[z kořene, jenž znamená „více než dostatek; nadbytek“].

Mojžíšův tchán, Kenita. (2Mo 3:1; Sd 1:16) Jetro je také nazýván Reuel. (4Mo 10:29) Jetro je možná titul, kdežto Reuel osobní jméno. Avšak pro arabského náčelníka nebylo neobvyklé mít dvě nebo více jmen, jak dosvědčují mnohé nápisy. Jméno Jetro je v masoretském textu 2. Mojžíšovy 4:18 psáno „Jeter“.

Jetro byl „midianský kněz“. Byl hlavou velké rodiny, která měla nejméně sedm dcer a jednoho jmenovaného syna (2Mo 2:15, 16; 4Mo 10:29), a měl odpovědnost nejen starat se o rodinu po hmotné stránce, ale také vést ji v uctívání. Je tedy vhodně označen jako „midianský kněz [nebo náčelník]“. To samo o sobě nutně neznamená, že uctíval Jehovu Boha; ale možná, že Jetrovi předkové měli vštípeno pravé uctívání a že něco z toho v rodině přetrvalo. Jeho chování nasvědčuje tomu, že měl přinejmenším hlubokou úctu k Mojžíšovu Bohu a k Izraeli. (2Mo 18:10–12)

Jetrovo spojení s budoucím zetěm začalo krátce poté, co Mojžíš v roce 1553 př. n. l. uprchl z Egypta. Mojžíš pomohl Jetrovým dcerám napojit stáda jejich otce, ty o tom svého otce informovaly a on prokázal Mojžíšovi pohostinnost. Mojžíš pak žil v Jetrově domácnosti a nakonec se oženil s Jetrovou dcerou Cipporou. Když se Mojžíš asi čtyřicet let staral o Jetrova stáda poblíž hory Choreb (Sinaj), Jehova ho povolal zpět do Egypta a on se vracel se souhlasem svého tchána. (2Mo 2:15–22; 3:1; 4:18; Sk 7:29, 30)

Později Jetro dostal zprávu o Jehovově velkém vítězství nad Egypťany a ihned přišel k Mojžíšovi k Chorebu a přivedl s sebou Cipporu a Mojžíšovy dva syny. To bylo jistě vřelé shledání. Jetro reagoval na Mojžíšovo vyprávění o Jehovových mocných skutcích záchrany tím, že žehnal Bohu a vyznal: „Nyní opravdu vím, že Jehova je větší než všichni ostatní bohové.“ Pak pravému Bohu předložil oběť. (2Mo 18:1–12) Druhý den si Jetro všiml, že Mojžíš naslouchá problémům Izraelitů „od rána do večera“. Viděl, jak je to vyčerpávající pro Mojžíše i pro lid, a tak navrhl systém delegování autority. ‚Vyškol jiné schopné a cenné muže jako velitele nad deseti, padesáti, sty a tisíci, aby rozhodovali případy, takže ty vyslechneš jen to, co oni nebudou schopni řešit.‘ Mojžíš souhlasil a Jetro se později vrátil do své země. (2Mo 18:13–27)

Mojžíš požádal Jetrova syna Chobaba, aby byl průzkumníkem. Zřejmě po jistém přesvědčování Chobab svolil a někteří z jeho lidí vešli s Izraelem do Zaslíbené země. (4Mo 10:29–33) V Soudcích 4:11 je Chobab označen za Mojžíšova tchána, ne za jeho švagra, a to působí těžkosti v porozumění. Avšak hebrejský výraz, který se normálně překládá jako „tchán“, může v širším smyslu znamenat jakéhokoli mužského příbuzného získaného sňatkem, a mohl by být tedy chápán i ve smyslu „švagr“. Říci, že Mojžíšovým tchánem byl Chobab, a ne Jetro, by odporovalo jiným textům. Kdyby Chobab bylo jiné Jetrovo jméno, jak se někteří badatelé domnívají, znamenalo by to také, že dva muži, otec a syn, se jmenovali stejně, Chobab. Na druhé straně Chobab jako vedoucí člen příští generace Kenitů mohl být v tomto textu použit jako představitel svého otce. (Viz heslo CHOBAB.)