Obr z města Gat, přední bojovník filištínského vojska, kterého usmrtil David. Goliat byl mimořádně vysoký, a to šest loktů a píď (2,9 m). Jeho měděná drátěná košile vážila 5 000 šekelů (57 kg) a železné ostří jeho kopí vážilo 600 šekelů (6,8 kg). (1Sa 17:4, 5, 7) Goliat byl jedním z Refaim; byl možná ve filištínském vojsku námezdným vojákem. (1Pa 20:5, 8; viz heslo REFAIM.)

Krátce potom, co Samuel pomazal Davida, a potom, co Jehovův duch opustil krále Saula (1Sa 16:13, 14), shromáždili se Filištíni u místa Soko, aby bojovali proti Izraeli, a pak se utábořili v Efes-dammimu. Když Filištíni a Saulovo vojsko stáli v bitevních řadách naproti sobě po obou stranách údolí, vystoupil z filištínského tábora obrovitý válečník Goliat a hlasitě vyzýval Izraelity, aby vyslali nějakého muže, který by s ním bojoval jako muž proti muži; výsledek měl rozhodnout o tom, které vojsko bude sloužit druhému. Čtyřicet dnů museli Izraelité ráno a večer naslouchat tomuto popichování, a měli velký strach. Žádný izraelský voják neměl odvahu přijmout tuto výzvu. (1Sa 17:1–11, 16)

Goliat popichoval vojska živého Boha Jehovy, a tím zpečetil svůj osud. Mladý pastýř David, na němž spočinul Boží duch, Goliatovu výzvu přijal. Goliat, před nímž jeho zbrojnoš nesl jeho velký štít, kráčel vpřed a při svých bozích svolával na Davida zlo. David na to odpověděl: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem, ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk, Boha izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval.“ (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 745) David vymrštil ze svého praku kámen, ten Goliatovi prorazil čelo a Goliat padl k zemi. David se potom postavil nad Goliatem a obrovým vlastním mečem mu uťal hlavu. Nato se Filištíni dali na útěk a byli pobíjeni. (1Sa 17:26, 41–53)

 „Potom vzal David Filištínovu hlavu a přinesl ji do Jeruzaléma a jeho zbraně si dal do stanu.“ (1Sa 17:54) Je sice pravda, že pevnost Sion dobyl David teprve později (2Sa 5:7), ale město Jeruzalém samotné obývali Izraelité společně s Jebusejci již dlouho. (Joz 15:63; Sd 1:8) Je zřejmé, že David později odevzdal Goliatův meč do svatyně. To vysvítá ze skutečnosti, že kněz Achimelek dal tento meč Davidovi, když David prchal před Saulem. (1Sa 21:8, 9)

Poněkud obtížná pasáž je ve 2. Samuelově 21:19, kde je uvedeno: „Elchanan, syn Betlémana Jaare-oregima, srazil Gaťana Goliata, jehož násada kopí byla jako vratidlo těch, kdo pracují na stavu.“ Paralelní zpráva v 1. Paralipomenon 20:5 říká: „Elchanan, syn Jairův, srazil Lachmiho, bratra Gaťana Goliata, jehož násada kopí byla jako vratidlo těch, kdo pracují na stavu.“

K vyřešení tohoto problému bylo předloženo několik návrhů. V targumu je zachován tradiční výklad, že Elchanan má být ztotožněn s Davidem. Podle vyjádření v díle Soncino Books of the Bible, jehož editorem je A. Cohen (Londýn, 1951, 1952), lze bez obtíží předpokládat, že Goliatové byli dva. Vysvětluje se zde také, že označení Goliat byl možná popisný titul, podobně jako „faraón“, „rabšake“ nebo „sultán“. Skutečnost, že jeden text uvádí jméno „Jaare-oregima“, zatímco druhý mluví o „Jairovi“, a také že jedině zpráva ve Druhé Samuelově obsahuje označení „Betléman [heb. béth hal·lach·miʹ]“, zatímco pouze zpráva v knize Paralipomenon obsahuje jméno „Lachmi [eth-Lach·miʹ]“, považuje většina komentátorů za chybu při opisování. (Viz hesla JAARE-OREGIM; LACHMI.)