Jak vyplývá z Marka 7:11, „korban“ je „dar zasvěcený Bohu“. Řecké slovo kor·banʹ, které se překládá jako „korban“, je ekvivalentem hebrejského slova qor·banʹ, jež znamená oběť. Slovo qor·banʹ je ve 3. a 4. Mojžíšově používáno jak pro oběti obsahující krev, tak i pro oběti bez krve. (3Mo 1:2, 3; 2:1; 4Mo 5:15; 6:14, 21) Toto hebrejské slovo je použito také v Ezekielovi 20:28 a 40:43. Řeckému slovu kor·banʹ je příbuzné slovo kor·ba·nasʹ, které se objevuje v Matoušovi 27:6, kde přední kněží říkali, že není zákonné vzít peníze za zradu, jež Jidáš hodil do chrámu, a vhodit je „do posvátné pokladnice [tvar slova kor·ba·nasʹ], protože je to cena za krev“.

Do doby Ježíšovy pozemské služby se ve spojitosti s dary zasvěcenými Bohu rozvinul určitý odsouzeníhodný zvyk. Vzhledem k tomu Ježíš odsoudil farizey jako pokrytce, protože svou vlastní tradici stavěli před Boží zákon. Tvrdili, že to, co bylo prohlášeno za „korban“, je uchováváno pro Boha, a tak odsouvali stranou Boží požadavek ctít vlastní rodiče. (Mt 15:3–6) Člověk mohl o svém majetku nebo o nějaké jeho části jednoduše říci: „Ať to je korban“ nebo „To je korban“. Farizeové tehdy učili, že jakmile člověk prohlásil svůj majetek za „korban“ neboli dar zasvěcený Bohu, nemohl už tento majetek používat k uspokojování potřeb svých rodičů, i kdyby to potřebovali sebevíc. Avšak pokud si to ten člověk přál, mohl tento majetek až do smrti používat pro svou potřebu. Přestože tedy tito farizeové tvrdili, že ctí Boha, jejich srdce nebylo v souladu s jeho spravedlivými požadavky. (Mr 7:9–13)

Historik Josephus spojoval „korban“ s osobami, když napsal: „Jestliže ti, kdo se vydávají za ‚Korban‘ pro Boha — znamená to totéž, co by Řekové nazvali ‚dar‘ —, chtějí být tohoto závazku zproštěni, musí kněžím zaplatit stanovenou částku.“ (Židovské starožitnosti, IV, 73 [iv, 4]) Výrazem „korban“ se však obvykleji označoval majetek zasvěcený Bohu jako dar.