Sářina egyptská služka; později Abrahamova konkubína a matka Išmaelova. Když byl Abraham (Abram) v Egyptě kvůli hladomoru v zemi Kanaán, získal sluhy a služky. Je možné, že v té době se Hagar stala Sářinou služebnou. (1Mo 12:10, 16)

Sára (Sarai) byla stále neplodná, a tak požádala Abrahama, aby měl styk s Hagar, a dala mu ji za manželku. Když však Hagar otěhotněla, začala svou paní pohrdat do takové míry, že si Sára stěžovala svému manželovi. „Abram tedy řekl Sarai: ‚Pohleď, tvoje služka je ti k dispozici. Udělej s ní, co je v tvých očích dobré.‘ Sarai ji potom začala pokořovat, takže ona od ní utekla.“ (1Mo 16:1–6) Jehovův anděl našel Hagar u pramene na cestě do Šuru a dal jí pokyn, aby se vrátila ke své paní a pokořila se pod její ruku. Navíc jí bylo řečeno, že Jehova velmi rozmnoží její semeno a že syn, který se jí narodí, se bude jmenovat Išmael. Když se Išmael narodil, bylo Abrahamovi 86 let. (1Mo 16:7–16)

O mnoho let později, když Izákovi bylo asi pět let, Abraham ‚v den Izákova odstavení připravil velkou hostinu‘. Sára si všímala, že Hagařin syn Išmael, tehdy asi devatenáctiletý, „si tropí žerty“. To nebyla nevinná dětská hra. Jak naznačuje další verš této zprávy, možná si dobíral Izáka kvůli dědictví. Išmael tak záhy projevil nepřátelské rysy, které u něho Jehovův anděl předpověděl. (1Mo 16:12) Sára se zřejmě bála o budoucnost svého syna Izáka, a proto požádala Abrahama, aby Hagar a jejího syna vyhnal. Abrahamovi se to nelíbilo, ale na Jehovův pokyn manželčině žádosti vyhověl. Druhý den časně ráno dal Hagar chléb a kožený měch na vodu a pak ji i s jejím synem propustil. (1Mo 21:8–14)

Hagar putovala pustinou Beer-šeby. „Nakonec voda . . . došla, a ona shodila dítě pod jeden z keřů.“ To, že je Išmael označen za „dítě“, není anachronismus, protože hebrejské slovo jeʹledh, které je zde přeloženo jako „dítě“, také znamená „mladý muž“. Tak je přeloženo v 1. Mojžíšově 4:23. Pokud jde o to, že ho shodila pod jeden z keřů, je možné, že Išmael — i když o něm bylo předpověděno, že bude „lidskou zebrou“ — nemusel být jako mladík příliš silný. (1Mo 16:12) Možná byl vyčerpán dříve než Hagar a ta ho musela podepírat. To by nebylo nepochopitelné, protože ženy v té době, zvláště otrokyně, byly zvyklé běžně nosit těžká břemena. Zdá se, že časem došly síly i Hagar, a tak musela Išmaela přestat podepírat a uložila ho, možná trochu prudce, pod nejbližší keř, který poskytoval stín. Hagar si sedla „ve vzdálenosti asi na dostřel luku“ (běžný hebrejský výraz označující vzdálenost, na jakou si  lukostřelec dával svůj cíl) od svého syna. (1Mo 21:14–16)

Boží anděl pak na Hagar zavolal a řekl jí, aby se nebála, a že z Išmaela bude veliký národ. Bůh navíc otevřel její oči, takže zahlédla studnu s vodou, naplnila vodou kožený měch a dala synovi pít. „A Bůh byl dál s chlapcem“ a z chlapce se časem stal lučištník a „usídlil se v pustině Paran“. Hagar mu vybrala manželku z egyptské země. (1Mo 21:17–21)

Podle apoštola Pavla Hagar sehrála úlohu v symbolickém dramatu a představovala národ tělesného Izraele, který byl k Jehovovi vázán smlouvou Zákona. Ta byla uvedena v platnost na hoře Sinaj a rodila „děti k otroctví“. Kvůli hříšnému stavu lidí národ nebyl schopen dodržovat podmínky té smlouvy. Pod touto smlouvou se Izraelité nestali svobodným lidem, ale byli prokleti jako hříšníci, kteří si zaslouží smrt; byli tedy otroci. (Jan 8:34; Ří 8:1–3) Hagar odpovídal Jeruzalém v Pavlově době, protože Jeruzalém jako hlavní město představující organizaci přirozeného Izraele se i se svými dětmi nacházel v otroctví. Duchem zplození křesťané jsou však dětmi ‚Jeruzaléma nahoře‘, Boží symbolické ženy. Tento Jeruzalém, podobně jako svobodná žena Sára, nebyl nikdy v otroctví. Ale stejně jako Izáka pronásledoval Išmael, děti ‚Jeruzaléma nahoře‘, které osvobodil Syn, okusily pronásledování od dětí zotročeného Jeruzaléma. Avšak Hagar a její syn byli vyhnáni, a to představovalo odvržení přirozeného Izraele jako národa. (Ga 4:21–31; viz také Jana 8:31–40.)