Hůl, prut
Jako „hůl“ a „prut“ jsou často překládána hebrejská slova šeʹvet a mat·tehʹ. Slovo šeʹvet znamená hůl (k podpoře při chůzi) a je překládáno také jako ‚zahnutá hůl‘ (pastýřská hůl). (3Mo 27:32) Obě slova, šeʹvet i mat·tehʹ, sloužila také k označení ‚kmene‘ a výrazem kmen jsou i překládána, pravděpodobně proto, že kmenoví náčelníci nosili hůl neboli žezlo. (2Mo 31:2; 5Mo 18:1; 29:18) Hebrejskými slovy šeʹvet nebo ʽec (doslova „strom“) byla označována násada kopí nebo podobné zbraně. (2Sa 18:14; 21:19)
Dalším výrazem je slovo maq·qelʹ, které je překládáno jako ‚hůl‘ a ‚klacek‘ (1Mo 30:37; 1Sa 17:43), a miš·ʽeʹneth překládané jako ‚hůl‘ nebo ‚podpora‘. (Sd 6:21; 2Kr 18:21)
Řecké slovo překládané jako „hůl“ je rhaʹbdos. (Zj 19:15; Mt 10:10) Další slovo xyʹlon se v některých překladech také objevuje jako „hůl“. Jeho doslovný význam je „dřevo“ nebo něco, co je ze dřeva vyrobeno. Toto slovo je u Matouše 26:47, 55 a v paralelních pasážích přeloženo jako ‚kyje‘.
Použití. Hole a pruty byly používány k podpoře při chůzi (2Mo 12:11; Ze 8:4; Heb 11:21); na obranu nebo ochranu (2Sa 23:21; Mt 10:10); k trestání dětí, otroků a jiných lidí (2Mo 21:20; Př 10:13; 23:13, 14; Sk 16:22); při mlácení (Iz 28:27 [v tomto verši jsou uvedena obě slova, mat·tehʹ i šeʹvet, a jsou přeložena jako ‚prut‘ a ‚hůl‘, NS]; srovnej Sd 6:11; Rut 2:17) a při sklizni oliv (5Mo 24:20; Iz 24:13). Zahnutou hůl používali také pastýři, když vedli stádo, když sháněli zvířata a když jim pomáhali. O výběru zvířat, která měla být dána do svatyně jako desátek, Zákon říkal: „Pokud jde o každý desátý díl z dobytka a bravu, ze všeho, co prochází pod zahnutou holí [všechna zvířata, o něž se pastýř stará], desátá hlava by se měla stát něčím svatým Jehovovi. Neměl by zkoumat, zda je to dobré, nebo špatné, ani by to neměl vyměnit.“ (3Mo 27:32, 33) Říká se, že když ovce vycházely z ovčince, stál pastýř v jeho bráně, ke konci hole měl připevněn kousek látky namočené do barviva a tímto kouskem látky se dotkl každé desáté ovce. Všechna takto označená zvířata dal stranou jako desátek. (Srovnej Jer 33:13.)
Jako symbol autority. Hůl byla považována za cenný osobní majetek a existovaly hole, o nichž bylo možné s jistotou říci, komu patří. Svou hůl a pečetní prsten dal Juda Tamar jako zástavu, než jí pošle kůzle, jímž jí zaplatí za pohlavní styk, který s ní měl. (1Mo 38:18, 25) Hůl nosili náčelníci jako symbol autority. Bible proto často používá hůl jako symbol autority, kterou někdo má, nebo autority, která mu byla někým propůjčena. Mojžíšova hůl se stala symbolem jeho autority a jeho pověření daného Bohem, když předstoupil před starší muže Izraele a také když se objevil před faraónem a egyptskými kněžími provozujícími magii. (2Mo 4:29–31; 7:9–12) V tomto druhém případě se mluví o Áronově holi, ale je zřejmé, že to byla Mojžíšova hůl a Áron ji používal jako Mojžíšův mluvčí; vyplývá to ze srovnání s 2. Mojžíšovou 7:15, 17.
Po těchto událostech Mojžíš svou hůl mnohokrát použil jako symbol toho, že mu Jehova dal autoritu vést národ a že za ním stojí. (2Mo 8:5; 9:23; 10:13; 4Mo 20:11) Když byla Mojžíšova a Áronova autorita zpochybněna, Jehova způsobil, že ze všech dvanácti holí, které patřily vůdcům 12 kmenů, vypučela a urodila zralé mandle pouze Áronova hůl, která představovala kmen Levi. Tak se jasně prokázalo, že Árona, a tedy i jeho dům, Bůh ustanovil, aby zastávali úřad a autoritu kněžstva. Áronova hůl byla potom nějaký čas uložena v truhle smlouvy. (4Mo 17:1–11; 2Mo 29:9; Heb 9:4)
Žalmista napsal: „Jehovův výrok k mému Pánu je: ‚Posaď se po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Hůl tvé síly vyšle Jehova ze Sionu a řekne: ‚Podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘“ (Ža 110:1, 2) Tento verš uplatnil apoštol Pavel na Ježíše Krista, který má takříkajíc ‚hůl Jehovovy síly‘ a vychází jako Jehovův zástupce, s veškerou autoritou k vykonání rozsudku nad jeho nepřáteli. (Heb 10:12, 13) Ježíš Kristus, „proutek z pařezu Jišaie“, „musí udeřit zemi holí svých úst; a duchem svých rtů usmrtí ničemného“. (Iz 11:1, 4) Mluví s autoritou a projevuje moc, kterou mu Jehova udělil k tomu, aby potrestal ničemné. V Písmu se o něm píše, že národům nebude vládnout jako pastýř, který svou holí pokojně vede stádo, ale že bude vládnout železnou holí. (Zj 2:27; 12:5; 19:15)
O holi tyranské vlády či autority, kterou nad Izraelem vykonávali jeho nepřátelé, se mluví u Izajáše 9:4; 14:5. Bůh používal sousední národy, například Asýrii, k potrestání Izraele za jeho hříchy; v těchto případech byly národy díky autoritě od Boha a díky tomu, že to Bůh připustil, trestající holí. Tyto národy to však nedělaly z lásky k Jehovovi nebo kvůli tomu, že by nenáviděly hříchy, kterých se Izrael dopustil, ale dělaly to z nepřátelství k Bohu i k Izraeli, šly nad to, co bylo jejich pověřením, a radovaly se, když Izraeli působily další utrpení. Kromě toho se tyto mocnosti, zvláště pak Asýrie a Babylón, pozvedaly ve své povýšenosti proti samotnému Jehovovi Bohu. Bůh prostřednictvím svého proroka Izajáše o Asýrii řekl: „Aha, Asyřan, prut pro můj hněv.“ Popsal však také povýšenost Asýrie: „Bude se sekera vynášet nad toho, kdo jí seká, nebo bude se pila vyvyšovat nad toho, kdo jí pohybuje tam a zpět, jako by hůl pohybovala tam a zpět těmi, kdo ji zvedají, jako by prut zvedal toho, kdo není dřevo?“ Potom předpověděl, že asyrský národ bude potrestán, protože se považoval za většího než ten, kdo ho použil, a protože se proti němu vypínal. (Iz 10:5, 15)
Když Jehova uzavřel s Davidem smlouvu o království, řekl o Davidově královské rodové linii: „Sám se stanu jeho otcem, a on sám se stane mým synem. Když bude jednat nesprávně, budu ho také kárat prutem lidí a ranami Adamových synů.“ (2Sa 7:14) Zde je tím prutem, který Jehova jakožto Otec použije k ukázňování, myšlena autorita světských vlád, například Babylóna. Tento národ byl použit ke svržení Božího království v rukou králů z Davidovy linie, dokud „nepřijde ten, kdo má zákonné právo“. (Ez 21:27) V roce 70 n. l. byla prutem, který potrestal nevěrný Jeruzalém, římská vojska pod vedením vojevůdce Tita. (Da 9:26, 27)
Nesprávné používání hole. Vlády a soudci světských národů často používali svou hůl autority nespravedlivě, a bojovali dokonce proti Bohu a jeho lidu. Když byl Ježíš předveden před židovský nejvyšší soud a před římského místodržitele Piláta, byl mučen, stal se terčem posměchu, bylo na něj pliváno, byl bit a nakonec zabit. Židovští vůdci nechali Ježíšovi nejprve pocítit svou vlastní autoritu a potom „hůl“ učinili ještě těžší, když ho předali římské vládě, aby ho popravila. Toto utrpení předpověděl prorok Micheáš, když napsal: „Prutem budou bít do tváře soudce Izraele.“ (Mi 5:1) Když Ježíš zemřel a byl vzkříšen, židovští vladaři svou autoritu používali k pronásledování Ježíšových následovníků. Nesprávným způsobem se svou holí autority zacházely často také Řím a další světské vlády. Za to budou Bohem volány k odpovědnosti. (Jan 19:8–11; 2Te 1:6–9)
Rodičovská autorita. „Prut“ je používán také jako symbol autority, kterou mají rodiče nad svými dětmi. Kniha Přísloví se o této autoritě zmiňuje na mnoha místech a slovo „prut“ je symbolem všech forem ukázňování, tedy i doslovného prutu používaného k trestání. Rodič má před Bohem odpovědnost, aby tento prut používal a tak dítě vedl. Pokud to rodiče nedělají, bude to mít za následek nejen zhoubu a smrt jejich dítěte, ale jim samotným to přivodí hanbu a Boží nelibost. (Př 10:1; 15:20; 17:25; 19:13) „Pošetilost je svázána se srdcem chlapce; prut ukázňování je to, co ji vzdálí daleko od něho.“ „Nezadržuj ukázňování vůči pouhému chlapci. Biješ-li jej prutem, nezemře. Sám bys jej měl bít prutem, abys osvobodil právě jeho duši od šeolu.“ (Př 22:15; 23:13, 14) Ten, „kdo zadržuje svůj prut, [ve skutečnosti] nenávidí svého syna, ale kdo ho miluje, ten ho opravdu vyhledává s ukázňováním“. (Př 13:24; 19:18; 29:15; 1Sa 2:27–36)
Jehova Bůh, ‚Otec duchovního života‘ křesťanů, se v případě svých dětí nevyhýbá používání ‚prutu‘. Inspirovaný křesťanský pisatel dopisu Hebrejcům napsal: „Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec neukázňuje? . . . Ale on to činí pro náš užitek, abychom se podíleli na jeho svatosti.“ (Heb 12:7, 9, 10) Jehova dal věrným mužům, zejména apoštolům, do rukou autoritu, aby ukázňovali křesťanský sbor. Tato autorita měla ‚bratry budovat, a ne je strhávat‘. (2Ko 10:1–11) Zahrnovala právo ukázňovat provinilce. Když se sbor v Korintu odklonil od spravedlnosti a začal se spoléhat spíše na lidi než na Krista, Pavel jim napsal slova, která je měla usměrnit: „Co chcete? Mám k vám přijít s prutem, nebo s láskou a mírností ducha?“ (1Ko 4:21)
Vůdcovská, pastýřská hůl. Pastýř používal svou hůl či zahnutou hůl k tomu, aby vedl stádo, aby zvířata ochránil a aby jim pomohl. Jehova a jeho Syn Ježíš Kristus pasou Boží stádo podobným způsobem. O Izraeli, který byl s ním ve smluvním vztahu, Jehova často mluvil jako o svém stádu. David napsal: „Jehova je můj Pastýř. . . . Vede mě ve stopách spravedlnosti pro své jméno. I když kráčím údolím hlubokého stínu, nebojím se ničeho špatného, vždyť jsi se mnou; tvůj prut a tvá hůl, ty mě utěšují.“ (Ža 23:1–4) Micheáš se modlil: „Pas svůj lid svou holí, stádo bravu svého dědictví.“ (Mi 7:14; srovnej Jana 10:11, 14; Heb 13:20; 1Pe 2:25; 5:4.)