Jemnozrnná, přírodní zemitá hornina. V mokrém stavu je měkká a tvárná, ale po vysušení a zejména po vypálení je tvrdá. Z velké části ji tvoří hlinité křemičitany obsahující vodu. Hebrejské slovo choʹmer je používáno ve významu hrnčířská ‚hlína‘ (Iz 41:25), „hlína“ pod pečetidlem (Job 38:14), ‚hlína‘ v ulicích (Iz 10:6), „malta“ spojující cihly (1Mo 11:3) a — metaforicky — člověk podobný ‚hlíně‘ v rukou Tvůrce, Jehovy Boha (Iz 45:9; srovnej Joba 10:9). V Křesťanských řeckých písmech je slovem pe·losʹ myšlena hrnčířská ‚hlína‘ (Ří 9:21) a vlhká hlína, kterou Ježíš použil k tomu, aby slepému muži vrátil zrak (Jan 9:6, 11, 14, 15; viz také heslo SLEPOTA); slovo ke·ra·mi·kosʹ však označuje nádoby, které jsou z hrnčířské ‚hlíny‘ vyrobeny. (Zj 2:27)

Hlíny je v nížinách Izraele dostatek. V biblických dobách byla používána k výrobě hrnčířského zboží a cihel. (Jer 18:4, 6; 2Mo 1:14; Na 3:14; viz heslo HRNČÍŘ.) Do vlhké hlíny je možné vpisovat znaky, které v ní zůstanou, i když se hlína vysuší. Z toho důvodu se používala ke zhotovování hliněných tabulek a pečetění dokumentů a dopisů. Hlína se používala k zapečeťování hrnčířských nádob na víno nebo na cenné dokumenty, jako byla například listina o koupi Jeremjášova pozemku. (Jer 32:14) To, že do hliněných nádob byly uloženy svitky od Mrtvého moře, přispělo do značné míry k jejich dochování.

Na to, že hlína úzce souvisí se zemí jako takovou, poukazují vyjádření jako například ‚hlína v ulicích‘, ‚člověk je udělán z hlíny‘ nebo člověk je ‚sražen do hlíny‘. (Job 10:9; 30:19; 33:6; Iz 10:6) Jinou metaforou související se rčením, že člověk je vytvořen z hlíny, je to, že Jehova je Hrnčíř. (Iz 29:16; 45:9; 64:8; Ří 9:21) Hlína není pevný materiál, dokonce ani když je vypálena, a směs železa a hlíny není použitelná k ničemu. (Da 2:33–35, 41–43, 45) Hlína poskytuje chabou ochranu, pokud vůbec nějakou. (Job 4:19; 13:12; Iz 41:25) Výrobky z hlíny jsou běžným zbožím, a proto je jejich komerční hodnota poměrně nevýznamná. (Job 27:16)