Kosti, jež se skládají z živé tkáně, tvoří pevnou kostru těla obratlovců. Člověk — výtvor příliš komplikovaný, než aby stavbu jeho těla mohli vědci plně pochopit — je ‚protkán‘ svou kostrou, jejími více než 200 kostmi a šlachami, které je spojují. (Job 10:11; Ka 11:5) Ve srovnatelném váhovém poměru je kost pevnější než ocel a její stavba může být přirovnána k železobetonu. Jehova popisuje ‚behemota‘ a přitom říká: „Jeho kosti jsou měděné trubky; jeho silné kosti jsou jako pruty z tepaného železa.“ (Job 40:15, 18) Tento popis se dobře hodí na hrocha. Kosti jeho krátkých, silných nohou a pevné kyčle nesou jeho mohutnou váhu — váží totiž 2 300 až 3 600 kg.

Obvyklé hebrejské označení pro „kost“ je ʽeʹcem (1Mo 2:23), synonymum je geʹrem. (Př 25:15) Řecký výraz je o·steʹon. (Jan 19:36)

Eva, první žena, byla vytvořena ze žebra, které bylo vzato z Adama. To bylo vhodné, neboť kosti jsou základem těla, celé se skládají z živých buněk a tvoří se v nich krev. Právem mohl Adam říci o Evě: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ Eva byla tím nejbližším Adamovým příbuzným. Bližší příbuzenství již nebylo možné. (1Mo 2:22, 23) Podobné vyjádření je v Písmu použito několikrát a označuje blízké příbuzenství. (1Mo 29:14; Sd 9:2; 2Sa 5:1; 19:12; 1Pa 11:1)

Důkazy posilující víru. Josef věděl, že uplyne ještě nějaký čas, než Bůh vyvede Izraelity z Egypta a usadí je v Kanaánu. Ve víře, na svědectví Izraeli, přikázal, aby až Izraelité vyjdou z Egypta, vzali jeho kosti s sebou. (1Mo 50:25; Heb 11:22) Izraelité na to pamatovali a Mojžíš tento příkaz svědomitě splnil, když je vyvedl z Egypta. (2Mo 13:19) Josefovy kosti byly nakonec pohřbeny v Šekemu, na pozemku, který kdysi koupil Jákob. (Joz 24:32)

Ve spojitosti s Elišou (po jeho smrti) se stal zázrak, když byl okamžitě vzkříšen muž, jehož mrtvé tělo bylo hozeno do Elišova pohřebního místa a dotklo se Elišových kostí. To byl důkaz, že zázraky, které kdysi vykonal Eliša, nebyly způsobeny mocí Elišovou, ale mocí Boží; byl to přesvědčivý důkaz neboli Boží pečeť potvrzující pravost Božího věrného proroka. (2Kr 13:20, 21)

Po svém vzkříšení se Ježíš objevil některým ze svých učedníků. Ti se domnívali, že vidí nějakého ducha. Ježíš je chtěl uklidnit, a proto jim řekl: „Sáhněte na mne a podívejte se, protože duch nemá maso a kosti, právě jak vidíte, že já mám.“ (Lk 24:39) Ježíš neřekl, že je tělo a krev, a proto někteří lidé tvrdí, že měl „zduchovnělé“ tělo z masa a kostí, ale bez krve. Pro toto tvrzení však není žádný podklad, protože učedníci mohli vidět, že má kosti a tělo, ale z jeho těla netekla žádná krev, na kterou by je mohl upozornit. Tím tedy Ježíš poskytl ústy svých 11 apoštolů a jiných lidí, kteří tehdy byli v jejich společnosti, důkaz, že byl skutečně vzkříšen, že ožil a že učedníci netrpěli žádnou halucinací, když oznamovali jeho vzkříšení.

Nečistota. Pod Zákonem, který byl dán prostřednictvím Mojžíše, byl sedm dnů nečistý ten, kdo se dotkl mrtvoly, lidské kosti nebo pohřebního místa. (4Mo 19:16) Král Josijáš bojoval proti falešnému uctívání tím, že místa, kde předtím byly posvátné kůly, jež uctívali pohané, naplnil lidskými kostmi a že kosti z pohřebišť spálil na oltářích a tak oltáře znečistil, aby již nemohly být používány. (2Kr 23:14, 16, 19; 2Pa 34:5)

Obrazné použití. Biblické zmínky o kostech zdůrazňují, že doslovné kosti jsou nezbytně důležité pro tělesné zdraví člověka a v obrazném smyslu že jsou důležité pro jeho zdraví duchovní. Kosti jsou vnitřní oporou těla, a Bible je proto v přeneseném smyslu používá k označení toho, jaký člověk je, především v tom směru, jak na něho působí hluboké city a hnutí mysli. Proto je řečeno, že kosti bojácného člověka jsou ‚naplněny děsem‘. (Job 4:14) Při mimořádné sklíčenosti se mohou něčí kosti „třást“ nebo při nemoci mohou být ‚rozpálené, jak vyschly‘. (Jer 23:9; Job 30:30) Bázeň před Jehovou je ‚osvěžením pro kosti‘. (Př 3:8) Říká se, že díky dobré zprávě „ztučňují kosti“ neboli že se naplňují morkem, a tak že se posiluje celé tělo. (Př 15:30) „Příjemná řeč je . . . uzdravením pro kosti.“ (Př 16:24) Naproti tomu negativní  emoce mohou na organismus působit škodlivě. „Duch, který je zkrušený, vysušuje kosti.“ (Př 17:22) Říká se, že manželka, která jedná hanebně, je „jako hniloba v  . . . kostech“ svého manžela. (Př 12:4) Jestliže někdo na druhé lidi žárlí, může to takového člověka tělesně i duchovně ničit, a tak „žárlivost je hnilobou kostem“. (Př 14:30)

Kosti mají pevnou stavbu, a proto je v knize Přísloví 25:15 ukázáno, že trpělivost a laskavá slova mají takovou moc, že přemohou i silný, prudký odpor: „Trpělivost zapůsobí na velitele, a mírný jazyk může zlomit kost.“

Prorocké použití. Když Jehova zavedl slavení Pasachu, přikázal, aby beránek (nebo kůzle) byl upečen celý „a nezlámete v něm ani kost“. (2Mo 12:46) To se splnilo na Ježíši Kristu, ‚Božím Beránkovi‘, který je protiobraznou obětí Pasach. (Jan 1:29; 1Ko 5:7) Ježíš zemřel na mučednickém kůlu. Vojáci přišli, aby zlámali nohy mužů, kteří byli toho dne přibiti na kůl; to se totiž obvykle dělalo, aby se urychlila smrt. Zlámali nohy oběma zločincům. Pokud však jde o Ježíše, zjistili, že již zemřel, a proto mu nohy nezlámali, ale jeden z vojáků ho bodl kopím do boku. (Jan 19:31–36; Ža 34:20)

V Babylóně dal Jehova Ezekielovi vidění, v němž přirovnal Izrael k suchým kostem, které ležely v údolní pláni. Ve vidění Ezekiel k těmto kostem prorokoval, a kosti se zázrakem spojily a objevilo se na nich tělo. Potom prorokoval k větru, a ten do jejich těl vnesl dech, takže z nich povstalo velké vojsko. Jehova vysvětlil, že se toto vidění vztahuje na Izrael, jenž — dokud je pohlcen ve vyhnanství v Babylóně — je jako lid, který již nemá žádnou naději. (Ez 37:1–11) Podobně i Jeremjáš přirovnal asyrského krále, který vzal do vyhnanství desetikmenné království, a babylónského krále Nebukadnecara, který odvedl Judu, ke lvům, kteří pohltili Boží lid a ohlodali jeho kosti. (Jer 50:17) Bůh to dovolil, protože Izrael se provinil odpadlictvím. Jehova se však na ně chtěl rozpomenout a hodlal do nich vložit svého ducha, který je měl oživit a dodat jim novou sílu a měl je také přivést zpět, aby se opět usadili v Zaslíbené zemi. (Ez 37:12–14)

Až Jehova zničí Goga a jeho zástupy, jež zaútočí na Jehovův lid, bude nutné zaměstnávat se po „sedm měsíců“ tím, že se budou označovat místa, kde leží kosti Gogova zástupu, a ty budou pohřbívány, aby byl povrch země očištěn od veškeré nečistoty a poskvrny. (Ez 39:14–16)

Jehova mluví o morku kostí, když obrazně popisuje bohaté požehnání, kterým zahrne svůj lid, až zahladí smrt; říká, že pro ně připraví hostinu „s jídly dobře omaštěnými olejem a naplněnými morkem“. (Iz 25:6)