Skupina lidí, jež se skládá z řady rodin či rodů, které spojuje stejná rasa nebo stejné zvyky a které mají stejné vůdce.

Hebrejská slova (mat·teh a šeʹvet), která jsou jako „kmen“ často překládána, mají význam „prut“ nebo „hůl“. (2Mo 7:12; Př 13:24) Jak se zdá, těmito slovy začal být označován „kmen“ ve smyslu skupiny lidí, kterou vede velitel nebo náčelník, jenž nosí žezlo či hůl. (Srovnej 4Mo 17:2–6.) Ve většině případů, v nichž z kontextu vyplývá, že slovem mat·teh či šeʹvet je myšlen „kmen“, je toto slovo použito na jeden z kmenů Izraele, například ‚kmen [mat·teh] Gad‘ nebo ‚kmen [šeʹvet] Levitů‘. (Joz 13:24, 33) Ale v Žalmu 74:2, kde je zmínka o ‚kmenu, který Bůh vyplatil jako své dědictví‘, je velmi pravděpodobně míněn celý izraelský národ: mluví se o něm jako o ‚kmenu‘ nebo lidu odlišném od všech ostatních národů. A ve 4. Mojžíšově 4:18 má výraz „kmen“ patrně ještě užší význam, protože je použit na Kehatovce, kteří byli podskupinou kmene Levi. Egyptské ‚kmeny‘, o nichž se píše v Izajášovi 19:13, musí označovat určité kategorie lidí, které se liší buď oblastí, v níž žijí, nebo kastou, či něčím jiným.

Řecký výraz fy·leʹ (překládaný jako „kmen“) se vztahuje na skupinu lidí, kterou sjednocuje společný předek, a také na její podskupinu, tedy rod či kmen. Toto slovo je v Křesťanských řeckých písmech často používáno ve vztahu ke kmenům izraelského národa. (Sk 13:21; Ří 11:1; Fil 3:5; Heb 7:13, 14; Zj 5:5) V takových spojeních jako „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“ slovo ‚kmen‘ patrně znamená skupinu lidí, kterou spojuje společný předek. (Zj 5:9) Tato spojení jsou tedy vyčerpávající, tzn. označují všechny lidi, bez ohledu na to, zda na ně pohlížíme jako na kmen tvořený příbuznými jedinci, jako na jazykové skupiny, jako na velké části lidstva, nebo jako na politické celky. (Zj 7:9; 11:9; 13:7; 14:6) Slovo fy·leʹ se také objevuje ve Zjevení 1:7 ve vyjádření „všechny kmeny země“, a velmi pravděpodobně znamená všechny lidi na zemi; v tomto verši je totiž také napsáno, že ‚ho uvidí každé oko‘. (Srovnej Mt 24:30.)

Kmeny Izraele. Kmenové uspořádání v Izraeli vycházelo z potomků 12 synů Jákoba. (1Mo 29:32–30:24; 35:16–18) Z těchto „dvanácti rodinných hlav [řec. doʹde·ka pa·tri·arʹchas]“ vzešlo „dvanáct izraelských kmenů“. (1Mo 49:1–28; Sk 7:8) Jákob však požehnal dvěma Josefovým synům, staršímu Manassemu a mladšímu Efrajimovi. Řekl: „Efrajim a Manasse se stanou mými jako [skuteční synové] Ruben a Simeon.“ (1Mo 48:5, 13–20) Když tedy jednotlivé kmeny dostaly v Zaslíbené zemi své dědičné území (Joz 13–19), neexistoval žádný „kmen“ Josef, ale za samostatné kmeny byli v Izraeli považováni „synové Josefa“, Manasse a Efrajim. (Viz heslo HRANICE; MAPA, sv. 1, s. 744.) Jehova to však přesto zařídil tak, aby počet kmenů, které získaly dědictví, nevzrostl na 13; Levité totiž žádné dědičné území nedostali. „Kmen Levi“ (4Mo 1:49) byl Jehovou vybrán namísto prvorozených z ostatních kmenů a měl vykonávat služby ve svatyni. (2Mo 13:1, 2; 4Mo 3:6–13, 41; 5Mo 10:8, 9; 18:1; viz heslo LEVITÉ.) Proto bylo v Izraeli 12 nelevitských kmenů. (Joz 3:12, 13; Sd 19:29; 1Kr 11:30–32; Sk 26:7)

Když Mojžíš žehnal kmenům (5Mo 33:6–24), nezmínil se jmenovitě o Simeonovi; možná to bylo proto, že tento kmen byl značně malý a jeho díl země mělo obklopovat území kmene Juda. V Ezekielově vidění svatého příspěvku a dvanácti kmenů jsou vyjmenovány ty kmeny, které dostaly dědičné území, jak to popisuje kniha Jozue. (Ez 48:1–8, 23–28) Kmen Levi patřil v Ezekielově vidění ke ‚svatému příspěvku‘. (Ez 48:9–14, 22)

Kmenový systém. Organizační uspořádání Izraelitů se do značné míry točilo kolem kmenového systému. Podle kmenů bylo organizováno putování i táboření v pustině. (4Mo 2:1–31; 10:5, 6, 13–28) Kmeny sloužily jako základ pro rozdělení dědičného území, a zvláštními zákony bylo stanoveno, že žádné území nebude kolovat z kmene na kmen. (4Mo 36:7–9; Joz 19:51)

V rámci každého kmene byl národ dále dělen podle hlav rodin. Kmen byl sice základní a nejdůležitější jednotkou národa, ale každý kmen byl dále rozdělen na velké „rodiny“ („rodina“ v širším smyslu), jejichž členové byly potomky hlav otcovských domů.  (4Mo 3:20, 24; 34:14) Každá taková „rodina“ se skládala z mnoha jednotlivých domácností. Toto uspořádání, které bylo vytvořeno po vzoru kmenového systému, lze dobře pochopit ze slov v Jozuovi 7:16–18 a v 1. Samuelově 9:21; 10:20, 21.

Kmeny duchovního Izraele. Do 12 ‚kmenů‘ po 12 000 je ve Zjevení 7:4–8 rozděleno 144 000 členů duchovního Izraele. (Viz heslo BOŽÍ IZRAEL.) Jejich výčet se nepatrně liší od výčtu Jákobových synů (včetně Leviho), kteří byli hlavami kmenů přirozeného Izraele. (1Mo 49:28) Pro tento rozdíl může být následující důvod:

Jákobův prvorozený syn Ruben ztratil kvůli svému špatnému jednání prvorozenecké právo. (1Mo 49:3, 4; 1Pa 5:1, 2) Výsady prvorozeného syna, k nimž patřilo i právo na dva díly čili podíly v Izraeli, získal Josef (prvorozený syn Jákoba a jeho druhé, ale milované manželky Ráchel). (1Mo 48:21, 22) Je zřejmé, že v seznamu ve Zjevení je „Josef“ uveden místo Efrajima. A Manasse představuje Josefův druhý podíl v Izraeli. Kmen Levi tam jmenován je. Aby tam však mohl být uveden, aniž by se zvětšil počet kmenů, není ve Zjevení 7:4–8 zařazen kmen Dan, ale zřejmě ne proto, že by nebyl vhodný. To, že je do tohoto seznamu zahrnut Levi, má také možná ukázat, že v duchovním Izraeli není žádný zvláštní kněžský kmen, protože celý duchovní národ je ‚královským kněžstvem‘. (1Pe 2:9)

„Soudit dvanáct izraelských kmenů.“ Ježíš svým apoštolům řekl, že se při „znovustvoření“ ‚posadí na dvanáct trůnů a budou soudit dvanáct izraelských kmenů‘. (Mt 19:28; viz heslo STVOŘENÍ, Znovustvoření.) A podobnou myšlenku vyjádřil, když se svými věrnými apoštoly uzavíral smlouvu o Království. (Lk 22:28–30) Je logické, že Ježíš nemyslel, že budou soudit 12 kmenů duchovního Izraele, o němž se později mluví ve Zjevení; právě k této skupině totiž apoštolové měli patřit. (Ef 2:19–22; Zj 3:21) O těch, kdo byli ‚povoláni za svaté‘, je řečeno, že budou soudit „svět“, ne sami sebe. (1Ko 1:1, 2; 6:2) Ti, kdo panují s Kristem, tvoří království kněží. (1Pe 2:9; Zj 5:10) Z toho vyplývá, že těmi ‚dvanácti izraelskými kmeny‘, o nichž se píše u Matouše 19:28 a u Lukáše 22:30, je nepochybně myšlen „svět“ lidí, kteří nepatří k této královské kněžské třídě; lidí, které budou ti, kdo sedí na nebeských trůnech, soudit. (Zj 20:4)