[Jehova je vysoký (vyvýšený)].

Zkrácená forma jména je Joram.

1. Jeden ze dvou kněží, které Jehošafat v roce 934 př. n. l., ve třetím roce své vlády, vybral spolu s významnými knížaty a Levity, aby byli cestujícími učiteli, kteří vyučují z ‚knihy Jehovova zákona‘. (2Pa 17:7–9)

2. Syn Achaba a Jezábel, který asi v roce 917 př. n. l. nastoupil na trůn po svém starším bratru Achazjášovi jako desátý král severního království Izraele. Kraloval dvanáct let. (2Kr 1:17, 18; 3:1; 9:22) Tento král se nesmí zaměňovat s judským králem téhož jména, který byl jeho švagrem. (Viz č. 3.) Jehoram sice odstranil posvátný sloup, který vztyčil jeho otec, ale nadále činil to, „co bylo špatné v Jehovových očích“. Lpěl na uctívání telete, které zavedl Jeroboam. (1Kr 12:26–29; 16:33; 2Kr 3:2, 3)

Judský král Jehošafat a král Edomu se připojili k Jehoramovi v útoku na Moab. Útok byl úspěšný, protože Jehova obelstil nepřítele optickým klamem. Boží prorok Eliša lidem v táboře přikázal, aby vykopali příkopy, do nichž nachytají tolik potřebnou vodu, kterou jim poskytne Bůh. Druhý den ráno odraz slunce na této vodě způsobil, že Moabité považovali tuto vodu za krev. Domnívali se, že ti tři králové se ve spojeneckém táboře pobili, a tak se vydali pro kořist, ale byli ve velkém počtu pobíjeni. (2Kr 3:4–27)

Syrský vojenský velitel Naaman přišel k Jehoramovi s dopisem od syrského krále, aby Naamana vyléčil  z malomocenství. Jehoram si myslel, že syrský panovník chce vyprovokovat spor, a tak vykřikl: ‚Jsem snad Bůh, který může usmrtit a zachovat naživu a vyléčit malomocenství?‘ Eliša však Jehorama požádal, aby poslal Naamana k němu — aby syrský vojenský velitel poznal, že pravý Bůh má v zemi proroka, který dokáže takto uzdravovat. (2Kr 5:1–8)

Jehovův prorok Eliša Jehorama také předem informoval o pohybu syrského vojska. (2Kr 6:8–12) Některé syrské útoky proti Izraeli byly za vlády Jehorama Božím zásahem odvráceny. (2Kr 6:13–7:20)

Avšak navzdory takovým projevům Boží milující laskavosti Jehoram až do dne své smrti nečinil pokání a neobrátil se celým srdcem k Jehovovi. Smrt přišla náhle a nečekaným způsobem. Jehoram se v Jezreelu zotavoval z ran, které utržil v bitvě se Syřany. Časem šel naproti Jehuovi a ptal se ho: „Je mír, Jehu?“ Negativní odpověď Jehorama přiměla k útěku, ale Jehu mu prostřelil srdce šípem. Tak byl „vrahův syn“ (2Kr 6:32) popraven a jeho mrtvé tělo bylo hozeno na Nabotovo pole. (2Kr 9:14–26)

3. Prvorozený Jehošafatův syn, který se ve 32 letech stal judským králem. (2Pa 21:1–3, 5, 20) Zdá se, že se Jehoram řadu let podílel na kralování se svým otcem. (2Kr 1:17; 8:16) Osm let vlády připisované Jehoramovi se počítá od roku 913 př. n. l. (2Kr 8:17) V těchto letech mělo severní i jižní království panovníky se stejným jménem. Také to byli švagři, protože judský Jehoram si vzal za manželku Atalju, dceru Achaba a Jezábel a sestru izraelského Jehorama. (2Kr 8:18, 25, 26; viz č. 2.)

Alespoň částečně kvůli špatnému vlivu své manželky Atalji nejednal Jehoram spravedlivě jako jeho otec Jehošafat. (2Kr 8:18) Nejenže Jehoram zavraždil svých šest bratrů a některá judská knížata, ale také odvrátil své poddané od Jehovy k falešným bohům. (2Pa 21:1–6, 11–14) Celá jeho vláda byla narušována jak vnitřními problémy, tak vnějšími spory. Nejprve se vzbouřil Edom a potom proti Judě povstala Libna. (2Kr 8:20–22) Prorok Elijáš Jehorama dopisem varoval: „Pohleď, Jehova uštědřuje velkou ránu tvému lidu a tvým synům a tvým manželkám a všemu tvému zboží.“ Navíc ty, králi Jehorame, „budeš mít mnoho nemocí, s onemocněním střev, až ti střeva budou vycházet kvůli té nemoci den co den“. (2Pa 21:12–15)

Všechno proběhlo právě tak. Jehova připustil, aby do země vpadli Arabové a Filištíni a vzali do zajetí Jehoramovy manželky a syny. Bůh dovolil uniknout jenom nejmladšímu Jehoramovu synu Jehoachazovi (také zvanému Achazjáš), avšak jen kvůli smlouvě o Království, uzavřené s Davidem. „Po tom všem ho [Jehorama] Jehova postihl ranou v jeho střevech, nemocí, pro niž nebylo uzdravení.“ O dva roky později „mu . . . vyšla střeva“ a on potom zemřel. Tak skončil život ničemného člověka, který „odešel, aniž po něm toužili“. Byl pohřben ve Městě Davidově, „ale ne na pohřebních místech králů“. Místo něho se stal králem jeho syn Achazjáš. (2Pa 21:7, 16–20; 22:1; 1Pa 3:10, 11)