Základní část lodního kormidelního zařízení. Starověké plachetní lodi měly kormidla různého tvaru a také jejich počet byl různý. Některé lodi byly vybaveny jedním kormidelním veslem. Lodi Řeků a Římanů však měly obvykle dvě kormidelní pádla na zádi a každé z nich se pravděpodobně dalo nezávisle na sobě ovládat díky podpěrce vesla (něco na způsob otvoru v boku lodi). Když bylo plavidlo ukotveno, kormidelní vesla byla pomocí provazů nebo řemenů vytažena z vody.

‚Kormidelními vesly‘ (NS) byla řízena loď, na níž se cestou do Říma plavil Pavel a jež ztroskotala na Maltě. Námořníci odřízli kotvy, a než pověsili přední plachtu, uvolnili lana kormidelních vesel, takže pak mohli loď řídit směrem k pobřeží. (Sk 27:40)

K poměrně malému kormidlu („kormidelnímu veslu“, Int) velké lodi přirovnal Jakub (3:4, 5) jazyk, když chtěl ukázat, jakou má obrovskou moc ovládat celé tělo.