Jednoduchá nebo zdobená pokrývka hlavy; nosily ji význačné osobnosti, například králové, královny nebo jiní panovníci, dále kněží a také lidé, kteří měli být zvláštním způsobem poctěni nebo odměněni. Po potopě začaly být koruny používány jako symbol autority, důstojného postavení, moci a cti a jako forma odměny.

V nejstarších dobách měla koruna nejspíše tvar diadému (heb. neʹzer), což byl jednoduchý pásek, který se původně nosil pravděpodobně proto, aby dlouhé vlasy držel v týle. Jako královskou pokrývku hlavy ji však přijaly i ty národy, jejichž příslušníci měli krátké vlasy. Takové ozdobné stuhy je možné vidět na sochách v Egyptě, Ninive a Persepoli. V pozdějších dobách začaly být ctěné osoby rozlišovány podle toho, jakou měl diadém barvu, jak byl utkán nebo jaký měl vzor. Některé stuhy byly asi 5 cm široké a byly zhotoveny buď ze lnu, z hedvábí, nebo dokonce ze stříbra a ze zlata. Někdy se takový diadém nosil přes jakousi čapku. Existovaly také zářící diadémy (ty měly po celém obvodu zoubky, které z diadému vystupovaly jako paprsky) a některé diadémy byly posety drahokamy.

Hebrejské slovo neʹzer může kromě ‚diadému‘ (2Pa 23:11) znamenat také něco, co je vybráno, odděleno či zasvěceno; tak to bylo například v souvislosti s předním knězem, který měl na sobě „znamení zasvěcení, olej pomazání jeho Boha“. (3Mo 21:10–12; srovnej 5Mo 33:16, Rbi8, ppč.) Vzhledem k tomuto základnímu významu je slovo neʹzer v Překladu nového světa na některých místech vhodně překládáno jako „znamení zasvěcení“, pokud jde o zlatou destičku, kterou izraelský velekněz nosil na svém turbanu. Na této zlaté destičce bylo napsáno: „Svatost patří Jehovovi“. (2Mo 29:6; 39:30, Rbi8, ppč; 3Mo 8:9)

Diadém jakožto symbol královské důstojnosti nosili hebrejští králové, například Saul. (2Sa 1:10) Ale hlavním hebrejským slovem, které označuje korunu v běžném smyslu a které je jako „koruna“ obvykle překládáno, je ʽata·rahʹ, odvozeno od ʽa·tarʹ, a znamená „obklopovat“. (Srovnej Ža 5:12.) Nemusí nutně označovat diadém. Koruna (ʽata·rahʹ), kterou jako válečnou kořist vzal David Ammonitům v Rabbě, zdobila původně hlavu modly Malkama. O tom, jaký tvar tato koruna měla, se v Písmu nic neuvádí, ale píše se tam, že vážila „talent zlata [asi 34 kg] a byly v ní drahokamy“. „Spočinula na Davidově hlavě.“ Tuto těžkou korunu si David na hlavu nasadil možná pouze na chvíli, snad aby dal najevo své vítězství nad tímto falešným bohem. (1Pa 20:2; viz heslo MOLEK.)

Některé koruny byly zhotoveny z přečištěného zlata (Ža 21:3), jiné byly navíc posázeny drahokamy. (2Sa 12:30) Někdy bylo několik ozdobných stuh neboli diadémů spojeno, a tak patrně vznikla ‚velkolepá koruna‘ ve své obvyklé podobě. (Job 31:36) Pro vyjádření „velkolepá koruna“ u Zecharjáše 6:14 je v hebrejštině použit doslova výraz „koruny“, ale u něho stojí sloveso v jednotném čísle. Proto se zdá, že se jedná o plurál majestátní.

O nevěrném Sedekjášovi, posledním judském králi, Jehova prohlásil: „Odstraň turban a sejmi korunu.“ Tím může být myšlen královský turban, na němž se nosila zlatá koruna. (Srovnej Ža 21:3; Iz 62:3.) Oba tyto symboly aktivní královské moci byly odstraněny, a Boží výnos ukazoval, že aktivní panování na „Jehovově trůnu“ (1Pa 29:23) bude přerušeno až do příchodu Božího mesiášského Krále. (Ez 21:25–27; 1Mo 49:10)

O „královské pokrývce hlavy“ Perské říše se mluví v Ester 1:11; 2:17; 6:6–10. V této zprávě je hebrejské slovo pro ‚pokrývku hlavy‘ (keʹther) odvozeno od slova ka·tharʹ (obklopovat). (Srovnej Sd 20:43.) Bible sice perskou ‚královskou pokrývku hlavy‘ nepopisuje, ale perský panovník běžně nosil pokrývku skládající se z jakéhosi tuhého kloboučku, jenž byl možná z látky nebo z plsti, a modrobílé stuhy, která byla kolem kloboučku omotána; tato stuha byla vlastně diadém.

Když došlo ke sjednocení Horního a Dolního Egypta pod vládu jednoho panovníka, začala být egyptskou královskou pokrývkou hlavy koruna zkombinovaná z obou předchozích. Koruna Dolního Egypta (plochá červená čapka vzadu zdvižená a se spirálovitou ozdobou vyčnívající dopředu) byla položena na korunu Horního Egypta (kuželovitou vysokou bílou čapku, která se zužovala do jakési bambule). Na přední části koruny býval obvykle uraeus (egyptská posvátná kobra). Královská pokrývka hlavy asyrského krále, která je popisována jako vysoká mitra, byla často zdobena různými vzory, například květinami, a byla uspořádána do pásků z hedvábí nebo lnu. Byl to určitý typ kuželovité čapky podobné dnešnímu fezu, ale byla o něco vyšší. Řecké a římské koruny byly jednodušší; někdy to byly zářivé diadémy, jindy byly ve tvaru věnce.

Jehova mluvil o mužích, kteří na ruce Oholy a Oholiby navlékali náramky a na hlavu jim dávali „krásné  koruny“. (Ez 23:36, 42) V posledních stoletích vážené a bohaté Arabky nosily (kolem vypouklých čapek) koruny, což byly zlaté kroužky posázené drahokamy. Podobný typ pokrývky hlavy možná nosily i některé ženy ve starověku.

Jako koruna je překládáno řecké slovo steʹfa·nos. Aby se vysmáli Kristovu postavení krále a pravděpodobně také aby zvětšili Ježíšova muka, upletli římští vojáci trnovou korunu a dali ji Ježíšovi na hlavu. (Mt 27:29; Mr 15:17; Jan 19:2) Pokud jde o to, kterou rostlinu k tomu použili, existují různé domněnky. Její název však pisatelé evangelií neuvádějí.

Koruny ve formě věnců z listů nebo květin byly používány v souvislosti se sportovním zápolením. (2Ti 2:5) Vítězové řeckých her dostávali koruny či věnce, které byly obvykle zhotoveny z listů stromů a byly ozdobeny květinami. Například při pýthijských hrách dostávali vítězové vavřínovou korunu; vítězové olympijských her dostávali korunu z listů planých oliv a vítězové istmických her (které se konaly nedaleko Korintu) dostávali koruny zhotovené z borových větví.

Obrazné použití. Schopná manželka je považována za ‚korunu pro svého manžela‘, protože její dobré chování přináší jejímu manželovi čest, a manžel tak získává větší cenu v očích druhých lidí. (Př 12:4) Symbolická žena Sion se měla stát „korunou krásy“ v Jehovově ruce, čímž je možná ukázáno, že tato žena byla výtvorem jeho řemeslné zručnosti, kterou měl jakoby v ruce, takže všichni ostatní na tuto ženu mohli pohlížet s obdivem. (Iz 62:1–3)

Kazatelské dílo Pavla a jeho druhů na cestách vedlo k vytvoření křesťanského sboru v Tesalonice. Pavel ho označil jako ‚korunu jásání‘, protože byl pro něho jedním z největších zdrojů radosti. (1Te 2:19, 20; srovnej Fil 4:1.)

Šediny jsou nádhernou „korunou krásy, když se nalézají na cestě spravedlnosti“; život prožitý v bázni před Jehovou je v Jehovových očích krásný a zaslouží si úctu všech lidí, protože je pro ně dobrým příkladem. (Př 16:31; viz 3Mo 19:32.) Jako koruna moudrost vyvyšuje toho, kdo ji vlastní, a získává pro něho úctu. (Př 4:7–9) Ježíš Kristus, který byl učiněn „o něco nižším než andělé“, byl ‚korunován slávou a ctí [jako nebeský duchovní tvor byl vyvýšen nad anděly], protože vytrpěl smrt‘. (Heb 2:5–9; Fil 2:5–11) V nebi získají Ježíšovi pomazaní následovníci jako odměnu za věrnost „nevadnoucí korunu slávy“, „neporušitelnou“ korunu. (1Pe 5:4; 1Ko 9:24–27; 2Ti 4:7, 8; Zj 2:10) Jestliže je ale někdo nevěrný, což vede k tomu, že takový člověk přestane dbát o zájmy Království na zemi, znamená to, že přijde o nebeskou korunu. Proto oslavený Ježíš Kristus vybízí: „Dál se pevně drž toho, co máš, aby ti nikdo nevzal korunu.“ (Zj 3:11)

V Křesťanských řeckých písmech je řecké slovo di·aʹde·ma překládáno v novodobých překladech jako ‚diadém‘. Je používán vždy jako symbol královské důstojnosti, ať už je skutečná, nebo jen předstíraná. „Velký, ohnivě zbarvený drak“ (Satan Ďábel) má na každé ze svých sedmi hlav diadém. (Zj 12:3, 9) Diadém zdobí každý z deseti rohů symbolického sedmihlavého ‚divokého zvířete‘, které vystupuje „z moře“. (Zj 13:1) Ten, který se nazývá Věrný a Pravý, totiž Ježíš Kristus, má na hlavě „mnoho diadémů“, které jsou od Jehovy, pravého Zdroje autority a moci. (Zj 19:11–13; 12:5, 10) S korunou (steʹfa·nos) je Ježíš Kristus popsán také ve Zjevení 6:2 a 14:14.