Tyto dopisy byly napsány jako poslední část inspirovaných Písem. Jméno apoštola Jana se sice v těchto dopisech nikde neobjevuje, ale všeobecně se učenci shodují s tradičním názorem, že Dobrou zprávu podle Jana a tři dopisy označené jako 1., 2. a 3. dopis Jana napsal stejný pisatel. Mezi čtvrtým evangeliem a těmito dopisy existuje mnoho podobností.

Věrohodnost těchto dopisů je dobře doložena. Vnitřní důkazy potvrzují, že dopisy jsou v souladu s ostatními částmi Písma. O pravosti dopisů podávají svědectví také mnozí pisatelé z rané doby. Zdá se, že Polykarpos citoval z 1. Jana 4:3; Eusebius o Papiovi říká, že potvrdil existenci prvního dopisu a stejně tak Tertullianus a Cyprian; také syrská Pešita obsahuje tento dopis. Zdá se, že Kléméns Alexandrijský znal další dva dopisy; Irenaeus zjevně citoval 2. Jana 10, 11; podle Eusebia se o těchto dopisech zmiňoval Dionysios z Alexandrie. Tito autoři také potvrzují věrohodnost 1. dopisu Jana.

Jan své dopisy velmi pravděpodobně psal z Efezu kolem roku 98 n. l., přibližně v době, kdy napsal své evangelium. Zdá se, že často užívaný výraz „děťátka [nebo ‚děti‘]“ naznačuje, že dopisy psal v době, kdy byl velmi starý.

První dopis Jana. Tento dopis je napsán spíše jako pojednání, protože neobsahuje ani úvodní pozdrav, ani nějaký závěr. Ve druhé kapitole Jan oslovuje otce, děti a mladé muže, což naznačuje, že se nejednalo o osobní dopis jednotlivci. Velmi pravděpodobně byl dopis určen nějakému sboru či sborům a v podstatě platí na celé společenství těch, kdo jsou ve spojení s Kristem. (1Ja 2:13, 14)

Jan byl poslední žijící apoštol. Od doby, kdy byl napsán poslední z ostatních dopisů Křesťanských řeckých písem, uplynulo více než 30 let. Brzy neměl být na zemi žádný z apoštolů. Mnoho let předtím napsal apoštol Pavel Timoteovi, že s ním již nebude dlouho. (2Ti 4:6) Vybídl Timotea, aby se držel vzoru zdravých slov a aby věci, které od něho slyšel, svěřoval věrným lidem, kteří budou moci zase vyučovat druhé. (2Ti 1:13; 2:2)

Apoštol Petr varoval před falešnými učiteli, kteří povstanou ve sboru a budou zavádět ničivé sekty. (2Pe 2:1–3) Pavel navíc řekl dozorcům sboru v Efezu (kde byly později napsány Janovy dopisy), že mezi ně vstoupí „utlačující vlci“, kteří nebudou něžně zacházet se stádem. (Sk 20:29, 30) Předpověděl také velké odpadnutí, ke kterému měl patřit i „člověk nezákonnosti“. (2Te 2:3–12) Jan proto v roce 98 n. l. napsal: „Děťátka, je poslední hodina, a právě jak jste slyšeli, že přichází antikrist, i teď se mnozí stali antikristy; z této skutečnosti poznáváme, že je poslední hodina.“ (1Ja 2:18) Tento dopis byl tudíž velmi aktuální a nesmírně důležitý, protože posílil věrné křesťany, aby byli jako hradba proti odpadnutí.

Účel. Jan však nepsal pouze proto, aby vyvrátil falešné nauky. Jeho hlavním záměrem spíše bylo posílit u prvních křesťanů víru v pravdy, které obdrželi;  často dával tyto pravdy do kontrastu s falešnými naukami. První dopis Jana byl možná poslán jako oběžník do všech sborů v té oblasti. Tento názor je podpořen častým používáním řeckého slova „vy“.

Janovy argumenty byly uspořádané a působivé, jak ukazuje následující úvaha o dopise. Dopis má silný citový náboj a je zřejmé, že Jan ho napsal proto, že měl velkou lásku k pravdě a odpor k hříchu — měl lásku ke světlu a nenáviděl tmu.

Tři základní náměty. Jan se ve svém prvním dopise obsáhle zabývá zvláště třemi náměty: antikristem, hříchem a láskou.

O antikristovi mluvil velmi otevřeně. Napsal: „Píši vám to o těch, kdo se vás pokoušejí zavést na scestí.“ (1Ja 2:26) Tito muži popírali, že Ježíš Kristus je Boží Syn, který přišel v těle. Jan uvedl, že tito muži byli kdysi ve sboru, ale odešli, aby se ukázalo, že nejsou „našeho druhu“. (2:19) Nebyli těmi oddanými, láskyplnými křesťany, kteří ‚mají víru k zachování duše naživu‘, ale byli těmi, ‚kteří se odtahují ke zničení‘. (Heb 10:39)

O hříchu Jan uvádí například tyto klíčové myšlenky: (1) všichni hřešíme a ti, kdo říkají, že nehřeší, nemají pravdu a dělají z Boha lháře (1Ja 1:8–10); (2) všichni máme usilovat o to, abychom nehřešili (2:1); (3) jako usmiřující oběť za hříchy Bůh dal Ježíše Krista, který je pro nás pomocníkem u Otce (2:1; 4:10); (4) ti, kdo jsou pravými křesťany, nepáchají hřích — nesetrvávají v hříšném jednání, i když se někdy mohou hříchu dopustit (2:1; 3:4–10; 5:18), a (5) existují dva druhy hříchu, jeden druh, který může být odpuštěn, a záměrný, promyšlený druh hříchu, který je neodpustitelný (5:16, 17).

O lásce Jan píše s větší volností. Prohlašuje: (1) Bůh je láska (1Ja 4:8, 16); (2) Bůh nám prokázal svou lásku tím, že svého Syna nechal zemřít jako usmiřující oběť za naše hříchy; skrze Krista Bůh také umožnil, aby se jeho pomazaní stali Božími dětmi (3:1; 4:10); (3) kvůli Boží lásce a lásce Kristově jsme povinni prokazovat lásku svým bratrům (3:16; 4:11); (4) láska k Bohu znamená zachovávat jeho přikázání (5:2, 3); (5) dokonalá láska odhazuje strach a odstraňuje zábrany ve volnosti řeči k Bohu (4:17, 18); (6) láska k bratrům není jen otázkou slov, ale i skutků — jsou-li bratři v nouzi, poskytneme jim věci, které máme (3:17, 18); (7) kdokoli nenávidí svého bratra, je zabiják (3:15) a (8) křesťané nemají milovat svět a věci v něm (2:15).

Druhý dopis Jana. Druhý dopis Jana je uveden slovy: „Starší muž vyvolené paní a jejím dětem.“ (2Ja 1) Taktní formou Jan naznačuje, že on je pisatelem dopisu. Byl skutečně „starší muž“, protože mu v tu dobu bylo asi 90 nebo 100 let. Byl starší také ve smyslu křesťanského růstu a byl ‚sloupem‘ sboru. (Ga 2:9)

Někteří znalci se domnívají, že tento dopis „vyvolené paní“ byl adresován jednomu z křesťanských sborů — děti byly duchovní děti a děti „sestry“ (2Ja 13) byli členové jiného sboru. Jiní znalci jsou naopak toho názoru, že dopis byl skutečně adresován nějaké konkrétní osobě, která se snad jmenovala Kyria (řecké slovo pro „paní“).

Mnohé náměty, o nichž se Jan zmiňuje ve svém druhém dopise, jsou zkrácené myšlenky z jeho prvního dopisu. Mluví o pravdě, která zůstává v těch, kdo ji skutečně znají, i o nezasloužené laskavosti a pokoji od Boha. Raduje se z toho, že někteří stále „chodí v pravdě“. Projevují si vzájemně lásku a drží se Božích přikázání. Do světa však vyšlo mnoho těch, kdo klamou — antikrist, který popírá, že Boží Syn přišel v těle. (Srovnej 2Ja 7 a 1Ja 4:3.) Ve 2. Jana 10, 11 připojuje Jan k pokynům ze svého prvního dopisu pokyny další a ukazuje, jak by měli členové sboru jednat s tím, kdo se tlačí dopředu, nezůstává v Kristově učení a přichází se svými vlastními naukami nebo naukami lidí. Jan přikazuje, aby křesťané takového člověka nezdravili ani ho nepřijímali do svého domova.

Třetí dopis Jana. Třetí dopis byl od ‚staršího muže‘, byl adresován Gaiovi a obsahoval pozdravy dalším křesťanům ve sboru. Byl napsán ve slohu obvyklém u dopisů. Svým slohem a obsahem je prvnímu a druhému dopisu tak podobný, že ho zjevně napsal stejný pisatel, totiž apoštol Jan. Pouze není jisté, kdo byl Gaius. V Bibli je sice zmínka o několika osobách tohoto jména, ale mohlo se jednat o jiného Gaia, než o kterém se mluví ve Skutcích, v dopise Římanům a v prvním dopise Korinťanům, které byly  napsány o 30 nebo více let dříve než Janův dopis. (Sk 19:29; 20:4; Ří 16:23; 1Ko 1:14)

Jan křesťany vybízí k pohostinnosti a říká, že Diotrefes, který má rád první místo ve sboru, nepřijímá s úctou posly od Jana či jiných odpovědných bratrů a neprojevuje úctu cestujícím zástupcům raného křesťanského sboru. Ty, kdo takové bratry pohostinně přijali, chtěl Diotrefes dokonce vyhodit ze sboru. Jan proto říká, že pokud přijde osobně — jak doufá —, bude tuto záležitost řešit. (3Ja 9, 10) Gaiovi Jan doporučuje věrného bratra jménem Demetrios, který byl možná doručovatelem dopisu, a vybízí Gaia, aby pohostinně přijímal ty, kdo vyšli, aby budovali křesťanské sbory.

Ve všech třech dopisech se zdůrazňuje křesťanská jednota, láska k Bohu, jež se prokazuje dodržováním Božích přikázání, a to, že se máme vyhýbat tmě a chodit ve světle, projevovat lásku k bratrům a stále chodit v pravdě. Dokonce i ve svém pokročilém věku byl tento „starší muž“ Jan tedy velkým zdrojem povzbuzení a síly jak pro sbory v Malé Asii, tak pro všechny křesťany, kteří čtou jeho dopisy.

[Rámeček na straně 786]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z 1. JANA

Živé pojednání určené k tomu, aby křesťany chránilo před odpadlickými vlivy

Napsal jej apoštol Jan asi roku 98 n. l., po zapsání Zjevení a nedlouho před svou smrtí

Dávejte si pozor na lži o Kristu, které se šíří

Skutečnost, že Ježíš přišel v těle, byla potvrzena tím, že ho lidé slyšeli, viděli a dotýkali se ho (1:1–4)

Kdokoli popírá, že Ježíš je Kristus, je lhář, antikrist; pomazaní věřící znají pravdu a nepotřebují naslouchat odlišnému učení (2:18–29)

Žádný inspirovaný výrok, který popírá, že Ježíš Kristus přišel v těle, není od Boha; vyšlo mnoho falešných proroků (4:1–6)

Kdokoli popírá, že Ježíš je Boží Syn, odmítá Otcovo svědectví o jeho Synovi (5:5–12)

Křesťané nevedou hříšný život

Vyhýbáme-li se tmě a chodíme-li ve světle, Ježíšova krev nás očišťuje od hříchu (1:5–7)

Jestliže se dopustíme hříchu, měli bychom svou chybu vyznat, a budeme očištěni na základě Ježíšovy výkupní oběti (1:8–2:2)

Křesťané nesetrvávají v hříchu; ti, kdo v hříchu setrvávají, pocházejí z Ďábla; Boží děti hledají spravedlnost a vyhýbají se hříchu (3:1–12; 5:18, 19)

Křesťané jsou vybízeni, aby se modlili za svého bratra, který upadl do hříchu — pokud tento bratr nehřeší tak, „aby to působilo smrt“ (5:16, 17)

Chrání nás láska k Bohu a ke spolukřesťanům

Ten, kdo miluje svého bratra, chodí ve světle a nebude klopýtat (2:9–11)

Křesťan musí konat Boží vůli a střežit se před láskou ke světu a jeho lákadlům, aby zůstával v Boží lásce (2:15–17)

Skutečná láska k bratrům ukazuje, že křesťan přešel ze smrti do života; jestliže svým bratrům neprojevujeme lásku tím, že jim pomáháme, když jsou v nouzi, Boží láska v nás není (3:13–24)

Křesťané by měli milovat jeden druhého, protože Bůh je láska; milujeme Boha, protože on nejdřív miloval nás; jestliže křesťan tvrdí, že miluje Boha, ale nenávidí svého bratra, je lhář (4:7–5:2)

[Rámeček na straně 787]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z 2. JANA

Dopis adresovaný „vyvolené paní“ — snad nějaké osobě nebo možná nějakému sboru

Napsal jej apoštol Jan asi roku 98 n. l.

Nadále choďte v pravdě (v. 1–6)

Jan a všichni ostatní, kteří znají pravdu, milují ‚vyvolenou paní‘ a její děti, které chodí v pravdě

Jan ji vybízí, aby dále pěstovala lásku

Láska znamená ‚chodit podle jeho přikázání‘

Buďte ve střehu před těmi, kdo klamou (v. 7–13)

Ti, kdo klamou, popírají, že Ježíš přišel v těle

Věřící se musí vyhýbat každému, kdo nezůstává v Kristově učení; nesmí takového člověka přijímat do svého domova ani ho zdravit; jinak se mohou stát podílníky na jeho ničemných skutcích

[Rámeček na straně 788]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z 3. JANA

Inspirovaný dopis Gaiovi, dopis, z něhož mohou mít užitek všichni křesťané

Napsal jej apoštol Jan kolem roku 98 n. l., přibližně ve stejnou dobu jako své další dva dopisy

Jsme povinni být pohostinní ke svým spolukřesťanům (v. 1–8)

Jan prožíval velkou radost, když cestující bratři vyprávěli o Gaiovi, že chodí v pravdě, a o lásce, kterou zjevně projevoval tím, že tyto bratry pohostinně přijímal

Jsme „spolupracovníky“ v pravdě, jestliže projevujeme pohostinnost bratrům, kteří vyšli ve prospěch Božího jména

Buďme napodobiteli ne toho, co je špatné, ale toho, co je dobré (v. 9–14)

Diotrefes měl rád první místo, odmítal od Jana cokoli přijmout s úctou

Diotrefes nepřijímal cestující bratry a snažil se vyloučit ze sboru kohokoli, kdo jim chtěl prokázat pohostinnost

Vyhýbejme se napodobování špatného, napodobujme to, co je dobré