Kittim je uveden jako jeden ze čtyř ‚synů‘ Javana; všechny biblické texty, jež toto jméno obsahují, je však uvádějí výlučně v množném čísle. (1Mo 10:4; 1Pa 1:7) Později se toto jméno používá k označení národa a území.

Josephus (Židovské starožitnosti, I, 128 [vi, 1]) používal na Kittim označení „Chethimos“. Uváděl je v souvislosti s Kyprem a se „jménem Chethim, kterým Hebrejci označují všechny ostrovy a většinu přímořských zemí“. Starověcí Féničané označovali obyvatele Kypru slovem Kitti. Dnešní odborníci všeobecně souhlasí s tím, že Kittim lze ztotožňovat s Kyprem.

Město Kition (Citium) na jv. pobřeží Kypru je známo především jako fénická kolonie, a proto se někteří znalci domnívali, že není vhodné uvádět Kittim mezi potomky Jafeta. (1Mo 10:2, 4; 1Pa 1:5, 7) Doklady však svědčí o tom, že Féničané přišli na Kypr poměrně pozdě a jejich kolonie Kition se údajně datuje teprve asi do devátého století př. n. l. The New Encyclopædia Britannica (1987, sv. 3, s. 332) označuje Kition jako „nejdůležitější fénické město na Kypru“ a pak dodává: „Nejstarší pozůstatky Citia jsou zbytky egejské kolonie z mykénského období (asi 1400–1100 př. n. l.).“ (Viz také sv. 16, s. 948.)

Citovaná Josephova zpráva o tom, že hebrejský výraz se může vztahovat i na jiné ostrovy ve Středozemním moři a také na přímořské země, dosvědčuje, že se označení Kittim vztahovalo nejen na ostrov Kypr, ale i na jiná místa; ze zemí Kittim však Kypr ležel nejblíže (k Palestině). To je zřejmě potvrzeno zmínkami o ‚ostrovech‘ a ‚pobřeží‘ Kittim, jež jsou uvedeny u Ezekiela 27:6 a Jeremjáše 2:10. Někteří komentátoři se domnívají, že v tomto širším významu je označení Kittim použito i ve 4. Mojžíšově 24:24, kde jsou zapsána slova proroka Baláma, současníka Mojžíše. Balám předpověděl, že „lodě z pobřeží Kittim“ budou trápit Asýrii a Ebera, ale že útočník nakonec zahyne. Podle tohoto pojetí mohl snad útok přicházet z pobřežního území Makedonie. Odtud přišel Alexandr Veliký a podmanil si zemi „Aššur“ (asyrsko-babylónskou říši) a také Médo-perskou říši; jiní znalci se domnívají, že těmito útočníky byli Římané ze středomořského pobřeží Itálie. Latinská Vulgáta ve 4. Mojžíšově 24:24 místo „Kittim“ uvádí „Itálie“ a Targum Onkelos zde uvádí „Římané“; apokryfní kniha 1. Makabejská (1:1, JB) používá označení Kittim na Makedonii.

Podle Izajášova prohlášení proti Tyru je Kittim (pravděpodobně Kypr) místem, odkud přichází taršišským lodím zpráva o pádu Tyru, a ‚panenské dceři Sidonu‘ Jehova říká, aby ve své marné snaze najít útočiště ‚přeplula do Kittim‘. (Iz 23:1, 11, 12) To odpovídá historickým dokladům o tom, že v době, kdy prorokoval Izajáš (asi 778–po 732 př. n. l.), byly na Kypru fénické kolonie. Jeden Senacheribův nápis pojednává o tom, jak po útoku Asyřanů sidonský král Luli prchá na ostrov Iadnana (Kypr). (Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 287, 288) Podobně patrně hledalo na Kypru útočiště mnoho lidí z Tyru potom, co ve splnění Izajášova prohlášení Nebukadnecar obléhal Tyros 13 let.

Poslední jmenovitou zmínku o Kittim nacházíme v Danielově proroctví o soupeření mezi ‚králem severu‘ a ‚králem jihu‘, které pojednává o tom, že útok ‚krále severu‘ je zmařen ‚loděmi z Kittim‘. (Da 11:30; viz heslo KYPR.)