1. Vnuk Leviho a syn Kehata; předek ‚synů Hebrona‘ čili Hebronovců. (2Mo 6:16, 18; 4Mo 3:19, 27; 26:58; 1Pa 6:2, 18; 15:4, 9; 23:12, 19; 26:30–32)

2. Syn Mareši a otec Koracha, Tappuacha, Rekema a Šemy; potomek Kaleba z kmene Juda. (1Pa 2:42, 43)

3. [Místo spolku]. Starověké město v hornatém kraji Judy, které bylo postaveno o sedm let dříve než Coan v Egyptě. (4Mo 13:22) Hebron leží asi 30 km jjz. od Jeruzaléma v nadmořské výšce více než 900 m. Je význačný tím, že je jedním z nejstarších měst na Středním východě, která jsou stále ještě obývána. Dávné jméno Hebronu „Kirjat-arba“ (město Arby) bylo patrně odvozeno od zakladatele města, jímž byl Anakim Arba. (1Mo 23:2; Joz 14:15) Město a okolní pahorky jsou odedávna proslulé vinnou révou, granátovými jablky, fíky, olivami, meruňkami, jablky a ořechy, které se tam pěstují. Hebron je obdařen řadou pramenů a studní, a proto je v okruhu mnoha kilometrů obklopen zelení.

V Hebronu strávili část svého života, kdy žili jako cizí usedlíci, patriarchové Abraham, Izák a Jákob. (1Mo 13:18; 35:27; 37:13, 14) Zde zemřela Sára a byla pohřbena v jeskyni v nedaleké Makpele. Tato jeskyně, kterou Abraham koupil od Chetity Efrona, se stala pohřebním místem rodiny; kromě Sáry v ní byli pohřbeni také Abraham, Izák, Rebeka, Lea a Jákob. (1Mo 23:2–20; 49:29–33; 50:13)

V době, kdy Mojžíš vyslal 12 zvědů do Zaslíbené země, obývali Hebron obrovití potomci Anaka. (4Mo 13:22, 28, 33) Asi o 40 let později se hebronský král Hoham spojil se čtyřmi dalšími králi, aby zaútočili proti Gibeonu, městu, které uzavřelo mír s Jozuem. Izraelité vyhověli úpěnlivé prosbě Gibeoňanů o pomoc a s Jehovovou pomocí porazili armády pěti králů, které proti Gibeonu vytáhly. Těchto pět králů, kteří se ukryli v jedné jeskyni, bylo potom zabito a jejich mrtvá těla visela až do večera na kůlech. (Joz 10:1–27)

Když Izrael pokračoval ve svém válečném tažení v již. Kanaánu, byli obyvatelé Hebronu a jejich král (velmi pravděpodobně Hohamův nástupce) zasvěceni zničení. (Joz 10:36, 37) Izraelité pod Jozuovým vedením moc Kananejců sice zlomili, ale patrně ihned nezřídili posádky na dobytých územích, aby si je udrželi. Je tedy zřejmé, že když Izrael válčil na jiném místě, Anakim se v Hebronu znovu usadili. Proto za nějaký čas musel (museli) Kaleb (či synové Judy pod Kalebovým velením) vyrvat město z jejich nadvlády. (Joz 11:21–23; 14:12–15; 15:13, 14; Sd 1:10) Město bylo původně přiděleno Kalebovi z kmene Juda, ale potom získalo posvátné postavení jakožto útočištné město. Bylo také kněžským městem. Ale ‚pole města Hebron‘ a jeho osady byly Kalebovým dědičným vlastnictvím. (Joz 14:13, 14; 20:7; 21:9–13)

Asi o čtyři století později pomazali v Hebronu judští muži Davida za krále. Z tohoto města vládl sedm  a půl roku. Za tu dobu se stal otcem šesti synů: Amnona, Kileaba (Daniela), Absaloma, Adonijáše, Šefatjáše a Jitreama. (2Sa 2:1–4, 11; 3:2–5; 1Pa 3:1–4) Obyvatelé Hebronu mu pomáhali velmi pravděpodobně už v době, kdy se kvůli Saulovi stal psancem. (1Sa 30:26, 31) Ke konci Davidovy vlády v Hebronu přešel na stranu Davida Abner, který byl hlavním podporovatelem království Davidova soka, Saulova syna Iš-bošeta. (2Sa 2:8, 9) Když se Joab po návratu z jednoho tažení dozvěděl, že David poslal Abnera pryč pokojně, přikázal svým poslům, aby Abnera přivedli zpět, a potom ho v Hebronu osobně zabil. Tam byl potom Abner pohřben. (2Sa 3:12–27, 32) Rekab a Baanah později zavraždili Iš-bošeta a s vyhlídkou, že budou odměněni, přinesli jeho hlavu Davidovi do Hebronu. David je však za tento ničemný skutek nechal zabít. (2Sa 4:5–12) Potom byl pomazán za krále nad celým Izraelem a svým hlavním městem učinil namísto Hebronu Jeruzalém. (2Sa 5:1–9)

O nějaký čas později se do Hebronu vrátil Davidův syn Absalom a započal tam neúspěšný pokus o uchvácení království svého otce. (2Sa 15:7–10) Z historického hlediska byl Hebron význačný tím, že byl dříve hlavním městem Judy; byl také Absalomovým rodným městem. Pravděpodobně proto se Absalom rozhodl, že svůj boj o trůn začne právě zde. Hebron později přestavěl Davidův vnuk král Rechoboam. (2Pa 11:5–10) Po zpustošení Judy Babylóňany a po svém návratu z vyhnanství se v Hebronu (Kirjat-arbě) usadili někteří Židé. (Ne 11:25)

[Vyobrazení na straně 594]

Výjev z ulice dnešního Hebronu, který kdysi byl jedním z útočištných měst starověkého Izraele