Kterékoli z mnoha druhů vonných rostlinných produktů, například aloe, balzám, galbanová klovatina, kasiová skořice, ladánum, myrha, myrhová pryskyřice, puškvorec, skořice a vonná pryskyřice. O chuťových přísadách, jako je kmín, máta, kopr a sůl, se Bible sice zmiňuje, ale v původním jazyce se slova překládaná výrazem „koření“ nevztahují na koření pokrmové.

Koření se používalo při výrobě svatého oleje pomazání a kadidla, které bylo určeno výlučně pro použití ve svatyni. (2Mo 30:23–25, 34–37) Používalo se také pro přípravu zemřelého člověka k pohřbu; v případě Ježíše je výslovná zmínka o tom, že byla použita myrha a aloe. (Jan 19:39, 40; viz také Mr 16:1; Lk 23:56; 24:1.) Ve spojitosti s pohřbem judského krále Asy došlo k mimořádně velkému pohřebnímu pálení — nebyla to kremace, ale pálilo se koření. (2Pa 16:14) Ve starověku se koření přidávalo do různých druhů vína, aby se zvýšila jeho „opojnost“. (Pís 8:2)

Zahradní koření, o kterém je zmínka v Šalomounově písni (5:1, 13; 6:2), může znamenat vonné byliny všeobecně, nebo podle názoru některých odborníků balzám (Commiphora opobalsamum). ‚Indické koření‘, o němž je zmínka ve Zjevení 18:13, je doslova „amomon“, aromatický keř z čeledi zázvorovitých.