Spor (5Mo 17:8, Jer 25:31) nebo soudní případ (Jer 11:20).

Písmo radí, abychom se bezdůvodně nepouštěli do hádek nebo sporů. (Př 3:30) Přísloví říká: „Jako ten, kdo popadá psa za uši, takový je každý, kdo jde kolem a rozlítí se kvůli hádce, která není jeho.“ (Př 26:17) Řeč hlupáků snadno vede k hádkám a pošetilci neprojevují potřebnou zdrženlivost, aby se hádkám vyhnuli. (Př 18:6; 20:3) „Tlak hněvu“ vyvolává hádku (Př 30:33), a tak pomalost k hněvu bude mít opačný účinek. (Př 15:18)

Hádky ničí pokojnou atmosféru (Př 17:1) a mohou způsobit, že i ten nejmírnější člověk ztratí sebeovládání. Když se například u Kadeše hádali Izraelité s Mojžíšem a Áronem kvůli tomu, že není voda, vyprovokovali je k tomu, že Mojžíš a Áron jednali ukvapeně, a přišli o výsadu vejít do Zaslíbené země. Když se Izraelité neoprávněně hádali s Jehovovými představiteli, hádali se vlastně s Jehovou. (4Mo 20:2, 3, 10–13; 27:14; Ža 106:32) Podobně ti, kdo se hádají nebo vášnivě přou s Božími služebníky, jsou ve velmi vážné situaci, která může vést ke smrti. (Srovnej Iz 41:8, 11, 12; 54:17.)

Kvůli škodlivému účinku hádek přísloví radí: „Dříve než propukne hádka, rozluč se.“ (Př 17:14) Abram (Abraham) dal v tomto ohledu dobrý příklad. Záleželo mu na tom, aby mezi jeho pastevci a pastevci jeho synovce Lota nebyly žádné spory, a proto navrhl, aby se od sebe oddělili. Nesobecky dal Lotovi příležitost vybrat si oblast, kde bude pást svá zvířata. (1Mo 13:7–11) Na druhé straně, nevěrní Izraelité v době Izajášově nejednali jako jejich praotec Abraham. O nich je řečeno: „Vskutku jste se  postívali k hádkám a zápasu.“ Hádali se i během postu. (Iz 58:4)

Mojžíšský zákon se zabýval případy, kdy hádka vede k tělesnému zranění. Předepisoval zaplatit zraněnému člověku náhradu za čas, kdy nebyl schopen pracovat. (2Mo 21:18, 19)

Reptání. Reptání sráží a zbavuje sil. Izraelité nedlouho po tom, co vyšli z Egypta, začali reptat proti Jehovovi, hledali chyby na vedení, které jim poskytovali Boží služebníci Mojžíš a Áron. (2Mo 16:2, 7) Jejich stížnosti Mojžíše později tak sklíčily, že žádal, aby mohl zemřít. (4Mo 11:13–15) Reptání může být pro reptala smrtelným nebezpečím. To, co reptalové řekli proti Mojžíšovi, Jehova považoval za vzpurné stížnosti proti svému vlastnímu božskému vedení. (4Mo 14:26–30) Mnoho lidí přišlo o život proto, že hledali chyby.

V souladu s tím Křesťanská řecká písma poukazují na dávné příklady a varují před ničivostí reptání nebo stěžování si. (1Ko 10:10, 11) Juda vypráví o těch, kdo ‚znevažují panství a mluví utrhačně o slavných‘, a označuje takové lidi za ‚reptaly, stěžující si na svůj životní úděl, kteří postupují podle svých vlastních žádostí a jejichž ústa mluví nabubřelosti, zatímco kvůli svému vlastnímu prospěchu obdivují osobnosti‘. (Juda 8, 16)

Ježíš odsoudil kritický postoj k lidem, když řekl: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni. Proč se tedy díváš na stéblo slámy v oku svého bratra, ale nebereš v úvahu trám ve svém vlastním oku? . . . Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo slámy z oka svého bratra.“ (Mt 7:1, 3–5; srovnej Ří 2:1.)