Úlomek nebo kousek rozbitého předmětu z hlíny. Hebrejské slovo cheʹres je sice někdy používáno ve významu hliněné nádoby nebo hliněné lahvičky (4Mo 5:17; Jer 19:1), které nejsou rozbité, ale je pravděpodobně příbuzné s arabským slovem, jehož význam je „škrábat“ nebo „škrtat“, a může tedy označovat něco hrubého, například hliněný střep. Když Satan postihl Joba „zhoubným bolákem“ od temene hlavy až po chodidla jeho nohy, Job „přistoupil k tomu, aby si vzal hliněný střep, jímž by se škrábal“. (Job 2:7, 8) A o leviatanovi je napsáno: „Spodek má jako špičaté hliněné střepy.“ (Job 41:1, 30)

 Řeckým slovem oʹstra·kon (vyskytuje se v LXX u Joba 2:8) označovali Řekové hliněné střepy, na něž zaznamenávali svůj volební hlas.

Archeologické objevy. Hliněné střepy neboli kousky hrnčířských výrobků jsou nejčastějšími předměty, které archeologové nacházejí při archeologickém výzkumu starověkých míst. Úlomky hrnčířských výrobků se v minulosti používaly možná k vyhrabávání popela nebo k nabírání vody. (Iz 30:14) V Egyptě, Mezopotámii a jiných oblastech starověkého Středního východu však byly hliněné střepy používány zejména jako levný materiál, na nějž se dalo psát. Hliněné střepy byly používány například při psaní známých dopisů z Lakiše, v nichž se opakovaně, ve formě tetragrammata (JHVH), objevuje Boží jméno Jehova. V Egyptě archeologové nalezli četné kousky vápence a hliněné střepy, na nichž jsou kresby a nápisy psané inkoustem (obvykle kurzívním hieroglyfickým písmem). Mnoho znalců tvrdí, že tyto střepy pocházejí přibližně z 16. až 11. století př. n. l.; je tedy možné, že některé z nich vznikly v době Mojžíšově a v době otroctví Izraelitů v Egyptě. Některé z těchto úlomků obsahují vyprávění, básně, hymny a podobně; u části z nich se pravděpodobně jedná o školní úlohy. Je zřejmé, že hliněné střepy byly obvykle používány k psaní tak, jako se dnes používají poznámkové bloky a jiné druhy papíru, například k vedení účetnictví, k záznamům o prodeji, k zapisování manželských smluv, soudních rozhodnutí a mnoha dalších věcí.

V rozvalinách královského paláce v Samaří bylo objeveno více než 60 ostrak, na nichž byly inkoustem psané nápisy ve starohebrejském písmu. Jsou to patrně záznamy o výnosech z vinic a mnohé z nich pocházejí možná z doby Jeroboama II. Tato ostraka obsahují jména míst a osob, a některá osobní jména jsou složeninami, v nichž jsou použita jména Baal, El a Jehova.

V Egyptě byla nalezena řecká ostraka; patří k nim různé druhy dokumentů, ale převážně se jedná o potvrzení o zaplacení daní. Tato ostraka umožňují určité hlubší pochopení řečtiny, kterou v Egyptě v době Ptolemaiovců a Římské a Byzantské říše mluvil prostý lid, a jsou tedy užitečná při studiu řečtiny koiné, kterou používali pisatelé Křesťanských řeckých písem. Na dvaceti řeckých ostrakách nalezených v Horním Egyptě a pocházejících asi ze 7. století n. l. byly napsány části čtyř evangelií.

Použity jako znázornění. V Písmu jsou hliněné střepy používány také v obrazných spojeních. Když byl sklíčený a obklopený nepřáteli, napsal David v jednom žalmu, který prorocky popisuje Mesiášova utrpení: „Má síla vyschla právě jako hliněný střep.“ (Ža 22:11–15) Vypálením se výrobky z hlíny velmi vysušily, a když se nádoba rozbila na kusy, bylo patrné, jak jsou tyto výrobky křehké.

Je zřejmé, že už za dnů krále Šalomouna bylo běžné glazování. V Příslovích 26:23 totiž čteme: „Jako stříbrná glazura na hliněném střepu jsou horoucí rty spolu se špatným srdcem.“ Jestliže šlo pouze o předstírané přátelství, mohly „horoucí rty“ zakrýt ‚špatné srdce‘, stejně jako měla „stříbrná glazura“ skrýt hliněný výrobek, který jí byl potažen.

Oholibu (Jeruzalém) Jehova varoval, že bude naplněna opilostí a zármutkem a že bude pít pohár, který pila její sestra Ohola (Samaří). Juda měla vypít tento obrazný pohár až do dna, protože na ní měly být plně vykonány Boží rozsudky. Bůh tedy prostřednictvím Ezekiela řekl: „Budeš jej muset vypít a vyprázdnit a budeš hryzat jeho hliněné střepy.“ (Ez 23:4, 32–34)

Je naprostou pošetilostí, když si člověk stěžuje na Boha a kritizuje způsob, jak jedná. Dokládají to tato slova: „Běda tomu, kdo se přel se svým Tvůrcem jako hliněný střep s jinými hliněnými střepy ze zemské půdy! Měla by hlína říkat tomu, kdo jí dává tvar: ‚Co děláš?‘ A tvůj počin říkat: ‚Nemá ruce?‘“ (Iz 45:9, 13)