Inspirovaný dopis Křesťanských řeckých písem, který napsal Juda, bratr Jakuba, a tudíž velmi pravděpodobně také nevlastní bratr Ježíše Krista. (Viz heslo JUDA č. 10.) Vzhledem k tomu, že je adresován „povolaným, kteří jsou milováni ve vztahu k Bohu, Otci, a zachováni pro Ježíše Krista“, jedná se o všeobecný dopis, který měl zřejmě kolovat mezi všemi křesťany. (Juda 1)

V době, kdy Juda svůj dopis psal, vyvinula se nebezpečná situace. Mezi křesťany se vloudili nemravní, živočišní lidé, kteří ‚nezaslouženou laskavost našeho Boha obraceli v omluvu pro nevázané chování‘. Proto Juda nepsal, jak původně zamýšlel, o záchraně křesťanů povolaných do Božího nebeského Království, o záchraně, které se společně drží. Místo toho je pod vedením Božího ducha vybízel, aby spoluvěřícím pomáhali úspěšně čelit ničemnému vlivu uvnitř sboru. Juda je nabádal, aby „vedli tvrdý boj za víru“ — měli vzdorovat nemravným lidem, držet se čistého uctívání, chovat se znamenitým způsobem a ‚modlit se se svatým duchem‘. (Juda 3, 4, 19–23) Juda pak poukázal na anděly, kteří zhřešili, na obyvatele Sodomy a Gomory, na Kaina, Baláma a Koracha, a na  jejich příkladu mocným způsobem dokázal, že stejně jako Jehova svůj rozsudek vykonal nad nevěrnými anděly a ničemnými lidmi v minulosti, tak jistě svůj rozsudek vykoná i nad bezbožnými lidmi nyní. Juda také odhalil podlost těch, kdo se snaží znečistit křesťany. (Juda 5–16, 19)

Jedinečné informace. Judův dopis je sice krátký, ale obsahuje některé informace, které se nikde jinde v Bibli nevyskytují. Pouze v Judově dopise se mluví o sporu o Mojžíšovo tělo, který měl archanděl Michael s Ďáblem, a o proroctví, které o staletí dříve pronesl Enoch. (Juda 9, 14, 15) Nevíme, zda Juda tyto informace dostal přímým zjevením, nebo zda mu byly nějakým spolehlivým způsobem předány (ať ústně, či písemně). Pokud mu byly předány, mohlo by se tím vysvětlit, proč je podobná zmínka o Enochově proroctví v apokryfní knize Enoch (která údajně byla napsána pravděpodobně někdy ve druhém či v prvním století př. n. l.). Je možné, že to, co je napsáno v inspirovaném dopise, i to, co je obsaženo v apokryfní knize, pochází ze společného zdroje.

Místo a doba psaní. Juda svůj dopis psal pravděpodobně v Palestině, protože nikde není žádná zmínka o tom, že by tuto zemi někdy opustil. Přibližnou dobu psaní dopisu je možné zjistit na základě určitých vnitřních dokladů. Z toho, že Juda nemluví ani o tažení Cestia Galla proti Jeruzalému (66 n. l.), ani o pádu města rukou Římanů vedených Titem (70 n. l.), je možné předpokládat, že dopis byl napsán před rokem 66 n. l. Kdyby se splnila alespoň část Ježíšova proroctví o zničení Jeruzaléma (Lk 19:43, 44), Juda by toto vykonání Božího rozsudku jistě uvedl jako další varovný příklad. Vzhledem k tomu, že Juda zřejmě citoval z Petrova druhého dopisu slova o posměvačích, kteří se objeví „v posledních dnech“ (srovnej 2Pe 3:3 s Judou 18), je možné, že svůj dopis napsal později než Petr, tedy asi v roce 65 n. l.

Věrohodnost. Biblickou knihu Juda uznávali už první tvůrci seznamu knih Písma. K nim patřili Kléméns Alexandrijský, Tertullianus, Origenes, Eusebius, Cyril Jeruzalémský, Athanasius, Epifanios, Řehoř Naziánský, Filastrios, Jeroným a Augustin. Dopis je také obsažen v Muratoriho zlomku (asi 170 n. l.).

[Rámeček na straně 930]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z JUDOVA DOPISU

Stručné, mocné varování před ničemnými lidmi, kteří se snaží vniknout do sboru

Dopis byl napsán pravděpodobně kolem roku 65 n. l., více než 30 let po Kristově smrti a vzkříšení

Situace, která od křesťanů vyžaduje vytrvalost (v. 1–4)

Do sboru vnikli bezbožní lidé a Boží nezaslouženou laskavost využívají jako omluvu pro nevázané chování

Křesťané musí tvrdě bojovat za víru

Postoje, chování a lidé, před nimiž se křesťané mají mít na pozoru (v. 5–16)

Nesmí se zapomínat, že Izraelité byli sice zachráněni z Egypta, ale kvůli tomu, že neměli dostatek víry, byli později zničeni

Andělé, kteří opustili své správné postavení, byli potrestáni

Velmi nemravná města Sodoma a Gomora stihl rozsudek věčného ohně

Navzdory těmto příkladům se někteří jedinci snaží podobné zvyklosti zavést do sboru

Michael nemluvil utrhačně, dokonce ani když rozmlouval s Ďáblem; tito lidé však mluví „utrhačně o slavných“

Následují špatný příklad Kaina, Baláma a Koracha

Jsou stejně nebezpeční jako skály skryté pod vodou; jako oblaka bez vody a jako odumřelé, vykořeněné stromy nepřinášejí žádný užitek

Nad takovými bezbožnými hříšníky Enoch prorokoval Boží soud

Tito lidé jsou reptaly, stěžují si, jsou zaměřeni sami na sebe a také jsou podvodnými pochlebovači

Jak mohou křesťané odolávat tomuto špatnému vlivu (v. 17–25)

Je třeba si připomínat, že apoštolové předpověděli, že se takoví lidé „v posledním čase“ objeví

Křesťané by se však od nich měli odlišovat, měli by se budovat na základu, kterým je víra, modlit se se svatým duchem, zachovávat se v Boží lásce a čekat na Ježíšovo milosrdenství, které se má projevit

Měli by také pomáhat druhým, měli by být milosrdní k těm, kdo mají pochybnosti, a zachraňovat je tím, že je vychvacují z ohně