5:3, 4)

2. Toto jméno se objevuje ve 38. a 39. kapitole Ezekiela a je tam použito na vůdce bouřlivého mnohonárodního útoku proti Božímu lidu. Tento útok přichází potom, co Jehova shromáždí svůj lid z národů a uvede je zpět na „izraelské hory“, které byly předtím zpustošené. Boží lid bydlí v bezpečí, nic nenasvědčuje tomu, že by měl nějakou ochranu, a těší se z velkého blahobytu, což Goga podnítí k tomu, aby na Boží lid lstivě, v globálním měřítku zaútočil. Shromáždí proto obrovské vojsko z mnoha národů. Jeho útok však vyvolá Jehovův hněv, a Gog a celý jeho zástup utrpí děsivou porážku a zničení. Jejich mrtvoly se stanou potravou pro ptáky a zvířata a jejich kosti jsou pohřbeny v údolí, které je potom nazváno Údolí Gogova zástupu (doslova Údolí Hamon-Gog).

Odkud útok přichází a k čemu má sloužit. Útok přichází z místa, které je od izraelské země velmi vzdálené. Gog pochází „ze země Magog“, která leží ‚v nejodlehlejších severních končinách‘. (Ez 38:2, 15) Je ‚hlavním náčelníkem [‚velkoknížetem‘, EP, He; ‚knížetem a hlavou‘, KB] Mešeka a Tubala‘. (Ez 38:2, 3) Některé překlady zde uvádějí ‚kníže země „Roš“[,] Mosoch a Thubal‘ (ČB, ppč), a slovem „Roš“ [v heb. znamená „hlava“] tedy označují zemi nebo národ. Nikde jinde v Bibli však není o takové zemi nebo takovém národu žádná zmínka. Mešek a Tubal, stejně jako Magog, jsou jména, jež byla dána synům Jafeta (1Mo 10:2), a tři země nesoucí tato jména leží na S od Izraele. (viz hesla MAGOG č. 2; MEŠEK č. 1; TUBAL.) V útočícím vojsku byli ještě další, také jafetští členové pocházející ze S, a to Gomer a Togarma (Gomer bývá považován za předka starověkých Kimmeriů a Togarma za předka starověkých Arménů). Jafetská Persie ležela na SV. Na spiknutí se však podíleli i Chamité z J — Etiopie a Put, jež leží v Africe. (Ez 38:4–6, 15) Gog tedy zastává úlohu velitele mohutného útočného vojska, které vyvíjí ohromný tlak, aby Jehovův lid rozdrtilo jakoby stiskem ve svěráku.

O Izraeli je řečeno, že „bydlí ve středu země“. (Ez 38:12) Starověký Izrael zaujímal ústřední místo, nejen pokud jde o euroasijský a africký kontinent, ale byl také střediskem čistého uctívání pravého Boha a Bůh ho považoval za „zřítelnici svého oka“. (5Mo 32:9, 10; Ze 2:8)

Jehova říká, že ‚do Gogových čelistí vloží háky‘ a povede ho k tomuto útoku. (Ez 38:4; srovnej 2Kr 19:20, 21, 28.) Proroctví však jasně ukazuje, že tento útok již je předmětem Gogova přání, že tento plán vznikl v jeho srdci. (Ez 38:10, 11) Jehova ovšem Goga vyláká tím, že obnoví lid pro své jméno a že způsobí, aby se tomuto lidu dobře dařilo. To Goga přiměje, aby proti Božímu lidu projevil svou zášť, a Gog ochotně postupuje a jedná způsobem, který náhle přinese zkázu jemu samotnému i všem jeho společníkům. Jehova způsobí Gogovi i jeho vojskům porážku, a tím oslaví a posvětí své jméno přede všemi, kdo to mohou pozorovat. (Ez 38:12–23; 39:5–13, 21, 22; srovnej Joel 3:9–17.)

Zjištění totožnosti Goga. Země a lidé, o nichž se proroctví o Gogovi zmiňuje, jsou známi z Bible a do jisté míry i ze světských dějin. Goga se však nepodařilo ztotožnit se žádným pozemským panovníkem, který by byl znám z dějin. Nejčastěji bývá ztotožňován s Gýgem, králem Lýdie, která ležela v záp. části Malé Asie; v záznamech asyrského panovníka Aššurbanipala je označován jako Guggu. (Ancient Records of Assyria and Babylonia, D. Luckenbill, 1927, sv. II, s. 297, 351, 352) Gýgés však zemřel několik desetiletí před napsáním Ezekielova proroctví. Jeho ztotožnění s Gogem je tedy nepřijatelné. Proroctví kromě toho ukazuje, že ke Gogovu útoku dojde „v konečné části let“, „v konečné části dnů“. (Ez 38:8, 16; srovnej Iz 2:2; Jer 30:24; 2Ti 3:1.) Z těchto okolností vyplývá, že jméno Gog má skrytý nebo symbolický význam a že to není jméno žádného známého lidského krále nebo vůdce.

Skutečnosti svědčí o tom, že ke splnění má dojít v době, která je na jiných místech označena jako ‚čas konce‘. (Da 11:35; 12:9; srovnej Zj 12:12.) Znalci a komentátoři Bible všeobecně uznávají, že se toto proroctví vztahuje k době mesiášského Království. Například komentář v díle The New Schaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge říká: „Gog vystupuje jako vůdce posledního nepřátelského útoku,  v němž se světové velmoci zaměří proti Božímu království.“ (S. Jackson, ed., 1956, sv. V, s. 14) Žádné splnění na přirozeném Izraeli není známo. Je tedy logické, že splnění „v konečné části dnů“ se týká duchovního Izraele, křesťanského sboru (Ří 2:28, 29; Ga 6:16), o němž apoštol Pavel řekl, že to jsou děti ‚Jeruzaléma nahoře‘, který je vede. (Ga 4:26) Tyto okolnosti nám pomáhají určit totožnost Goga.

Další pomoc nacházíme v knize Zjevení. Ta obsahuje prorocká vidění, v nichž je předpověděno, že symbolický drak, Satan Ďábel, bude rostoucí měrou pronásledovat křesťanský sbor. K tomu mělo dojít po svržení Satana a jeho démonů z nebe do oblasti země, což je skutek vykonaný Božím Královstvím prostřednictvím Krista v době, kdy Ježíš začíná uplatňovat královskou autoritu. (Zj 12:5–10, 13–17) V těchto viděních vyniká skutečnost, že se pozemské národy shromáždí k boji proti Bohu, jeho Synu a Božím věrným služebníkům na zemi, a také vystupuje do popředí to, že tyto nepřátelské síly budou úplně poraženy a zničeny. (Zj 16:13–16; 17:12–14; 19:11–21) Je zde také paralelní zmínka o tom, že se mrtvými těly těchto nepřátel Kristova Království budou sytit ptáci. (Srovnej Ez 39:4, 17–20 se Zj 19:21.)

Hlavní osobou neboli vůdcem celosvětového útoku proti mesiášskému Království a jeho poddaným je podle Zjevení Satan Ďábel. V biblické zprávě je jedinou osobou, o níž lze říci, že plně odpovídá popisu ‚Goga z Magogu‘, jak jej uvádí proroctví, které dostal Ezekiel, a že zcela splňuje Gogovu roli. Ezekielovo proroctví o Gogovi tedy poukazuje na zlomyslný, celosvětový útok proti Božímu lidu, útok zosnovaný a vedený svrženým Satanem Ďáblem. Tento útok povede k naprostému vyhlazení satanských sil prostřednictvím Boží moci, která vyvolává posvátnou bázeň. (Ez 38:18–22)

Gogův zástup pohřben. ‚Gog a celý jeho zástup‘ je pohřben v „údolí těch, kdo procházejí východně od moře“. (Ez 39:11) An American Translation na tomto místě uvádí „údolí Abarim, východně od Mrtvého moře“. Jméno Abarim je použito ve 4. Mojžíšově 33:47, 48 k označení hor na V od Mrtvého moře. (Viz heslo ABARIM.) V této oblasti jsou dvě hluboká údolí neboli strže, Arnon a Zered. Arnon je nahoře asi 3 km široký a je asi 520 m hluboký. Zered je kaňon ještě impozantnější, protože jeho strmé útesy sahají do hloubky asi 1 190 m. Prorocké pohřebiště může být znázorněno kterýmkoli z obou těchto údolí — Arnon byl na V od moře, zatímco Zeredem, který ležel na JV, se častěji cestovalo. Vzhledem k tomu, že jde o symbolický obraz, je také možné, že není míněno žádné určité údolí. Pohřbení na hlubokém místě u Mrtvého moře také do jisté míry odpovídá popisu uvedenému ve Zjevení. Podle něj budou odpůrci Božího Království odstraněni tím, že budou uvrženi do symbolického ohnivého jezera, a tím, že Satan bude uvržen do propasti. (Zj 19:20; 20:1–3)

Je Gog, o němž se mluví ve Zjevení, totožný s Gogem uvedeným u Ezekiela?

3. Zjevení 20:8 také mluví o ‚Gogovi a Magogovi‘. Zde však není označen jednotlivý velitel nebo panovník. Obě jména se zjevně vztahují na „ty národy ve čtyřech rozích země“, které se dají svést Satanem potom, co bude propuštěn ze symbolické „propasti“. Jiné texty ukazují, že Kristovo Tisícileté panství skoncuje se všemi národními vládami a s jakoukoli nejednotností (Da 2:44; 7:13, 14), a proto se zdá, že tyto „národy“ jsou výsledkem vzpoury proti Kristově vládě nad celou zemí. Postupují „po celé šíři země“, aby obklíčily „tábor svatých a milované město“. K tomu dojde, až bude Tisícileté panství, které bude Kristus Ježíš vykonávat nad zemí, dovršeno. (Zj 20:2, 3, 7–9)

Je zřejmé, že použití jmen ‚Gog a Magog‘ slouží ke zdůraznění určitých podobností mezi touto situací po skončení Tisícileté vlády a situací za dřívějšího útoku (před uvržením Satana do propasti). Jak u Ezekiela, tak i ve Zjevení se mluví o velkém počtu odpůrců (ve Zjevení se mluví o neurčitém počtu, „jako mořského písku“); útok je výsledkem rozsáhlého spiknutí a je namířen proti Božím služebníkům v době, kdy se jim daří velmi dobře. Použití jmen ‚Gog a Magog‘ k označení těch, kdo budou vedeni ke vzpouře po skončení Tisícileté vlády, je tedy velmi přiléhavé. Jejich koncem bude naprosté zničení. (Zj 20:8–10, 14)