Job (kniha)

PŘEHRÁT V JAZYCE

Job (kniha)

Podle židovských učenců i prvních křesťanských učenců napsal tuto knihu Mojžíš. Poetické části, jazyk a styl ukazují, že kniha byla původně napsána v hebrejštině. Na skutečnost, že Mojžíš mohl být pisatelem, ukazují mnohé podobnosti s Pentateuchem v té části Jobovy knihy, která je psána v próze. Během svého čtyřicetiletého pobytu v Midianu se Mojžíš mohl seznámit se skutečnostmi, které se týkaly Jobovy zkoušky, a další události z Jobova života se možná dozvěděl, když na cestě do Zaslíbené země Izraelité přišli v roce 1473 př. n. l. do blízkosti země Uc.

Uspořádání. Kniha Job je výjimečná tím, že ji z velké části tvoří rozhovor mezi pravým Božím služebníkem a třemi dalšími muži, kteří o sobě sice prohlašovali, že Bohu slouží, ale při své snaze napravit Joba se opírali o falešnou nauku. Nesprávně se domnívali, že Bůh Joba trestá za nějaký hrozný utajený hřích. Založili na tom své argumenty, a tak se vlastně stali Jobovými pronásledovateli. (Job 19:1–5, 22) Rozhovor se skládal ze série tří kol promluv, na nichž se podíleli všichni čtyři muži kromě Cofara, kterého Job svými argumenty v posledním kole umlčel. Všichni čtyři byli potom pokáráni Jehovovým mluvčím Elihuem a nakonec samotným Bohem.

Je tedy jasné, že když člověk čte knihu Job nebo z ní cituje, musí mít na paměti, že argumenty předkládané Elifazem, Bildadem a Cofarem jsou chybné. Tito tři Jobovi druhové někdy sice uvedli pravdivé skutečnosti, ale rámec a uplatnění byly nesprávné. Tuto taktiku použil Satan proti Ježíšovi, když „[ho] vzal s sebou do svatého města a postavil ho na chrámové cimbuří a řekl mu: ‚Jestliže jsi Boží syn, vrhni se dolů, neboť je napsáno: „Dá ohledně tebe příkaz svým andělům a ponesou tě na rukou, aby ses nikdy nohou neudeřil o kámen.“‘ Ježíš mu řekl: ‚Opět je napsáno: „Nebudeš zkoušet Jehovu, svého Boha.“‘“ (Mt 4:5–7)

Jobovi druhové říkali, že Bůh trestá ničemné lidi. To je pravda. (2Pe 2:9) Oni však z toho vyvodili závěr, že každé utrpení, které člověk zakouší, je důsledkem jeho hříchů — že ho tím Bůh tedy trestá. Utrpení bylo podle nich dokladem toho, že se člověk dopustil nějakého mimořádného hříchu. Říkali o Bohu nepravdivé věci. (Job 42:7) Pomlouvali ho. Mluvili o Bohu, jako by byl bez milosrdenství. Prohlašovali, že Bůh nemá zalíbení v člověku, který se drží své ryzosti, že nedůvěřuje svým služebníkům, a dokonce ani andělům. Taková prohlášení popírají mnoho biblických výroků, které ukazují, jakou lásku má Jehova ke svým inteligentním služebníkům. Jedním příkladem toho, že se Bůh na své služebníky spoléhá a má k nim důvěru, je jeho rozhovor se Satanem. Bůh upozornil na Joba a projevil velikou důvěru v jeho věrnou oddanost, když Ďáblovi dovolil, aby ho vyzkoušel. Povšimni si však, že Bůh chránil Jobův život. (Job 2:6) Křesťanský pisatel Jakub o Božím jednání s Jobem říká: „Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jk 5:11)

Důležitost. Kniha Job má zásadní význam, protože v souladu s 1. Mojžíšovou 3:1–6 a dalšími texty odhaluje nejen velkou spornou otázku, zda Bůh spravedlivě uplatňuje svrchovanost, ale rovněž způsob, jakým se na této sporné otázce podílejí jeho služebníci na zemi. O této sporné otázce Job nevěděl, a přesto nepřipustil, aby jeho tři druhové zpochybnili jeho ryzost. (Job 27:5) Job nehřešil, a proto nechápal, proč ho všechna ta neštěstí postihla. Byl nevyrovnaný v otázce ospravedlňování sebe sama, ale bezpochyby k tomu přispělo i stálé obviňování ze strany jeho tří druhů. Job se také dopustil chyby, když trval na tom, že mu Bůh musí vysvětlit, proč trpí. Měl si uvědomit, že Jehovovi nemůže nikdo oprávněně říci: „Proč jsi mě tak udělal?“ (Ří 9:20) Jehova však Jobovi milosrdně odpověděl skrze Božího služebníka Elihua a také tím, že k Jobovi promluvil z bouře. Kniha tedy jasně vysvětluje, že je nesprávné snažit se před Bohem ospravedlňovat sebe sama. (Job 40:8)

Věrohodnost a hodnota. Na Joba odkazuje Ezekiel a zmiňuje se o něm Jakub. (Ez 14:14, 20; Jk 5:11) I přesto, že Job nebyl Izraelita, Židé uznávali, že kniha má stejnou autoritu jako ostatní inspirované knihy Hebrejských písem. Tato skutečnost je silným dokladem kanonicity této knihy.

Snad nejsilnější doklad pravosti této knihy je v jejím souladu s ostatními částmi Bible. Odhaluje nám také mnoho o názorech a zvycích patriarchální společnosti. A co více, velmi pomáhá badatelům Bible, aby srovnáním s jinými biblickými výroky lépe pochopili Jehovovy záměry. Existuje zde pozoruhodně mnoho míst, které mají shodnou myšlenku s jinými biblickými pasážemi, a některá z nich jsou uvedena v průvodní tabulce.

[Rámeček na straně 898]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY JOB

Zpráva o tom, co zažil Job, když Satan před Jehovou zpochybnil jeho ryzost

Pravděpodobně zapsána Mojžíšem během putování Izraelitů pustinou, přestože k Jobově zkoušce muselo dojít několik let před Mojžíšovým narozením

Jobův blahobyt končí tím, že Jehova Satanovi dovolí, aby Joba vyzkoušel (1:1–2:10)

Satan tvrdí, že Jobova přímost je motivována pouze jeho sobectvím

V jediném dnu ztrácí Job stáda skotu, bravu a svých deset dětí, ale drží se své ryzosti

Potom je postižen odpornou, bolestivou nemocí, ale odmítá proklít Boha; Job tedy zůstává věrný

Elifaz, Bildad a Cofar — tři Jobovi druhové — se dohodnou a společně přicházejí, aby mu projevili „soucit“ (2:11–3:26)

Posadí se kolem něj a sedm dnů mlčí

Job přeruší mlčení a proklíná den svého narození

Ptá se, proč ho Bůh nechává žít

Tři takzvaní těšitelé s Jobem obšírně debatují (4:1 až 31:40)

Tvrdí, že Job trpí za své hříchy, a dokazují, že musí být vinen, protože Bůh s ním zachází jako s nějakým nepřítelem

Snaží se přesvědčit Joba tím, že se uchylují k nepoctivému dokazování a pomluvám, a tím, že se odvolávají na tradici a na vidění, která údajně měli

Tito tři druhové na Joba naléhají, aby se přiznal ke svému přestupku a změnil své jednání; říkají, že potom se mu opět bude dobře dařit

Job trvá na tom, že je spravedlivý; nechápe, proč ho Jehova nechává trpět, ale umlčuje chybné rady svých tří druhů

Ve svých závěrečných slovech dává Job do protikladu dřívější dny, kdy byl váženým starším mužem, a současnost, kdy strádá a je pokořen; zdůrazňuje, jak byl opatrný, aby se nedopustil hříchu

Elihu, mladý nezúčastněný posluchač, kárá Joba a jeho druhy (32:1–37:24)

Ukazuje, že Job udělal chybu, když ospravedlňoval sebe, místo aby ospravedlňoval Boha, a Jobovým třem druhům vyčítá, že Jobovi neodpovídali správně

Elihu vyvyšuje Jehovovu spravedlnost, nestrannost, slávu a všemohoucnost

Sám Jehova promlouvá z bouře (38:1–42:6)

Jehova se Joba ptá, kde byl, když byla tvořena země, zda rozumí skvělému způsobu života divokých zvířat a poukazuje tak na lidskou malost v porovnání s Boží velikostí

Potom se Joba ptá, zda by měl na Bohu hledat chyby

Job připouští, že mluvil bez správného porozumění, a činí pokání „v prachu a popelu“

Jobova zkouška končí a jeho ryzost je odměněna (42:7–17)

Jehova vyjadřuje nelibost nad Elifazem, Bildadem a Cofarem, protože mluvili nepravdu; nařizuje jim, aby přinesli oběti, a žádá Joba, aby se za ty tři muže modlil

Job se modlí za své druhy a je uzdraven

Job dostává požehnání v podobě dvojnásobného množství skotu a bravu, než měl dříve, a rovněž dostává dalších deset dětí — sedm synů a tři dcery

[Tabulka na straně 899]

Kniha Job

Srovnávané místo

Další biblické odkazy

3:17–19

Mrtví nevědí nic, jsou jako ti, kdo spí

Ka 9:5, 10; Jan 11:11–14; 1Ko 15:20

10:4

Bůh neposuzuje z lidského hlediska

1Sa 16:7