1. Judský král, který panoval 40 let, od roku 898 do roku 859 př. n. l. Byl nejmladším synem judského krále Achazjáše; Jehoašovou matkou byla Cibja z Beer-šeby. (2Kr 12:1; 1Pa 3:11) V masoretském textu je jeho jméno často zkracováno na Joaš.

Achazjášova smrt posloužila Atalje, ničemné Jehoašově babičce, jako záminka pro to, aby se prohlásila za královnu. Ovšem aby zabránila tomu, že by ji v budoucnu někdo obvinil, že se zmocnila trůnu, zabila všechny Achazjášovy syny kromě malého Jehoaše, který byl tehdy ani ne ročním kojencem. Jehoaš tomuto krveprolití unikl proto, že ho spolu s jeho kojnou odvedla teta Jehošeba, manželka velekněze Jehojady, a šest let je ukrývala v chrámu. (2Kr 11:1–3; 2Pa 22:10–12)

Když bylo dítěti sedm let, Jehojada přivedl do jeho úkrytu pět velitelů a poprvé jim prozradil, kdo je zákonným dědicem trůnu. Jehojada potom štíty a zbraněmi z chrámu vyzbrojil 500 mužů, kteří byli těmto velitelům podřízeni, a přikázal jim, aby při korunovační slavnosti na nádvoří chrámu stáli na stráži kolem Jehoaše. Každého, kdo by se pokusil nějak zakročit, měli zabít. (2Kr 11:4–12, 21; 2Pa 23:1–11) Když Atalja uslyšela, jak lid radostně volá, přiběhla a začala křičet: „Spiknutí! Spiknutí!“ Byla však rychle vyvedena ven a u vstupu do Koňské brány byla usmrcena. Jehojada pak uzavřel smlouvu o věrnosti mezi Jehovou, nově dosazeným králem a lidem; nato strhli Baalův dům, zničili Baalovy oltáře a sochy, a dokonce zabili Baalova kněze Mattana. (2Kr 11:13–20; 2Pa 23:12–21)

Dokud žil velekněz Jehojada a byl Jehoašovi otcem a rádcem, mladému panovníkovi se dařilo dobře. Když mu bylo 21 let, byl už ženatý a měl dvě manželky, z nichž jedna se jmenovala Jehoaddan; ty Jehoašovi porodily syny a dcery. Tak byla opět posílena Davidova rodová linie vedoucí k Mesiášovi, která málem byla úplně přerušena. (2Kr 12:1–3; 2Pa 24:1–3; 25:1)

Jehovův dům nutně potřeboval opravit, a to nejen proto, že byl starý (ne více než 150 let), ale také proto, že byl v době Ataljiny vlády zanedbáván a pleněn. Jehoaš proto podnítil Levity, aby šli v celé Judě od města k městu a vybrali peníze na obnovu chrámu. Levité se toho však neujali celým srdcem, a tak práce prováděna nebyla. (2Kr 12:4–8; 2Pa 24:4–7) Časem se systém získávání a spravování prostředků změnil. Lid na to reagoval kladně, a tak práce na opravě chrámu pokročily kupředu a oprava byla nakonec dokončena. (2Kr 12:9–16; 2Pa 24:8–14)

Po smrti věrného velekněze Jehojady (zemřel ve 130 letech) knížata říše postupně odvrátila krále Jehoaše a lid od Jehovy a dovedla je k uctívání pohanských model a falických ‚posvátných kůlů‘. A když Jehova vzbudil proroky, aby je varovali, odmítli jim naslouchat. (2Pa 24:15–19) Jehoaš zašel až tak daleko, že zabil Jehojadova syna Zecharjáše, protože jeho prostřednictvím se Bůh káravě zeptal: „Proč překračujete  přikázání Jehovy?“ Když Zecharjáš umíral, řekl: „Ať na to dohlédne Jehova a vyžádá to zpět.“ (2Pa 24:20–22)

Odplata na sebe nenechala dlouho čekat. Jehova odňal od Judy svou ochrannou ruku a malá vojenská síla Syřanů vedená Chazaelem napadla judské území a Jehoaše donutila vydat zlato a poklady svatyně a také jeho vlastní majetek; Jehoaše zanechali zlomeného a nemocného. (2Kr 12:17, 18; 2Pa 24:23–25) Krátce nato se proti němu spikli dva sluhové a relativně v nevysokém věku 47 let ho zabili. Jehoaš byl pohřben se svými praotci v Městě Davidově; místo něho začal vládnout jeho syn Amacjáš. (2Kr 12:19–21; 2Pa 24:25–27)

2. Izraelský král; syn Jehoachazův a vnuk Jehuův. Zkrácený tvar jeho jména, Joaš, se také objevuje v masoretském textu. (Oz 1:1; Am 1:1) Panoval 16 let v polovině 9. století př. n. l. V první polovině vlády tohoto Jehoaše (Jehoachazova syna) nad severním královstvím Izraele kraloval nad jižním královstvím Judy Achazjášův syn Jehoaš. (2Kr 13:10)

Jehoaš většinou dělal to, co bylo špatné v Jehovových očích, a připustil, aby v celé zemi pokračovalo uctívání telete. Když však onemocněl prorok Eliša a blížila se jeho smrt, Jehoaš sestoupil a začal nad ním plakat a říkat: „Můj otče, můj otče, válečný dvoukolý vůz Izraele a jeho jezdci na koních!“ (2Kr 13:11, 14) Prorok Jehoaše požádal, aby z okna, které bylo směrem k Sýrii, vystřelil šíp a potom aby svými šípy udeřil o zem. Jehoaš však udeřil pouze třikrát. Elišu to rozhořčilo, protože Jehoaš měl udeřit do země pětkrát či šestkrát; pak by totiž dosáhl úplného vítězství nad Syřany; ale nyní, jak prohlásil prorok, dosáhne pouze tří částečných vítězství. (2Kr 13:15–19) Ve třech taženích proti Syřanům měl Jehoaš do určité míry úspěch, získal zpět řadu izraelských měst, která severnímu království zabral Ben-hadadův otec Chazael. (2Kr 13:24, 25)

Jehoaš také půjčil sto tisíc vojáků svého vojska judskému králi, který se chystal bojovat proti Edomitům. Na radu ‚muže pravého Boha‘ je však judský král propustil, i když jim už zaplatil 100 stříbrných talentů (660 600 dolarů); vojáci se však kvůli tomu, že byli posláni domů, velmi rozhněvali, možná proto, že přišli o předpokládaný podíl na kořisti. Když se tedy vrátili na S, začali plenit města jižního království, od Samaří (což byla pravděpodobně jejich základna) až po Bet-choron. (2Pa 25:6–10, 13)

Pravděpodobně jako odvetu za to vyprovokoval judský král Jehoaše k boji. V bitvě, která následovala, byl u Bet-šemeše judský král Amacjáš zajat a pronásledující Jehoašovo vojsko prorazilo jeruzalémskou zeď, vydrancovalo chrám a králův dům a do Samaří odtamtud odneslo zlato a stříbro a odvedlo rukojmí. (2Kr 14:8–14; 2Pa 25:17–24) Jehoaš nakonec zemřel a byl pohřben v Samaří. Místo něho začal panovat jeho syn Jeroboam II. (2Kr 13:12, 13; 14:15, 16)