Ve starověku si lidé v biblických zemích předávali informace a myšlenky různými způsoby. Běžné místní zprávy i zprávy z jiných krajů byly do značné míry předávány ústně. (2Sa 3:17, 19; Job 37:20) Zprávy z dalekých míst vyprávěli pocestní, kteří často putovali s karavanami a zastavovali ve městech nebo v místech ležících u karavanních tras, aby doplnili potraviny, vodu a další zásoby. Palestina měla vzhledem k Asii, Africe a Evropě jedinečnou polohu, a tak tudy procházely karavany, které cestovaly do vzdálených míst nebo které ze vzdálených míst přicházely. Obyvatelé Palestiny tedy mohli snadno získat informace o význačných událostech v cizích zemích. Zprávy z domova i zprávy z ciziny bylo často možné slyšet na městském tržišti.

Na krátkou vzdálenost se lidé někdy dorozumívali pomocí akustických či vizuálních signálů nebo ústně. (Joz 8:18, 19; 1Sa 20:20–22, 35–39) Když Izraelité odešli z Egypta, dostal Mojžíš pokyn, aby zhotovil dvě stříbrné trubky, které měly sloužit k předávání informací. Troubit na tyto trubky měli áronští kněží a troubením se například mělo svolávat shromáždění, schůzka náčelníků, mělo se oznamovat zrušení tábora nebo povolání lidu do války s nepřítelem. (4Mo 10:1–10) Když na roh zatroubil Gideon, byl to pro jeho muže signál k zahájení vítězné bitvy proti Midianu. (Sd 7:18–22; viz hesla ROH; TRUBKA.)

Ústní nebo písemná poselství, která posílaly osoby v úředním postavení, často předávali běžci. (2Sa 18:19–32) Běžci, kteří nesli dopisy od krále Ezekjáše, prošli celý Izrael a celou Judu a vyzývali lid, aby přišel do Jeruzaléma na oslavy Pasachu. (2Pa 30:6–12) Kurýři ve službách perského krále Ahasvera jeli na rychlých poštovních koních a všude oznamovali králův výnos, kterým byl zmařen Hamanův úkladný plán vyhladit Židy v Perské říši. (Es 8:10–17) Většina starověkých panovníků používala k účinnému vykonávání státní správy dopisy a písemné dokumenty. Ty byly obvykle napsány na takových materiálech, jako jsou hliněné tabulky, papyrus a zvířecí kůže; druh použitého materiálu závisel na tom, o jaké období a území šlo. Archeologové nalezli mnoho starověkých úředních sdělení či obchodních dokumentů. Královské výnosy oznamovali hlasatelé. (Da 3:4–6) Služeb poslů přirozeně využívali nejen panovníci, ale i jiní lidé. (Viz hesla KURÝR; HLASATEL; POSEL.)

Předávání informací v rámci určité země nebo na delší vzdálenost záviselo do značné míry na síti cest a silnic. Ve starověkém Izraeli a starověké Judě byly dobré cesty, které byly udržovány ve výborném stavu. Velmi dobré cesty později postavili Římané; tyto cesty vedly z Říma do všech končin říše a usnadňovaly předávání informací i pohyb vojsk. Když byl na zemi Ježíš, cestovalo po těchto cestách mnoho lidí. Využívali je také křesťané, zejména Pavel a jeho misionářští druhové, když cestovali do Malé Asie a do Evropy, aby zřizovali a znovu navštěvovali křesťanské sbory.

K předávání úředních sdělení a všeobecných zpráv se využívaly také lodě, které se plavily po Středozemním moři a přistávaly v různých přístavech. Prostřednictvím lodní dopravy předávala při některých příležitostech (obvykle v létě) úřední poselství také římská vláda, ale zdá se, že většina zpráv byla doručována po souši. To bylo spolehlivější.

Římané vyvinuli oficiální poštovní služby, ale ty se využívaly pouze pro doručování vládních sdělení. Lidé se všeobecně museli spokojit s tím, že jejich dopisy doručí jejich známí. Když vedoucí sbor v Jeruzalémě vyřešil otázku obřízky, bylo jeho rozhodnutí sdělováno formou dopisu, který byl doručován přímo, prostřednictvím některého křesťana. (Sk 15:22–31) Tak to bylo i v případě některých inspirovaných dopisů, například dopisu, který Pavel poslal křesťanům v Kolosech a který jim donesli Tychikos a Onesimos. (Kol 4:7–9; viz heslo DOPISY.)

Jehova je sdílný Bůh a ví, že jeho lid potřebuje písemné sdělení. On sám sepsal na kamenné tabulky Deset přikázání. (2Mo 31:18) K napsání Jehovových sdělení byla pod božskou inspirací podnícena řada věrných Hebrejců (počínaje Mojžíšem v roce 1513 př. n. l.).