[z řečtiny, znamená „[země] Edomitů“].

V době Makabejců a Římanů nezahrnovaly zeměpisné hranice Idumeje střed starodávného Edomu, na V od Araby, ale zahrnovaly část bývalého území kmene Simeon a Juda. Jak vyplývá z apokryfní 1. knihy Makabejské (4:29, 61; 5:65), Idumea zahrnovala oblast kolem Hebronu, na S až k Bet-curu, asi 26 km na JJZ od Jeruzaléma. Je zaznamenáno, že Idumejci utrpěli drtivou porážku od Judy Makabejského. (1. Makabejská 5:3) Později, podle Josepha, si Jan Hyrkanos I. podrobil všechny Idumejce a dovolil jim zůstat v zemi pouze s podmínkou, že se nechají obřezat a budou dodržovat židovský zákon. Aby nemuseli opustit zemi, Idumejci těmto podmínkám vyhověli. (Židovské starožitnosti, XIII, 257, 258 [ix, 1]) Obyvatelé Idumeje byli mezi těmi, kdo osobně přišli k Ježíšovi, když slyšeli, „co všechno dělá“. (Mr 3:8; viz heslo EDOM, EDOMITÉ.)