[znamená „muž hanby“].

Zřejmě nejmladší ze Saulových synů a následník trůnu. Z rodopisných seznamů se zdá, že měl také jméno Ešbaal, které znamená „Baalův muž“. (1Pa 8:33; 9:39) Avšak na jiných místech, například ve Druhé Samuelově, je nazýván Iš-bošet a v tomto jménu je „baal“ nahrazeno slovem „bošet“. (2Sa 2:10) Toto hebrejské slovo boʹšeth nalézáme u Jeremjáše 3:24 a je překládáno jako „hanebná věc“ (NS) nebo „ohavnost“ (KB). Ve dvou dalších výskytech jsou slova baʹʽal a boʹšeth použita paralelně a jsou ve formě přístavku, kde jedno vysvětluje a určuje druhé. (Jer 11:13; Oz 9:10) Existují také případy lidí, jejichž jméno rovněž obsahovalo „bošet“ nebo nějakou podobu tohoto slova náhradou za „baal“, například ‚Jerubbešet‘ za „Jerubbaala“ (2Sa 11:21; Sd 6:32) a „Mefibošet“ za „Merib-baala“. Tento Mefibošet byl Iš-bošetovým synovcem. (2Sa 4:4; 1Pa 8:34; 9:40)

Není známo, proč u těchto jmen existovaly dvě varianty. Někteří badatelé podporují teorii, která se pokouší dvojná jména vysvětlit jako úpravu, jež byla provedena, když běžné podstatné jméno „baal“ (majitel; pán) začalo být spojováno výhradně s Baalem, odporným kananejským bohem plodnosti. Nicméně Druhá Samuelova, stejná biblická kniha, kde je zpráva o Iš-bošetovi, uvádí, že k poctě Pána Jehovy nazval král David jedno místo bitvy Baal-peracim (znamená „majitel průlomů“), protože řekl: „Jehova přede mnou prorazil mé nepřátele.“ (2Sa 5:20) Podle jiného názoru by jméno Iš-bošet mohlo být proroctvím o hanebné smrti tohoto jednotlivce a o katastrofálním konci Saulovy dynastie.

Po smrti Saula a jeho ostatních synů na bojišti u hory Gilboa, Abner, jeden ze Saulových příbuzných a velitel jeho armády, převedl Iš-bošeta přes Jordán do Machanajimu, kde byl Iš-bošet ustanoven za krále nad všemi kmeny kromě kmene Juda, který za krále uznal Davida. V tu dobu bylo Iš-bošetovi čtyřicet let a údajně vládl dva roky. Bible neříká přesně do jakého období Davidovy vlády v Hebronu, která trvala sedm a půl roku, zapadá Iš-bošetova dvouletá vláda, a proto rozdílné názory badatelů na tuto věc nelze vyřešit. Zdá se však rozumnější předpokládat, že Iš-bošet se stal králem krátce po smrti svého otce (spíše než o pět let později), a v tom případě by mezi Iš-bošetovým zavražděním a dobou, kdy byl David dosazen jako král nad celým Izraelem, uplynulo asi pět let. (2Sa 2:8–11; 4:7; 5:4, 5)

Iš-bošetova krátká vláda byla poznamenaná jak vnitřními, tak vnějšími nepokoji. Válka mezi jeho domem a domem Davidovým „se protáhla na dlouho“; při jedné srážce ztratil Iš-bošet tři sta šedesát mužů a David dvacet. (2Sa 2:12–31; 3:1) V tu dobu  začal Iš-bošetův příbuzný Abner posilovat své postavení na Iš-bošetův úkor, a dokonce měl pohlavní styky s jednou ze Saulových konkubín, což se podle orientálních zvyklostí rovnalo zradě. Když ho za to Iš-bošet pokáral, Abner ho přestal podporovat a uzavřel smlouvu s Davidem. Součástí smlouvy byla podmínka, aby se vrátila Davidova manželka Mikal, která byla Iš-bošetovou vlastní sestrou. (2Sa 3:6–21) Abnerova smrt Joabovou rukou ještě více oslabila Iš-bošetovu pozici a krátce potom ho zavraždili jeho vlastní velitelé, když během dne odpočíval na svém lehátku. (2Sa 3:22–27; 4:1, 2, 5–7) Když však tito vrahové kvůli odměně přinesli Iš-bošetovu hlavu Davidovi, usmrtil je a nařídil, aby Iš-bošetovu hlavu pohřbili v Abnerově hrobce v Hebronu. (2Sa 4:8–12)

Saulova dynastie, která měla trvat „na neurčitý čas“, tedy dospěla ke svému náhlému a ponižujícímu konci, ne pro Iš-bošetovy hříchy, ale pro hříchy jeho otce. (1Sa 13:13; 15:26–29) Je pravda, že Iš-bošet byl slabý vládce, který trůn získal hlavně díky Abnerově síle. David o něm nicméně hovořil jako o ‚spravedlivém muži‘. (2Sa 4:11)