Extrémní nedostatek potravin; též nouze o slyšení Jehovových slov, tedy duchovní hlad. (Am 8:11) Hladomor je jednou z pohrom,  které mají přijít na symbolický Velký Babylón. (Zj 18:8)

Příčiny a následky hladomoru. K běžným příčinám hladomoru v biblických dobách patřilo sucho, ničivá krupobití (2Mo 9:23–25), škůdci, obilná rez a sněť a také války. (Am 4:7–10; Ag 2:17) Úrodu ničily zejména kobylky, které se někdy objevovaly v obrovských hejnech. (2Mo 10:15) V některých případech nebyl problémem nedostatek deště, ale déšť, který přišel v nevhodném období, například během sklizně pšenice a ječmene. (Srovnej 3Mo 26:4; 1Sa 12:17, 18.)

Dočasný hlad je přirozený pocit, ale dlouhotrvající hlad, například v důsledku hladomoru, působí velmi škodlivě na duševní i tělesné zdraví. Dostavuje se nápadná letargie, city jsou otupělé, člověk je duševně apatický a jeho mysl je ovládána touhou po jídle. (Srovnej 2Mo 16:3.) Dochází k morálnímu úpadku. (Srovnej Iz 8:21.) Vlastní hladovění může mít takové účinky, že člověk ztrácí svou lidskost, a v důsledku toho začne krást, vraždit, nebo se dokonce dopustí kanibalismu. Hladomor je často doprovázen nemocemi a epidemiemi, protože ti, kdo hladovějí, jsou celkově oslabeni. (Srovnej 5Mo 32:24.)

Hladomory ve starověku. Prvním, opravdu historickým hladomorem byl ten, který donutil Abrama (Abrahama) odejít z Kanaánu a žít jako cizí usedlík v Egyptě. (1Mo 12:10) Za dnů Izáka nastal jiný hladomor, ale Jehova Izákovi řekl, aby do Egypta neodcházel. (1Mo 26:1, 2) Sedm let trvající hladomor, který postihl Egypt v době, kdy postavení ministerského předsedy a správce potravin zastával Josef, byl velmi pravděpodobně rozšířen daleko za hranicemi Egypta, protože ‚lidé z celé země přišli do Egypta nakupovat [potraviny] od Josefa‘. (1Mo 41:54–57)

Egyptské nápisy sice zcela mlčí o tom, že by v Egyptě pobývali Izraelité, ale existují starověké egyptské texty, které popisují období hladomoru, jež nastala v důsledku toho, že dostatečně nestoupla hladina Nilu. V jednom takovém textu se píše o období sedmi let, kdy hladina Nilu vystoupila jen málo, a proto došlo k hladomoru. Z této zprávy vyplývá, že když hladomor pominul, byly určité díly země postoupeny kněžím. Je sice vznášena otázka, zda tento dokument nebyl „padělkem kněží, kteří žili v nějakém pozdějším období a kteří tak ospravedlňovali svůj nárok na územní privilegia“, ale přinejmenším se v něm odráží tradice týkající se období sedmi hubených let. (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 31)

Ještě než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, Jehova je prostřednictvím Mojžíše ujistil, že budou mít hojnost jídla, pokud mu budou dále věrně sloužit. (5Mo 28:11, 12) Hladomor však měl být jednou ze strašlivých věcí, které na ně měly přijít v případě, že budou nevěrní. (5Mo 28:23, 38–42) Za dnů soudců propukl hladomor, který přinutil Elimeleka z Betléma, manžela Noemi, aby se jako cizí usedlík usadil se svou rodinou v Moabu. (Rut 1:1, 2) Třemi roky hladomoru postihl Jehova izraelskou zemi za dnů Davida, a to kvůli vině krve, která v souvislosti s Gibeonity spočívala na Saulově domě. (2Sa 21:1–6) Tři a půl roku sucha, které měly za následek krutý hladomor, postihly nevěrný Izrael; byla to odpověď na Elijášovu modlitbu. (Jk 5:17; 1Kr 17) Kromě celkových hladomorů, které nastaly za dnů Eliši, se ještě vyskytl hladomor, který nastal při obléhání Samaří Syřany; během tohoto hladomoru byl zaznamenán jeden případ kanibalismu. (2Kr 4:38; 8:1; 6:24–29)

Boží proroci sice varovali, že odpadlictví bude mít za následek smrt hladem, morem a mečem, ale nevěrní Judejci raději naslouchali svým falešným prorokům, kteří je ujišťovali o tom, že je žádné takové neštěstí nepostihne. (Jer 14:11–18; Ez 5:12–17) Slova Božích proroků se však prokázala jako pravdivá. Hladomor, který nastal v Jeruzalémě během jeho obléhání Babylóňany (609–607 př. n. l.), byl tak krutý, že ženy vařily a jedly své vlastní děti. (Ná 4:1–10; 5:10; 2Kr 25:1–3; Jer 52:4–6; srovnej 5Mo 28:51–53.)

Prostřednictvím proroka Joela Jehova předem upozornil Izrael na hroznou ránu v podobě hmyzu, který před příchodem ‚Jehovova dne‘ zpustoší zemi a způsobí krutý hladomor. (Joel 1)

O staletí později předpověděl Ježíš, že nedostatek potravin bude patřit k charakteristickým rysům, jimiž se bude vyznačovat závěr „systému věcí“. (Mt 24:3, 7; srovnej Zj 6:5, 6.) Velký hladomor nastal za císaře Claudia (41–54 n. l.), jak to předem oznámil křesťanský prorok Agabos. (Sk 11:28) O několik let dříve, v roce 42 n. l., byl krutým hladomorem postižen Egypt, kde žilo mnoho Židů. A „velká nouze“ zachvátila judskou zemi a Jeruzalém, když římská vojska pod vedením vojevůdce Tita oblehla Jeruzalém a nakonec ho v roce 70 n. l. zničila. (Lk 21:23) Nesmírné hladovění ve městě podrobně popsal Josephus; uvádí, že lidé začali jíst kůži, trávu a seno, a jedna matka dokonce upekla a snědla svého syna. (Válka židovská, VI, 193–213) Když však Ježíš předpovídal takový nedostatek potravin, ukázal, že má na mysli nejen události, které předcházely zničení Jeruzaléma, ale také to, co se bude dít, až nastane čas, aby se Syn člověka vrátil ve slávě svého Království. (Lk 21:11, 27, 31; srovnej Zj 6:5, 6.)

 Osvobození od hladomoru. Kristus Ježíš ujišťuje, že Bůh vyslyší modlitbu svých věrných služebníků, kteří prosí o chléb na každý den, a že se postará o ty, kdo dávají Boží Království na první místo. (Mt 6:11, 33; srovnej Ža 33:19; 37:19, 25.) Ježíš však také ukázal, že Boží služebníci budou kvůli odporu a pronásledování možná někdy trpět hlady. (Mt 25:35, 37, 40) Zejména apoštol Pavel líčí, že když svou službu vykonával za obtížných okolností, mnohokrát trpěl hladem i žízní. (1Ko 4:11–13; 2Ko 11:27; Fil 4:12) Vyjádřil však své přesvědčení, že doslovný hlad nebude nikdy schopen oddělit Boží věrné služebníky od Boží lásky, která působí jako vyživující síla. (Ří 8:35, 38, 39; naproti tomu viz Lk 6:25.)

Ti, kdo správným způsobem hladovějí a žízní po spravedlnosti a pravdě, budou duchovně vždy nasyceni. (Mt 5:6; Jan 6:35) K těmto lidem patří členové „velkého zástupu“, kteří mají naději na to, že přežijí „velké soužení“, a o nichž je napsáno, že ‚už nebudou hladovět ani žíznit‘. (Zj 7:9, 13–17) A pod vládou Božího Království bude také hojnost potravin, takže bude utišen doslovný hlad celého lidstva. (Ža 72:16; Iz 25:6)