Označení Křesťanská řecká písma slouží k odlišení těchto Písem od Septuaginty, předkřesťanského řeckého překladu Hebrejských písem. Tato druhá část Bible se všeobecně označuje jako Nový zákon. (Viz heslo BIBLE.)

Křesťanská řecká písma se skládají ze 27 kanonických knih. Po Ježíšově smrti napsalo tyto knihy osm mužů, kteří k tomu byli inspirováni; byli to Matouš, Marek, Lukáš, Jan, Pavel, Jakub, Petr a Juda. V době, kdy Ježíš vykonával svou službu, nebyli všichni tito muži jeho následovníky; vlastně jen o třech z nich je spolehlivě známo, že tehdy Ježíše následovali — byli to apoštolové Matouš, Jan a Petr. Marek možná byl ten „jistý mladý muž“, který v určité vzdálenosti Ježíše následoval po tom, co byl Ježíš zatčen. (Mr 14:51, 52) S výše uvedenými apoštoly byli o Letnicích přítomni Jakub, Juda a snad Marek. (Sk 1:13–15; 2:1) Později se obrátil na křesťanství apoštol Pavel. Všichni tito pisatelé byli úzce spojeni s vedoucím sborem, který stál v prvním století v čele křesťanského sboru a působil v Jeruzalémě.

Ve kterém jazyce byly tyto knihy původně napsány? Kromě knihy Matoušovy, která byla původně napsána hebrejsky a později přeložena do řečtiny, bylo všech ostatních 26 knih napsáno v obecné řečtině, koiné, tehdejším mezinárodním jazyce. (Viz heslo MATOUŠ [EVANGELIUM].)

Skutečnost, že tito inspirovaní křesťané, všichni rodilí Židé (Ří 3:1, 2), dali své spisy do oběhu v řečtině, nebyla pouhá náhoda. Tyto spisy nebyly soukromým sdělením, ale měly se rozšířit mezi velký okruh čtenářů, měly totiž být čteny a studovány ve všech sborech. (Kol 4:16; 1Te 5:27; 2Pe 3:15, 16) Pisatelé dostali od Boha příkaz, aby tuto dobrou zprávu a toto učení šířili do nejvzdálenějších končin země, i do míst, kde lidé nečetli hebrejsky ani latinsky. (Mt 28:19; Sk 1:8) I v územích, která ležela blíže k Palestině, přicházelo do místních sborů stále více lidí nežidovského původu. A když pisatelé citovali Hebrejská písma, často používali řeckou Septuagintu.

Jestliže seřadíme knihy Křesťanských řeckých písem přibližně podle roku (n. l.), kdy byly napsány, vznikne toto pořadí: Matouš, 41; 1. a 2. Tesaloničanům, 50 a 51; Galaťanům, 50–52; 1. a 2. Korinťanům, 55; Římanům, 56; Lukáš, 56–58; Efezanům, Kolosanům, Filemonovi, Filipanům, 60–61; Hebrejcům, Skutky, 61; Jakub, před rokem 62; Marek, 60–65; 1. Timoteovi, Titovi, 61–64; 1. Petra, 62–64; 2. Petra, 64; 2. Timoteovi, Juda, 65; Zjevení, 96; Jan a 1., 2. a 3. Jana, 98. Toto období dlouhé necelých 60 let je v příkrém protikladu k tomu, že psaní celých Hebrejských písem si vyžádalo téměř 11 století.

Když nadešel čas, aby tyto knihy Křesťanských řeckých písem byly spojeny do jednoho svazku, nebyly tyto spisy uspořádány v pořadí, v němž byly napsány. Byly naopak sestaveny do logického pořadí podle námětů, které mohou být rozděleny na (1) pět historických knih, a to evangelia a Skutky, (2) 21 dopisů a (3) Zjevení.

Čtyři evangelia (slovo „evangelium“ znamená „dobrá zpráva“), která napsali Matouš, Marek, Lukáš a Jan, nám poskytují čtyři na sobě nezávislé historické zprávy o životě a činnosti Ježíše. První tři z nich se někdy označují jako synoptická (což znamená „stejným pohledem“), protože — v porovnání s evangeliem Janovým — pohlížejí na Ježíšovu službu z přibližně podobného hlediska, ale v každém z nich se projevuje osobitý přístup pisatele. Janovo evangelium doplňuje některé podrobnosti, které jsou v ostatních třech evangeliích vynechány. V logickém pořadí pak následují Skutky apoštolů, v nichž jsou popsány dějiny křesťanského sboru od jeho založení o Letnicích až do doby téměř 30 let po Ježíšově smrti.

Po historické části následuje 21 dopisů, které se zabývají tím, co se dělo uvnitř sboru, jeho problémy, jeho veřejnou kazatelskou činností a jeho jinými výsadami i nadějemi. Pavel je jmenovitě uveden jako pisatel 13 dopisů. Všeobecně je mu připisován i dopis Hebrejcům. Za těmito spisy následuje řada dopisů, z nichž většina byla napsána všem sborům všeobecně; jejich pisateli jsou Jakub, Petr, Jan a Juda. Nádherným vyvrcholením celé Bible je Zjevení, které poskytuje předběžný pohled na závažné události, k nimž dojde v budoucnosti.

Jak dalece pisatelé Křesťanských řeckých písem citovali z Hebrejských písem?

Případů, kdy pisatelé Křesťanských řeckých písem citovali z Hebrejských písem, je několik set. V Křesťanských řeckých písmech Překladu nového světa je z Hebrejských písem uvedeno 320 přímých citátů. Podle seznamu, který uveřejnili Westcott a Hort, je citací a odkazů celkem asi 890. (The New Testament in the Original Greek, Graz, 1974, sv. I, s. 581–595) Příklady z Hebrejských písem čerpají všichni křesťanští inspirovaní pisatelé. (1Ko 10:11) Všichni nepochybně používali Boží jméno Jehova, kdykoli citovali z Hebrejských písem. Tito pozdější pisatelé uznávali, že Hebrejská písma jsou inspirována Bohem a že jsou užitečná k tomu, aby Božího člověka plně vyzbrojila pro každé dobré dílo. (2Ti 3:16, 17; 2Pe 1:20, 21)

Po smrti apoštolů neinspirovaní pisatelé hojně citovali z Řeckých písem, stejně jako inspirovaní křesťanští pisatelé Bible předtím citovali ze spisů, které pocházely z doby před nimi.

 Pro srovnávací studium je k dispozici více než 13 000 rukopisů na papyru a na pergamenu. Obsahují buď úplná Křesťanská řecká písma, nebo jejich části a pocházejí z období mezi 2. a 16. stoletím. Asi 5 000 z nich je v řečtině a zbytek je napsán v různých jiných jazycích. Více než 2 000 starověkých exemplářů obsahuje evangelia a více než 700 exemplářů obsahuje Pavlovy dopisy. Původní spisy samy o sobě nejsou v současnosti k dispozici, ale opisy pocházejí ze druhého století, tedy z období velmi blízkého době, kdy byly napsány originály. Díky tomuto velkému počtu rukopisů mohli znalci řečtiny během let vytvořit vysoce vytříbený řecký text Písma, který v mnoha ohledech potvrzuje spolehlivost a neporušenost našich dnešních překladů Křesťanských řeckých písem. (Viz heslo RUKOPISY BIBLE.)

Vzhledem k tak velkému množství rukopisů jeden odborník poznamenal: „Velká většina slov Nového zákona stojí vysoko nade všemi diskriminačními procesy kritiky, protože jsou bez obměn a stačí je pouze přepisovat . . . Dáme-li stranou poměrné triviality, jako jsou odchylky ve slovosledu, vložení nebo vynechání členu u vlastních jmen a podobné věci, pak slova, která jsou podle našeho názoru ještě předmětem pochyb, tvoří sotva více než tisícinu celého Nového zákona.“ (The New Testament in the Original Greek, sv. I, s. 561) K tomu lze dodat postřeh Jacka Finegana: „Neméně úžasný je také úzký chronologický vztah mezi nejstaršími novozákonními rukopisy a původními texty . . . Ve svých znalostech spisů většiny klasických autorů jsme totiž odkázáni na rukopisy, z nichž nejstarší pocházejí z doby mezi devátým a jedenáctým stoletím n. l. . . . Text Nového zákona je tedy doložen daleko spolehlivěji než text kterékoli jiné starověké knihy. Slova, jimiž se pisatelé Nového zákona obraceli na tehdejší svět a na tehdejší dobu, k nám překonala další míle a staletí a dochovala se v podobě prakticky nezměněné a v síle zcela jistě nezmenšené. (Light From the Ancient Past, 1959, s. 449, 450)

Křesťanská řecká písma jako nedílná součást Božího psaného slova mají neocenitelnou hodnotu. Obsahují čtyři zprávy o službě Božího jediného zplozeného Syna, o jeho původu, učení, jeho příkladu, jeho obětní smrti a jeho vzkříšení. Historická zpráva o tom, jak se tvořil křesťanský sbor, a o tom, jak byl vylit svatý duch, což umožnilo, aby tento sbor tak úspěšně rostl, a také podrobnosti o jeho problémech a o tom, jak byly řešeny — to vše je velice důležité pro působení dnešního sboru pravých křesťanů. Jednotlivé knihy, které byly psány nezávisle na sobě a byly adresovány určitým jednotlivcům nebo se týkaly určitých situací nebo měly nějaký konkrétní účel, společně tvoří velký jednotný celek, v němž nechybí žádná podrobnost. Doplňují a uzavírají kánon Bible a v dnešní době jsou vrcholně důležité, zajímavé a významné především pro duchovní Izrael, který je Božím sborem, ale navíc i pro všechny lidi, kteří usilují o Boží schválení.

Informace o obsahu každé z 27 knih, o jejich pisatelích, o době, kdy byly psány, a o důkazech jejich věrohodnosti jsou uvedeny pod názvy jednotlivých knih.