Několik hebrejských slov se může překládat různě — jako „kníže“, „urozený člověk“ a „vůdce“. Nejčastěji se vyskytují tyto výrazy:

Výraz sar má význam „kníže“ a „náčelník“ a je odvozen od slovesa, které znamená „mít nadvládu“. (Sd 9:22, Rbi8, ppč) Je sice často překládán jako „kníže“, ale nemusí být pokaždé uplatňován na osoby v královském postavení. ‚Knížaty‘ se nazývaly hlavy izraelských kmenů. (1Pa 27:22) Označovali se tak i lidé, kteří zastávali vysoké postavení v Egyptě pod faraónem a v Babylóně pod králem Nebukadnecarem. (1Mo 12:15; Jer 38:17, 18, 22; Es 3:12) Sar se mohlo říkat vojenskému veliteli. (Ne 2:9) Jehova je u Daniela 8:11, 25 nazván ‚Kníže vojska‘ a ‚Kníže knížat‘. Archanděl Michael je „velký kníže, který stojí ve prospěch synů [Danielova] lidu“. (Da 12:1) U Daniela 10:13, 20 je zmínka o neviditelných démonských knížatech, která ovládala světové mocnosti Persii a Řecko. (Srovnej Ef 6:12.)

Žalm 45, jehož verše 6 a 7 uplatnil apoštol Pavel na Krista Ježíše (Heb 1:8, 9), obsahuje toto prohlášení: „Na místě tvých praotců budou tvoji synové, které ustanovíš za knížata po celé zemi.“ (Ža 45:16) O předcích v Kristově rodové linii — o Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi — je napsáno: „Ti všichni zemřeli ve víře, ačkoli nezažili splnění těch slibů, ale viděli je zdaleka a vítali je.“ (Heb 11:8–10, 13) Kristova vláda bude mít nejen podřízené krále a kněze v nebi (Zj 20:6), ale také ‚knížecí‘ zástupce na zemi, kteří budou provádět královy pokyny. (Srovnej Heb 2:5, 8.) Součástí mesiášského proroctví je zjevně také text u Izajáše 32:1, 2, jenž popisuje dobro, které budou tato „knížata“ pod vládou Království působit. (Viz hesla HLAVA, Vedoucí postavení; NÁČELNÍK; PANOVNÍK, VLÁDCE.)

Výraz na·dhivʹ znamená „urozený [člověk]“, „ochotný [člověk]“, „štědrý [člověk]“. Jako paralelní označení ‚knížete‘ je ve 4. Mojžíšově 21:18 použit na ty ochotné jedince v Izraeli, kteří vykopali v pustině studnu. Popisuje také ty, kdo dobrovolně přispívali na stavbu svatostánku. (2Mo 35:5) Tento výraz je použit také u Joba 12:21 a poukazuje na významné postavení a moc. (Viz také Ža 83:9–11.)

 Hebrejský výraz cho·rimʹ, který znamená „urození [lidé]“, se vztahuje na vlivné muže v jednom městě desetikmenného království Izraele (1Kr 21:8, 11) a na Židy, kteří měli určitou moc v Perské říši. (Ne 5:7; 13:17) Král Nebukadnecar odvedl v roce 617 př. n. l. z Judy a Jeruzaléma do vyhnanství v Babylóně mnoho urozených lidí, jako byl Daniel a jeho druhové; další urozené lidi pobil v roce 607 př. n. l. (Jer 27:20; 39:6; Da 1:3, 6)

Výraz na·ghidhʹ znamenající „vůdce“ je použit na Saula a Davida, když byli ustanoveni za krále nad Izraelem, a na judského krále Ezekjáše vzhledem k jeho odpovědnosti pást Jehovův lid. (1Sa 9:16; 25:30; 2Sa 5:2; 2Kr 20:5) Jehova vybral kmen Juda, aby byl vůdcem nad 12 kmeny Izraele, a z Judy také vzešla Davidova královská dynastie. (1Pa 28:4; 1Mo 49:10; Sd 1:2)

Daniel 9:25 a Izajáš 55:4 mluví o Ježíšovi jako o ‚Vůdci Mesiášovi‘ a ‚vůdci a veliteli národnostních skupin‘. Ježíš svým učedníkům radil: „Ani se nenechte nazývat ‚vůdci‘, protože váš Vůdce [ka·the·ge·tesʹ] je jeden, Kristus.“ (Mt 23:10) Pokud jde o křesťanský sbor, Ježíš je jediný, kdo oprávněně nese titul „Vůdce“, protože vůdcem křesťanů není žádný nedokonalý člověk — křesťané následují Krista. Existují sice lidé, kteří ve službě Bohu „poskytují vedení“, nejsou však titulováni ani oslovováni „vůdce“. Sbor má napodobovat jejich příklad jen tehdy, jestliže napodobují Krista. (1Ko 11:1; Heb 13:7)