[heb. ʽegh·lahʹ; řec. daʹma·lis].

Mladá kráva, která neměla tele.

Jalovice patřila ke zvířatům, která Abraham rozsekl na dvě části a potom viděl ‚dýmající pec a ohnivou pochodeň, která prošla mezi těmito kusy‘. Tato událost se odehrála, když Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu. (1Mo 15:9–18)

V Izraeli se stal nečistým každý člověk, který se dotkl mrtvoly, lidských kostí či hrobu nebo který vstoupil do stanu, v němž ležel mrtvý. Požadovalo se, aby podstoupil určitý předepsaný očišťovací postup, protože mu jinak hrozilo, že bude ‚odříznut ze středu sboru‘. Při tomto postupu se používal popel ze zdravé červené krávy, na kterou nepřišlo jho. Nečistý člověk byl postříkán vodou, do níž se přidalo trochu tohoto popelu. Pavel se zmiňuje o tomto postupu a ukazuje, že vedl k posvěcení, které se týkalo pouze čistoty těla, ale že předstiňoval skutečné očištění svědomí skrze oběť Ježíše Krista. (4Mo 19:1–22; Heb 9:13, 14)

Jestliže na městě ulpěla vina krve, protože došlo k vraždě a vrah byl neznámý, používala se mladá kráva. Starší muži města, jež bylo nejblíže místu, kde byl nalezen zabitý člověk, doprovázeni kněžími ze synů Leviho měli vzít mladou krávu, se kterou se nepracovalo, a v neobdělaném říčním údolí s tekoucí vodou jí měli zlomit vaz. Nad touto mladou krávou  si potom měli starší muži tohoto města umýt ruce a prosit Jehovu, aby na město nepadla vina krve. Bůh pak jejich prosbu vyslyšel a osvobodil město od viny prolití nevinné krve. Skutečnost, že byl krávě zlomen vaz místo toho, aby byla normálně zabita jako oběť za hřích, ukazuje, že kráva symbolicky podstoupila trest, který náležel neznámému vrahovi. Tento postup v žádném případě nesloužil ve prospěch vraha jako smytí jeho zločinu. Odsouzení skutečného vraha bylo ponecháno na Jehovovi, který vidí všechno. Pokud byl vrah později odhalen, byl samozřejmě za vraždu usmrcen, jak to požadoval Zákon. Obřad s mladou krávou vedl k tomu, že věc se stala veřejně známou a mohlo to napomoci k odhalení vraha. (5Mo 21:1–9; 4Mo 35:30–33)

Prorok Jeremjáš obrazně řekl o egyptském národu, který se těšil z blahobytu a byl dobře živený, že je jako „velmi pěkná jalovice“, ale předpověděl, že tento národ bude poražen. (Jer 46:20, 21) K jalovici, která hrabe v hebké trávě, přirovnal tentýž prorok také Babylóňany, kteří porazili Boží lid a jásali nad dobytím Izraele. (Jer 50:11) Ozeáš mluvil o Efrajimu, desetikmenném království, že byl kdysi cvičenou jalovicí, s Božím vedením a požehnáním, a že měl hojnost stejně jako mlátící zvíře, kterému je dovoleno jíst plody své poměrně lehké práce. (Oz 10:11; 5Mo 25:4)