Výraz, který se objevuje u Izajáše 14:13, kde se o babylónském králi píše, že si řekl v srdci: „Vystoupím do nebes. Svůj trůn pozvednu nad Boží hvězdy a posadím se na horu setkání v nejodlehlejších severních končinách.“

Někteří učenci se domnívají, že „hora setkání“ byla nějaká vzdálená výšina na S, kterou Babylóňané považovali za místo přebývání svých bohů. Ale slova  Izajáše 14:13 neprorokují, že babylónský král něco takového skutečně prohlásí. Uvádějí, jaké budou jeho ambice a postoj. (Srovnej Iz 47:10.) Jsou součástí příslovečného rčení, které měl proti babylónskému králi vznést obnovený Izrael. (Iz 14:1–4) Z toho tedy logicky vyplývá, že totožnost „hory setkání“ se musí určovat ve světle Písma, a ne na základě toho, jaké pohanské náboženské představy měl babylónský král. Babylónský král by jistě netoužil pozvednout svůj trůn nad hvězdy boha, kterého uctíval. Izajáš 14:14 také jasně ukazuje, že se nejedná o některého z babylónských bohů, ale o Nejvyššího. „Hora setkání“ tedy musí souviset s Nejvyšším Bohem.

V Izajášově době byla jen jedna hora, hora Sion (jejíž jméno se později vztahovalo i na místo chrámu na hoře Moria), kde se Bůh symbolicky setkával se svým lidem. (Srovnej Iz 8:18; 18:7; 24:23; Joel 3:17.) Mohla být vhodně označena jako „hora setkání“, protože všichni dospělí izraelští muži se měli třikrát do roka objevit ve svatyni před Jehovovým obličejem. (2Mo 23:17) Žalm 48:1, 2 toto určení dále potvrzuje, když hoře Sion připisuje polohu na S. To odpovídá umístění „hory setkání“ v „nejodlehlejších severních končinách“.