[heb. na·chašʹ, tan·ninʹ, ceʹfaʽ, cif·ʽó·niʹ; řec. oʹfis].

Dlouhý šupinatý plaz, který nemá končetiny. Hadi se plazí po břiše, a protože mají hlavu těsně u země, vypadá to, jako by svým vyplazujícím se jazykem lízali prach. (1Mo 3:14) V Izraeli žije více než 30 druhů hadů.

Hebrejské slovo na·chašʹ je očividně obecný termín, který se vztahuje na všechny hady nebo na tvory, kteří se hadům podobají, a často je použit ve spojení s dalším hebrejským slovem, jež určuje konkrétní druh hada. (Ža 58:4; 140:3; Př 23:32) Kmen Dan je tedy nejprve přirovnán jednoduše k ‚hadu [na·chašʹ]‘, a potom konkrétně k ‚rohatému hadu [šefi·fonʹ]‘, který leží u okraje cesty a zaútočí na nepřátele Izraele. (1Mo 49:17) Toto hebrejské slovo odpovídá řeckému oʹfis, což je také obecný výraz. Ačkoli většina druhů hadů, které dnes žijí v Izraeli, jsou druhy nejedovaté, biblické zmínky o hadech se většinou týkají těch, kteří jsou nebezpeční, tedy jedovatí.

Hebrejská slova ceʹfaʽ a cif·ʽó·niʹ podle názoru lexikografů označují jedovaté hady. Hebrejská výslovnost těchto výrazů má možná znázorňovat sykot, který takový had vydává, když se k němu člověk přiblíží. Obě slova se snad vztahují na některé druhy zmijí, ale není jisté na které. Kralická bible překládá tato slova nesprávně, a tak u Izajáše 11:8; 14:29; 59:5 (King James Version navíc ještě u Jeremjáše 8:17) odkazuje na mytologického „baziliška“.

Ve zprávě o tom, jak se Mojžíšova hůl změnila v hada (2Mo 7:9–13), je použito hebrejské slovo tan·ninʹ, které se očividně vztahuje na ‚velkého hada‘. V jiných textech totiž toto slovo označuje obludného mořského tvora. (1Mo 1:21; Job 7:12; Ža 74:13; 148:7; Iz 27:1; 51:9) V jiných verších, jako je 5. Mojžíšova 32:33 a Žalm 91:13, kde je zmínka i o kobrách, se toto slovo jednoznačně vztahuje na jedovaté hady. Jeden vodní pramen v poexilním Jeruzalémě byl znám jako „Pramen velkého hada“. (Ne 2:13)

V různých textech jsou odkazy na dobře známé charakteristické rysy hadů: klouzavý pohyb (Job 26:13), uštknutí a to, že se hadi ukrývají v kamenných zdech (Ka 10:8, 11; Am 5:19), a také skutečnost, že hadi jsou obezřetní (1Mo 3:1). Tuto poslední jmenovanou vlastnost hadů Ježíš použil jako příklad, když radil svým učedníkům, jak by se měli chovat mezi odpůrci, kteří se podobají vlkům. (Mt 10:16)

Na tuto ‚obezřetnost‘ poukázal přední britský zoolog H. W. Parker ve své knize Snakes: A Natural History (1977, s. 49): „I když se nepřítel přiblíží až k poslední obranné linii, protiútok bývá v prvních fázích spíše naznačovaný než skutečný. Had provede několik zdánlivě zuřivých výpadů, které však míjejí cíl a had někdy ani neotevře tlamu. Není neobvyklé, že had se v takové chvíli nenápadně rozvine a připraví se tak k rychlému úniku, jestliže by se nepřítel stáhl. Když ale dojde ke skutečnému útoku, had postupuje jako při útoku na kořist, ale mnohem zuřivěji. Druhy, které obvykle uštknou a pak svou kořist pustí nebo ji jen přidrží, v tomto případě uštknou několikrát za sebou nebo se do nepřítele pevně zakousnou.“ (Viz také heslo ŠÍPOVÝ HAD.)

Obrazné použití. V mnoha textech se o hadu mluví v obrazném smyslu. Lži ničemných lidí jsou přirovnány k hadímu jedu (Ža 58:3, 4), ostrý jazyk těch, kdo plánují škodlivé úklady, je přirovnán k jazyku hada (Ža 140:3) a o nadměrném množství vypitého vína je řečeno, že uštkne jako had (Př 23:32). Svoboda od násilí a ubližování, z níž se bude těšit Jehovův obnovený lid, je znázorněna tím, že ‚potravou hada bude prach‘. (Iz 65:25)

Had v symbolickém významu vystupuje také v Božích soudních prohlášeních proti určitým národům, například proti Filisteji (Iz 14:29) a nevěrné Judě (Jer 8:17) a také proti Egyptu, jehož hlas je přirovnán k hlasu hada, což má bezpochyby znázorňovat, že po porážce bude Egypt se syčením ustupovat nebo že jako národ bude Egypt zticha kvůli katastrofě, kterou zažije. (Jer 46:22) Zmínka o hadovi v souvislosti s Egyptem měla pravděpodobně také poukázat na to, jak prázdný byl zvyk faraónů nosit vpředu na své pokrývce hlavy uraea, zlatého hada,  jako znamení ochrany, kterou faraónovi měla poskytovat hadí bohyně Vedžo. U Micheáše 7:17 je o všech národech, které odporují Božímu lidu, předpověděno, že budou muset „lízat prach jako hadi“. (Viz také Am 9:3.)

U Jeremjáše 51:34 obyvatelka Sionu přirovnává Nebukadnecara k ‚velkému hadovi‘, který ji spolkl.

Satan Ďábel. Ve Zjevení 12:9 a 20:2 je Boží hlavní odpůrce, Satan, popsán jako „prahad“, a to zjevně proto, že v zahradě Eden použil doslovného hada jako prostředek ke komunikaci s ženou. (1Mo 3:1–15) Jako „prahad“ je v duchovním smyslu také předkem dalších odpůrců, a proto Ježíš označil takové lidi za ‚hady, potomstvo zmijí‘. (Mt 23:33; srovnej Jana 8:44; 1Ja 3:12.)

Ve falešném náboženství. Had jako symbol byl v pohanském náboženství běžný a nezřídka byl také předmětem uctívání. (VYOBRAZENÍ, sv. 2, s. 530) V Mezopotámii, Kanaánu a Egyptě byl had symbolem plodnosti a symbolem bohyní sexu; dva propletení hadi představovali plodnost prostřednictvím pohlavního spojení; a protože hadi opakovaně svlékají svou kůži, byl had symbolem pokračujícího života.

Král Ezekjáš podnikl kroky, aby mezi svými poddanými zabránil jakémukoli uctívání hada, a tak rozbil na kusy měděného hada, který byl v Mojžíšově době použit v pustině při útoku jedovatých hadů. (4Mo 21:6–9; 2Kr 18:4; viz hesla MĚDĚNÝ HAD; OHNIVÝ HAD.)