Název prvního hudebního nástroje, o kterém je v Bibli zmínka. (1Mo 4:21, KB, NS, Šr, Pent) Hebrejské slovo kin·nórʹ (harfa) je v řadě překladů Bible překládáno také jako „lyra“ (JB-č, Mo, Ro, RS) nebo „citera“ (ČB, EP, He). Překladatelé Septuaginty přeložili slovo kin·nórʹ asi v polovině ze 42 výskytů řeckým slovem ki·thaʹra. Ki·thaʹra byl nástroj připomínající lyru (řec. lyʹra), měl však slabší rezonanční desku. Většina dnešních překladů slovo ki·thaʹra v Křesťanských řeckých písmech překládá jako „harfa“. (1Ko 14:7; Zj 5:8) Z výtvarných děl na egyptských památkách je vidět, že ve starověku byly harfy různých druhů a tvarů, které měly  rozmanitý počet strun. Vzhledem k tomu se někteří badatelé domnívají, že slovo kin·nórʹ je možná jakýsi běžný výraz označující každý nástroj, který má základní rysy starověké harfy.

O nástroji zvaném kin·nórʹ uvádějí Hebrejská písma s jistotou pouze to, že byl přenosný a poměrně lehký; dalo se na něm totiž hrát v průvodu, nebo na něj dokonce hrála prostitutka, když zpívala a šla městem. (1Sa 10:5; 2Sa 6:5; Iz 23:15, 16) Některé nástroje byly zhotoveny z ‚algumového‘ dřeva. (1Kr 10:12) Struny se možná dělaly z ovčích tenkých střev, i když se snad jako struny používala také spředená vlákna rostlin.

David, který hrál na kin·nórʹ obratně „svou rukou“ (1Sa 16:16, 23), přidělil tomuto nástroji a také ‚strunnému nástroji‘ (neʹvel) význačné místo v orchestru, jenž později hrál v Šalomounově chrámu. (1Pa 25:1; 2Pa 29:25) Když Nehemjáš zasvěcoval jeruzalémskou zeď, kin·nórʹ přispíval k radostné atmosféře této události. (Ne 12:27) Kin·nórʹ byl v zásadě „příjemný“ nástroj, který zněl ‚jásavě‘, a proto jeho zvuk ustával v době soudu nebo trestu. (Ža 81:2; Ez 26:13; Iz 24:8, 9) Ve vyhnanství v Babylóně byli Izraelité zarmouceni a neměli chuť hrát na své harfy, ale pověsili je na topoly. (Ža 137:1, 2)

Vzhledem k tomu, že není zcela jisté, co kin·nórʹ a hlavně neʹvel (strunný nástroj) přesně jsou za nástroje, každý pokus srovnávat tyto dva nástroje je pouze spekulativní. V 1. Paralipomenon 15:20, 21 jsou uvedeny ‚strunné nástroje [neva·limʹ (mn. č.)] naladěné na alamot, . . . harfy [kin·no·róthʹ (mn. č.)] naladěné na šeminit‘. Pokud „alamot“ v hudbě znamená soubor vyšších tónů a „šeminit“ nižší tónový rozsah, mohlo by to znamenat, že kin·nórʹ byl větší nástroj posazený do nižší polohy. Na druhé straně by to mohlo být i naopak (jak se všeobecně předpokládá), pokud samozřejmě alamot a šeminit jsou zde výslovně uvedeny kvůli tomu, že to jsou tónové rozsahy zvláštní pro tyto nástroje. V každém případě oba nástroje byly přenosné.

Zdá se, že aramejským slovem sab·bekhaʼʹ je v Danielovi 3:5, 7, 10, 15 míněna ‚trojúhelníková harfa‘ (NS). Toto slovo je také překládáno jako „trigon“ (AT, JB, RS), ‚hudebný nástroj tréhraný‘ (ČB-Al) a „sambuka“. (ČB, ČB-Hč) Někteří badatelé popisují nástroj sab·bekhaʼʹ jako malou trojúhelníkovou čtyřstrunnou harfu s pronikavým zvukem, což je v souladu s výše uvedenými překlady. (Viz heslo STRUNNÝ NÁSTROJ.)