[možná „vysušené místo Gileadu“].

Starověké město na území kmene Gad, vých. od Jordánu. Kde skutečně leželo, není jisté, i když se mnozí znalci domnívají, že to bylo trochu vých. od Jordánu v blízkosti Vádí Jabis (Jabeš), asi 35 km na J od Galilejského moře.

První zmínka o Jabeš-gileadu je ve dnech soudců a týkala se vykonání trestu na sousedním kmenu Benjamín za to, že přehlížel hrubou nemravnost. (Sd 21:8) Izraelité tehdy prakticky celý kmen Benjamín vyhladili (uniklo pouze 600 mužů). Zjistilo se, že na vykonání tohoto spravedlivého trestu se z Jabeš-gileadu nepodílel nikdo. Rozhodlo se proto, že z Jabeš-gileadu musí být usmrcen každý muž, žena a dítě s výjimkou panen. Naživu zachovali 400 panen a ty byly dány za manželky uprchlíkům z Benjamína, aby nebyl vyhlazen jeden kmen. (Sd 20:1–21:14)

Asi o tři sta let později, když se Izrael dožadoval, aby měl lidského krále podobně jako ostatní národy, pohrozili Ammonité, že vydloubnou pravé oko každému muži bydlícímu v Jabeš-gileadu. Hrozba se rozptýlila až tehdy, když Saul sebral vojenskou sílu 330 000 mužů a donutil Ammonity k útěku. (1Sa 11:1–15) O čtyřicet let později Filištíni porazili Izraelity a pověsili bezhlavé tělo Saula a jeho tří synů na zeď veřejného prostranství v Bet-šanu. Když o této potupě uslyšeli stateční muži z Jabeš-gileadu, provedli odvážný noční nájezd, při němž sňali jejich mrtvoly a odnesli je do Jabeš-gileadu, spálili je, a jejich kosti s úctou pohřbili. Potom se postili sedm dnů. (1Sa 31:8–13; 1Pa 10:8–12)

David jako nový pomazaný král Judy poslal obyvatelům Jabeš-gileadu pochvalu a požehnání za to, že projevili milující laskavost pomazanému Izraele, který padl. (2Sa 2:4–7) David později vzal Saulovy a Jonatanovy kosti z Jabeš-gileadu a pohřbil je na pozemku Saulovy rodiny na území kmene Benjamín. (2Sa 21:12–14)