[možná „otec (nebo ‚bratr‘) palmy“].

Je uveden jako čtvrtý Áronův syn. (2Mo 6:23; 4Mo 26:60; 1Pa 6:3) Itamar měl dohled nad soupisem věcí patřících ke svatostánku, a potom byl při obřadu, který podrobně popisuje 2. Mojžíšova 29. kapitola, uveden se svým otcem a bratry do kněžského úřadu. (2Mo 28:1; 38:21; 40:12–15) Když byli později dva Itamarovi starší bratři, Nadab a Abihu, Jehovou usmrceni za to, že obětovali „nedovolený oheň“, Itamarovi a jeho třetímu bratru Eleazarovi bylo řečeno, aby kvůli nim netruchlili. Itamar a Eleazar později dostali větší díl kněžských povinností, tak jak je Jehova postupně ukázal. (3Mo 10:1–20) Itamar se stal dozorcem nad různými službami ve svatostánku, které prováděli Geršonovci a Merariovci. (4Mo 3:2–4; 4:28, 33; 7:8)

Potomci Itamara byli kněžími a za vlády Saula, Davida a Šalomouna členové domu Itamarova potomka Eliho dočasně sloužili v úřadu velekněze. Když David organizoval chrámovou službu, byl Itamarův dům osmým z dvaceti čtyř kněžských oddílů. (1Pa 24:1–6; 1Sa 14:3; 22:9; viz heslo VELEKNĚZ.) Po vyhnanství v Babylóně byli také Itamarovi synové zapsáni mezi otcovskými domy Izraele. (Ezr 8:2)