[z kořene, jenž znamená „přinášet obětní dým“].

Manželka Abrahama a matka jeho šesti synů Zimrana, Jokšana, Medana, Midiana, Jišbaka a Šuacha, kteří byli předky různých severoarabských národů, které se usídlily na J a na V od Palestiny. (1Mo 25:1–4)

První Paralipomenon 1:32 se konkrétně o Ketuře zmiňuje jako o ‚Abrahamově konkubíně‘ a zmínka o synech Abrahamových „konkubín“ v 1. Mojžíšově 25:6 se zcela zjevně týká Ketury a Hagar. Ketura tedy byla vedlejší manželka, která nikdy nedosáhla stejného postavení jako Sára, matka Izáka, skrze něhož mělo přijít slíbené Semeno. (1Mo 17:19–21; 21:2, 3, 12; Heb 11:17, 18) I když „Abraham [dal] všechno, co měl, Izákovi“, přesto patriarcha obdaroval syny svých konkubín a potom je poslal „pryč od svého syna Izáka, východním směrem, do země Východu“. (1Mo 25:5, 6)

Někteří znalci tvrdili, že Abraham si vzal Keturu jako konkubínu před Sářinou smrtí. Pokládali za nepravděpodobné, že by mohl mít ve 140 letech šest synů od jedné ženy a žít potom tak dlouho, aby tito synové dosáhli věku, kdy by je mohl poslat pryč. Abraham však žil po Sářině smrti více než 35 let a zemřel ve věku 175 let. (1Mo 25:7, 8) Předtím než zemřel, mohl si tedy snadno vzít Keturu za manželku, mít s ní šest synů a vidět, jak dorostli. Je také vhodné vzít v úvahu to, že Abraham obvykle bral ohled na Sářiny city. Zdá se tedy nepravděpodobné, že by riskoval možnost dalšího nesváru v domácnosti (srovnatelného s tím, který vznikl kolem Hagar a Išmaela) tím, že by si za Sářina života vzal další konkubínu. Pořadí událostí, jak je předkládá 1. Mojžíšova, zcela jednoznačně ukazuje, že Abraham si vzal Keturu za svou manželku až po Sářině smrti. (Srovnej 1Mo 23:1, 2; 24:67; 25:1.)

Abraham mohl mít se Sárou v pokročilém věku syna Izáka pouze díky tomu, že jejich rozmnožovací schopnosti byly zázračně obnoveny. (Heb 11:11, 12) Je zřejmé, že tyto obnovené schopnosti Abrahamovi umožnily, aby v ještě pokročilejším věku měl s Keturou dalších šest synů.