Jediná kniha Hebrejských písem, jež se zabývá výlučně pověřením Jehovova proroka, aby v neizraelském městě a proti tomuto městu kázal poselství zkázy, a jehož kázání vedlo k pokání tohoto města. Své jedinečné zážitky zapsal v této knize Jonáš, syn Amittaiův. Je zjevně totožný s Jonášem ve 2. Královské 14:25, a musel tedy prorokovat během vlády izraelského krále Jeroboama II. (asi 844–804 př. n. l.). Je proto rozumné, aby se události zaznamenané v knize Jonáš datovaly do devátého století př. n. l. (Viz heslo JONÁŠ č. 1.)

Věrohodnost. Kniha Jonáš byla často kritiky Bible napadána kvůli nadpřirozené povaze mnoha událostí, o nichž se zmiňuje. To, že vznikl a náhle přestal prudký vítr, že Jonáše spolkla ryba a po třech dnech ho zcela zdravého vyvrhla ven, že náhle vyrostla a uschla tykvovitá rostlina — to vše se označovalo za nehistorické, protože takové věci se dnes nedějí. Tyto výhrady by mohly být opodstatněné, kdyby kniha Jonáš prohlašovala, že to v té době byly běžné úkazy. To však kniha netvrdí. Vypráví o událostech ze života člověka, jenž byl pověřen Bohem. Ti, kdo tvrdí, že se tyto věci prostě nemohly stát, musí tedy popřít buď Boží existenci, nebo jeho schopnost specificky zapůsobit na přírodní síly, rostliny, zvířata a lidský život, aby sloužily jeho záměru. (Viz Mt 19:26.)

Jaký mořský tvor mohl spolknout Jonáše?

V minulosti se s oblibou tvrdilo, že neexistuje žádný mořský živočich, který by mohl spolknout člověka. Tento argument však není pravdivý. Vorvaň má  obrovskou hranatou hlavu, která představuje třetinu délky celého jeho těla, a bez problémů spolkne celého člověka. (Walkerovo dílo Mammals of the World, revidoval R. Nowak a J. Paradiso, 1983, sv. II, s. 901.) Je zajímavé, že existují doklady o tom, že přístav Joppe byl ve starověku střediskem velrybářů. Na druhé straně je možné, že rybou, která spolkla Jonáše, byl velký bílý žralok (žralok lidožravý). V roce 1939 byl chycen jeden tento žralok a v žaludku měl dva dvoumetrové žraloky vcelku — oba byli přibližně velikosti člověka. A velký bílý žralok se potuloval ve všech mořích včetně Středozemního moře. (Australian Zoological Handbook, Ryby Austrálie, od G. P. Whitleye, Sydney, 1940, část 1 — Žraloci, s. 125; The Natural History of Sharks od R. H. Backuse a T. H. Lineaweavera III, 1970, s. 111, 113) Měli bychom si však povšimnout, že Bible jednoduše uvádí: „Jehova ustanovil, aby Jonáše spolkla velká ryba,“ a druh ryby není blíže určen. (Jon 1:17) Nelze tedy přesně říci, o jaký druh „ryby“ se mohlo jednat. Lidské znalosti o tvorech žijících v mořích a oceánech jsou v podstatě značně neúplné. Časopis Scientific American (září 1969, s. 162) uvedl: „Stejně jako v minulosti i dnes další zkoumání hlubinné říše nepochybně odhalí tvory, kteří ještě nebyli popsáni, včetně příslušníků skupin, o nichž se soudí, že již dávno vyhynuly.“

Někteří lidé se domnívají, že věrohodnost Jonášovy knihy je sporná proto, že asyrské záznamy se o Jonášově působení nezmiňují. To, že takové informace neexistují, by nemělo nikoho překvapovat. Starověké národy měly ve zvyku vyvyšovat své úspěchy, ne svá selhání a pokoření, a ze záznamů se rovněž odstraňovalo všechno, co pro ně bylo nepříznivé. Navíc, vzhledem k tomu, že se nezachovaly všechny starověké záznamy nebo nebyly všechny nalezeny, nikdo nemůže s jistotou říct, že o tom, co se stalo v Jonášově době, neexistovala nikdy zpráva.

Někteří lidé uvádějí nepřítomnost určitých detailů (jako jméno asyrského krále a přesné místo, kde byl Jonáš vyvržen na suchou zem) jako další důkaz toho, že kniha Jonáš není historická. Tato námitka však přehlíží skutečnost, že všechny historické příběhy jsou zestručněnými zprávami, záznamem pouze takových informací, které historik pokládal za důležité nebo nezbytné pro daný účel. Učenec C. F. Keil vhodně uvádí: „V dílech žádného ze starověkých historiků nelze najít takovou úplnost jako zde — a přece se bibličtí historikové ještě méně zaměřují na sdělování těch věcí, jež nemají přímou souvislost s hlavním námětem jejich příběhu nebo s náboženským významem faktů samotných.“ (Commentary on the Old Testament, 1973, sv. X, Introduction to Jonah, s. 381)

Podle archeologických dokladů se usuzovalo, že hradby obklopující starověké Ninive měly obvod pouze 13 km, a proto se tvrdilo, že kniha Jonáš nadsazuje velikost města, když popisuje, že město bylo na tři dny chůze. (Jon 3:3) To však není přesvědčivý důvod ke zpochybnění této biblické zmínky. Jak biblické, tak moderní použití názvu určitého města může také zahrnovat jeho předměstí. První Mojžíšova  10:11, 12 skutečně ukazuje, že Ninive, Rechobot-ir, Kalach a Resen tvořily „velké město“.

Ke zpochybnění knihy sloužila i skutečnost, že Jonáš knihu nepsal v první osobě. To však nic neznamená, protože bylo běžné, že bibličtí pisatelé o sobě psali ve třetí osobě. (2Mo 24:1–18; Iz 7:3; 20:2; 37:2, 5, 6, 21; Jer 20:1, 2; 26:7, 8, 12; 37:2–6, 12–21; Da 1:6–13; Am 7:12–14; Ag 1:1, 3, 12, 13; 2:1, 10–14, 20; Jan 21:20) Psali tak dokonce i světští historikové ve starověku jako Xenofón a Thúkydidés. Je nicméně pozoruhodné, že pravost jejich záznamů kvůli tomu nikdy zpochybněna nebyla.

Úvodním prohlášením „Jehovovo slovo začalo přicházet“ si kniha činí nárok na to, že je od Boha. (Jon 1:1) Židé tuto knihu i další prorocké knihy, jež jsou uvedeny podobně (Jer 1:1, 2; Oz 1:1; Mi 1:1; Sef 1:1; Ag 1:1; Ze 1:1; Mal 1:1), od nejranějších dob uznávali jako pravé. To je samo o sobě dobrým důkazem věrohodnosti této knihy. Jak bylo uvedeno: „Je skutečně nepředstavitelné . . . , že by židovské autority přijaly takovou knihu do kánonu Písma, kdyby nebyly nezvratné důkazy o její pravosti a věrohodnosti.“ (The Imperial Bible-Dictionary, P. Fairbairn, ed., Londýn, 1874, sv. I, s. 945)

Tato kniha je dále v naprostém souladu s ostatními částmi Písma. Záchranu připisuje Jehovovi (Jon 2:9; srovnej Ža 3:8; Iz 12:2; Zj 7:10) a příběh ukazuje Jehovovo milosrdenství, trpělivost a nezaslouženou laskavost při jednání s hříšnými lidmi. (Jon 3:10; 4:2, 11; srovnej 5Mo 4:29–31; Jer 18:6–10; Ří 9:21–23; Ef 2:4–7; 2Pe 3:9.)

Jiným dokladem věrohodnosti této biblické knihy je její otevřenost. Kniha neskrývá Jonášův nesprávný postoj k jeho pověření a k Božímu jednání, když byli Ninivští ušetřeni trestu.

Nejpřesvědčivější důkaz však poskytl sám Boží Syn. Ježíš řekl: „Nebude [této generaci] dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť právě jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci. Muži z Ninive povstanou v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože činili pokání po tom, co Jonáš kázal, ale pohleďte, zde je něco více než Jonáš.“ (Mt 12:39–41; 16:4) Vzkříšení Ježíše Krista bylo stejně skutečné jako Jonášovo vysvobození z břicha ryby. A generace, která slyšela Jonášovo kázání, musí být stejně doslovná jako generace, která slyšela to, co řekl Ježíš. Smyšlení muži z Ninive by nemohli povstat k soudu a odsoudit lhostejnou generaci Židů.

[Rámeček na straně 906]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY JONÁŠ

Jonášovy zážitky, když dostal pověření prorokovat pohanským obyvatelům Ninive

Napsána kolem roku 844 př. n. l., asi 100 let před tím, než Asýrie odvedla Izrael do vyhnanství

Jonášův útěk (1:1–2:10)

Jonáš dostává pověření, aby varoval Ninivské před Jehovovým hněvem, on však nastupuje na loď, která pluje do Taršiše

Vzniká hrozná bouře a jsou obavy, že loď ztroskotá

Zděšení námořníci volají ke svým bohům, snaží se odlehčit loď a potom metají los, aby zjistili, kvůli komu jsou v takové nebezpečné situaci

Los padne na Jonáše; ten říká námořníkům, aby ho hodili přes palubu, protože bouře vznikla kvůli němu

Námořníci to nechtějí udělat a snaží se dostat loď k pobřeží; když se jim to nepodaří, hodí Jonáše do moře; bouře okamžitě ustane

Ve vodě Jonáše spolkne velká ryba

Z břicha ryby se Jonáš modlí k Jehovovi a slibuje, že dodrží, co slíbil

Jonáš je nakonec vyvržen na suchou zem

Jonáš jde do Ninive (3:1–4:11)

Jehova Jonášovi znovu nařizuje, aby šel do Ninive a oznámil Boží výstrahu

Jonáš jde do Ninive a oznamuje, že za 40 dnů bude město rozvráceno

Ninivští činí pokání; na nařízení krále pokryjí sebe i zvířata pytlovinou a prosí Boha o milosrdenství; Jehova ‚pocítí lítost‘ nad předpověděným neštěstím

Jonáš se rozpálí hněvem, že Ninive bylo ušetřeno; postaví si za městem chýši, usedne v jejím stínu a čeká, co se bude dít dále

Jehova způsobí, že vyroste lahvovitá tykev a poskytne Jonášovi příjemný stín; následující den napadne rostlinu červ a ona uschne; Jehova použije Jonášovu reakci k tomu, aby mu ukázal, proč více než 120 000 obyvatelům Ninive projevil milosrdenství