[heb. jó·nahʹ, gó·zalʹ (mladý holub nebo opeřené mládě); řec. pe·ri·ste·raʹ].

Holubice je jedním z prvních dvou ptáků, kteří jsou v Bibli jmenováni. Noe po potopě třikrát vyslal holubici, aby zjistil, do jaké míry již voda opadla. (1Mo 8:8–12) Má se za to, že hebrejské slovo jó·nahʹ je odvozeno od slova ʼa·nahʹ, které znamená „truchlit“, a je zřejmě napodobením truchlivého vrkání holubice. (Iz 38:14; 59:11, 12; Ez 7:16; Na 2:7) Totéž hebrejské slovo (jó·nahʹ) je použito jak na holubici, tak na holuba.

V překladech Bible je hebrejské slovo jó·nahʹ překládáno jako „holub“ zpravidla jen v textech, které se týkají obětí a ve kterých jsou vždy uvedeny i „hrdličky“ (heb. to·rimʹ). V jiných případech je toto slovo obvykle překládáno jako „holubice“. (Viz heslo HRDLIČKA.) Výraz „mladý holub“ nebo „mladí holubi“ (NS, Šr, RS) je v hebrejštině doslova „syn(ové) holuba“. Holubi i hrdličky byli přijatelní jako zápalná oběť (3Mo 1:14); člověk, který byl tak chudý, že si nemohl dovolit přinést jako oběť za vinu ovečku nebo kozičku, mohl přinést dva holuby (3Mo 5:5–7); při obřadu očišťování ženy po porodu měl být obětován mladý beran a spolu s ním holub (nebo hrdlička) jako oběť za hřích, ale jestliže si žena nemohla dovolit obětovat berana, byli přijatelní ‚dva mladí holubi‘ (3Mo 12:6–8) (jako v případě Marie, když se očišťovala po narození Ježíše; Lk 2:22–24); pár holubů nebo hrdliček patřil k oběti očišťování osoby, které přestal výtok (3Mo 15:13, 14, 28, 29). Holubi či hrdličky byli také přijatelní v souvislosti s očišťováním Nazirejců od poskvrnění. (4Mo 6:10)

Mnoho židovských rodin bezpochyby mělo své vlastní holuby, nicméně vyjádření „jestliže nemá prostředky na dvě hrdličky nebo na dva mladé holuby“ zjevně znamená, že tito ptáci byli za účelem oběti kupováni. Je to vidět i z toho, že je prodávali  lidé, kteří obchodovali v jeruzalémském chrámu, i když výraz „holubice [řec. pe·ri·ste·rasʹ]“ zde může znamenat „hrdličky“ nebo „mladé holuby“, o nichž se zmiňuje mojžíšský Zákon. (3Mo 5:11; Mr 11:15; Jan 2:14–16)

Hebrejskému výrazu gó·zalʹ, který je použit ve zprávě o Abrahamově oběti, když „Jehova uzavřel s Abramem smlouvu“, se rozumí tak, že znamená „mladého holuba“. (1Mo 15:9, 18) To proto, že v souvislosti s oběťmi předepsanými Zákonem, který byl později dán Izraeli, byli neustále uváděni spolu s hrdličkami i holubi. Totéž hebrejské slovo je v 5. Mojžíšově 32:11 přeloženo jako ‚opeřené mládě‘. Holub byl bezpochyby součástí i dávnější Noemovy oběti, protože tato oběť obsahovala „některé . . . ze všech čistých létajících tvorů“. (1Mo 8:20)

To, že Zákon umožňoval použít buď mladé holuby, nebo hrdličky, bylo pro Židy užitečným opatřením, protože hrdličky se během zimních měsíců z Izraele stěhovaly, kdežto nestěhovaví holubi byli k dispozici po celý rok.

Druhy a popis. Nejobvyklejší druhy holubů, které v Izraeli žijí, jsou holub skalní (Columba livia), holub hřivnáč (Columba palumbus) a holub doupňák (Columba oenas). Holub hřivnáč žije zvláště v lesích Gileadu a Karmelu. Doupňáci jsou hlavně v okolí Jericha a na vých. straně Jordánu, kdežto holubi skalní hnízdí na pobřeží, podél svahů Jordánského údolí a na vysočině, směrem na Z. Pro holuby je charakteristické podsadité tělo s plným hrudníkem, půvabný krk, malá kulatá hlava s poměrně tenkým zobákem a krátké nohy. Peří je velmi kompaktní a dodává holubovi uhlazený vzhled. Holubi jsou často modrošedí a některým z nich jisté části peří hrají duhovými barvami, takže na zlatém slunečním světle získávají kovový lesk. Na to možná naráží Žalm 68:13, i když někteří badatelé se domnívají, že výraz „křídla holubice pokrytá stříbrem a její perutě s nažloutle zeleným zlatem“ se vztahuje na nějaké bohatě zdobené umělecké dílo, které bylo vzato jako kořist.

Holubice vypadá jako mírný a jemný tvor, a opravdu taková je. Tím si vysloužila označení ‚ovce ptačího světa‘. Jméno Jonáš (Jó·nahʹ) proto bylo a je oblíbeným chlapeckým jménem. (Jon 1:1) Tito ptáci jsou pozoruhodní svou oddaností partnerovi a svou náklonností. Při dvoření naklánějí hlavy k sobě a berou do zobáku zobák svého druha, takže se podobají líbajícím se milencům. Výraz „má holubičko“, který použil pastýř, milý šulamitské dívky, byl tedy výstižným vyjádřením lásky. (Pís 5:2) Dívčiny oči byly přirovnány k mírným, něžným očím holubice (Pís 1:15; 4:1) a dívka přirovnala pastýřovy oči k modrošedým holubicím, které se koupou v mléce. V tomto líbezném přirovnání holubice zjevně představovaly tmavší duhovku, která je obklopena zářivě bílým očním bělmem. (Pís 5:12) Holubice se rády koupou, a proto hnízdí, pokud možno, poblíž vodního zdroje.

Holub je bázlivý pták, který se chvěje, když se bojí. (Oz 11:11) Je-li divoký, často hnízdí v údolích (Ez 7:16), ale holub skalní si staví hnízdo na skalních římsách a v prohlubních útesů a stěn skalnatých roklí. (Pís 2:14; Jer 48:28) Zdomácnělí holubi přilétají zpátky do holubníků, které pro ně byly postaveny, a bílá spodní strana křídel velikého hejna holubů vypadá jako pohybující se oblak. (Iz 60:8) V Izraeli byly při vykopávkách nalezeny holubníky, a některé z nich byly dost velké.

Holub má silná křídla a při hledání potravy může uletět velkou vzdálenost. Je to rychlý letec, který může dosáhnout rychlosti i více než 80 km/h. Je dost hbitý, aby unikl většině svých nepřátel. (Ža 55:6–8) Avšak holubi jsou poměrně důvěřiví vůči lidem a dají se celkem snadno chytit do pasti nebo do sítě. Proto byl odpadlý Efrajim, který bláhově vložil svou důvěru nejprve v Egypt a potom v Asýrii, přirovnán k ‚prostomyslné holubici‘, která bude chycena do sítě. (Oz 7:11, 12) Když Ježíš varoval své učedníky před protivníky, kteří se podobají vlkům, radil jim, aby byli nejen „nevinní jako holubice“, ale také „obezřetní jako hadi“. (Mt 10:16)

V době Ježíšova křtu a následného pomazání Božím svatým duchem se tento svatý duch objevil „v tělesné podobě jako holubice“ a jeho viditelné sestoupení na Ježíše se možná podobalo třepotavému letu holubice, která usedá na své bidélko. (Lk 3:22; Mt 3:16; Mr 1:10; Jan 1:32–34) Vzhledem k její charakteristické nevinnosti to byl vhodný symbol. (Mt 10:16)

Díky svému instinktu, který ho vede domů, byl holub odedávna používán k doručování vzkazů. Na rozdíl od lidských navigátorů, kteří k určení své polohy musí používat chronometry a sextanty, poštovní holubi téměř ihned vědí — tím, že vnímají magnetické pole země a postavení slunce —, kterým směrem mají letět, i když jsou vypuštěni na neznámém místě stovky kilometrů od svého hnízda. Automaticky počítají s pohybem slunce po obloze, takže úhel jejich letu je správný.

Holubi jsou v mnoha částech světa běžní stejně jako kuřata, ale od drůbeže se neliší pouze svými leteckými schopnostmi, ale také stavbou těla a tím, že jsou monogamní. Na rozdíl od kohouta věrný holub pomáhá samičce při stavbě hnízda a při zahřívání vajec. Holubi se od všech ostatních ptáků liší tím, že svá mláďata krmí ‚holubím mlékem‘, tvarohovitou látkou, která se holubím rodičům tvoří ve voleti. V mnoha zemích lidé holoubata běžně jedí.