Hlavní božstvo Moabců, kteří jsou označováni jako „Kemošův lid“. (4Mo 21:29; Jer 48:46) Někteří učenci ztotožňují toto božstvo s Baalem z Peoru, protože je tento Baal s Moabci spojován. (4Mo 25:1–3) Přinejmenším v případech, jimž se přikládala mimořádná důležitost, ne-li běžně, Moabci Kemošovi pravděpodobně obětovali děti. (2Kr 3:26, 27)

Jako připomínku svého povstání proti Izraeli vztyčil moabský král Meša stélu z černého čediče, všeobecně známou jako Moabský kámen. Tento kámen nám dává možnost lépe porozumět tomu, jak se Moabci na svého boha Kemoše dívali. Podle toho, co je napsáno na tomto pomníku, jim vítězství v bitvě  dal Kemoš, a také válčení bylo zahájeno na jeho příkaz. Jemu připsal král Meša osvobození z izraelského útlaku a usuzoval, že dřívější trápení od Omriho, krále Izraele, bylo následkem toho, že se Kemoš hněval na svou zemi.

Jefta mluvil o Kemošovi jako o bohu Ammonitů. (Sd 11:24) Někteří znalci správnost Jeftova výroku zpochybňují, protože jakákoli zmínka o Kemošovi je na jiných místech vždy spojována s Moabci. Je však nutné pamatovat na to, že Ammonité uctívali mnoho bohů. (Sd 10:6) Navíc Ammonité a Moabci spolu sousedili a měli společné předky — byli potomky Lota, Abrahamova synovce —, a proto není nic zvláštního na tom, že Kemoše uctívaly oba tyto národy.

V Izraeli bylo uctívání Kemoše zavedeno zjevně během vlády Šalomouna. Nepochybně to byly jeho moabské manželky, které přiměly Šalomouna k tomu, aby Kemošovi postavil výšiny „na hoře, která byla před Jeruzalémem“. (1Kr 11:1, 7, 8, 33) Za Josijášovy rozsáhlé náboženské reformy, o více než tři století později, byla tato výšina učiněna pro uctívání nepřijatelnou. (2Kr 23:13)

Prorok Jeremjáš předpověděl neštěstí pro Moab a poukázal na to, že jak Moabův hlavní bůh Kemoš, tak i jeho kněží a knížata půjdou do vyhnanství. Moabci měli být kvůli nemohoucnosti svého boha zahanbeni, stejně jako byli zahanbeni Izraelité desetikmenného království kvůli Betelu (pravděpodobně proto, že toto místo bylo spojeno s uctíváním telete). (Jer 48:7, 13, 46)