Oba hebrejské výrazy — jak pro „nákotníkové řetízky“ (ʼec·ʽa·dhahʹ; 4Mo 31:50), tak pro ‚řetízky na nohách‘ (ceʽa·dhahʹ; Iz 3:20) — pocházejí z kořene ca·ʽadhʹ, což znamená „udělat krok; ubírat se“. (Jer 10:5; Př 7:8) Hebrejské slovo ʽeʹkhes (kotníkový kroužek; kotníkový řetízek) je z kořene ʽa·khasʹ, což znamená ‚vydávat cinkavý zvuk‘ či ‚rytmicky pohybovat kotníkovými kroužky‘. (Iz 3:16, 18; Rbi8, ppč) Nákotníkové náramky nebo zdobené kroužky, které se nosily na nohou nad kotníky, se na starověkém Středním východě používaly běžně. Byly vyrobeny z takových materiálů, jako je mosaz, zlato, stříbro, železo, sklo a slonovina. Na egyptských pomnících jsou s nimi zobrazovány osoby obou pohlaví; v Egyptě byly kotníkové řetízky a náramky zpracovávány často jako vhodné doplňky.

Těžké kotníkové řetízky na sebe při chůzi narážely a tak mohly vydávat cinkavý zvuk. Avšak časem se pro vytváření zvuků začaly používat malé oblázky, které se vkládaly do dutých kotníkových kroužků nebo se připevňovaly ke kotníkovým řetízkům; také arabské dívky v pozdější době příležitostně nosily kotníkové řetízky, k nimž byly připevněny malé zvonečky. Ženy také někdy nosily nákotníkový řetízek, kterým byly kotníkové řetízky spojeny k sobě. Řetízky tak při chůzi cinkaly — pak přirozeně upoutával pozornost jak zvuk, tak i samotné kotníkové řetízky. Nákotníkový řetízek neboli řetízek na nohách také omezoval nebo zkracoval krok ženy, a ta potom chodila cupitavými krůčky, což u žen mohlo být považováno za půvabný či vznešený způsob chůze. (Iz 3:16)

„Nákotníkové řetízky“ byly mezi šperky, které vzali Izraelité Midianitům jako válečnou kořist a které předložili jako „Jehovův obětní dar“. (4Mo 31:50, 51) Domýšlivé „sionské dcery“ z pozdější doby jsou popisovány jako ženy, které „chodí cupitavými krůčky a nohama vydávají cinkavý zvuk“ nebo které „rytmicky pohybují kotníkovými kroužky“. Prostřednictvím proroka Izajáše Jehova ty ženy varoval, že jim odejme jejich ozdobné předměty a „krásu kotníkových kroužků“ či kotníkových řetízků, stejně jako jejich ‚řetízky na nohách‘. (Iz 3:16, 18, 20) Vpádem do  jejich života bezpochyby bylo v roce 607 př. n. l. dobytí Judy a Jeruzaléma Babylóňany — následkem toho ztratily své mnohé ozdoby i svou svobodu. (Viz heslo OZDOBY.)