Získání něčeho výměnou za to, co má jistou hodnotu — například za peníze, zboží, služby, nebo dokonce i život.

Již v době, kdy žil Abraham, podobně jako dnes, lidé formálně kupovali a prodávali zboží a majetek nebo poskytovali různé služby, přičemž jako prostředek směny používali například peníze. Abraham ‚koupil za peníze‘ otroky. (1Mo 17:12, 13) Po Sářině smrti formálně koupil pohřební místo od Efrona, jednoho ze synů Cheta. (1Mo 23:3–20; 49:29–32) Je to vůbec první biblická zpráva o uzavření zákonné smlouvy. Její podrobnosti jsou zajímavé.

Abraham se při přednášení své žádosti poklonil, což byl upřímný projev zdvořilosti. Nechtěl koupit pole, ale jenom jeskyni, „která je na nejzazším konci [Efronova] pole“. Efron dal protinávrh. Není zcela jasné, zda tím, když řekl, že majetek Abrahamovi dá (1Mo 23:7–11), předstíral orientálskou štědrost, nebo, jak předpokládají někteří znalci, jen vyjadřoval ochotu se s majetkem rozloučit, tzn. ‚vzdát se ho‘ za určitou cenu. Je však jisté, že naléhal, aby bylo do jednání o koupi zahrnuto obojí — jak jeskyně, tak pole. Nakonec se dohodli, byla stanovena cena, provedena koupě a peníze byly pečlivě odváženy, „čtyři sta stříbrných šekelů běžných u kupců“ (asi 880 dolarů). (1Mo 23:16) Tehdy nebyly ražené peníze, ale vážily se na váze. A tak „pole a jeskyně, která je na něm, a všechny stromy, které byly na poli, které byly uvnitř všech jeho hranic kolem dokola, byly stvrzeny Abrahamovi jako jeho zakoupený majetek“. Celé toto obchodní jednání se odehrálo za přítomnosti obou zúčastněných stran a svědků, ano, „před očima synů Cheta mezi všemi, kteří vstupovali do brány jeho města“. (1Mo 23:17, 18) Podobně Jákob později koupil pruh země od Šekemovců. (1Mo 33:18, 19)

Během sedmiletého hladomoru Josef, ministerský předseda Egypta, prodával lidu obilí nejprve za peníze, a když byly vyčerpány, přijímal jako platidlo jejich hospodářská zvířata, pak půdu, a nakonec i lidi samotné. (1Mo 42:2–25; 47:13–23)

Mojžíšův Zákon přísně zakazoval kupovat a prodávat o Sabatu, a stejně tak zakazoval nepoctivé obchodní praktiky. V době izraelského odpadnutí byly tyto zákony často porušovány. (3Mo 25:14–17; Ne 10:31; 13:15–18; Am 8:4–6)

Král David chtěl koupit mlat od Aravny (Ornana), ale ten se laskavě snažil, aby ho králi mohl dát. Nicméně David trval na tom, že zaplatí 50 stříbrných šekelů (110 dolarů) za místo pro oltář a za věci, které byly nutné k obětování. Zdá se, že později se plocha rozšířila o další okolní majetek, aby byla dost velká jako úplné chrámové území — pořizovací cena byla 600 zlatých šekelů na váhu (asi 77 070 dolarů). (2Sa 24:21–24; 1Pa 21:22–25) Během vlády krále Jehoaše i během vlády Josijáše se při opravách chrámu nakupoval materiál a kupovala se i práce. (2Kr 12:9–12; 22:3–7)

Jeremjáš koupil pole ve svém rodném městě Anatot a zákonné obchodní jednání popsal takto: „Napsal [jsem to] na listinu a připevnil pečeť a vzal jsem si svědky, když jsem vážil peníze na vahách.“ (Jer 32:9–16, 25, 44)

Také v Křesťanských řeckých písmech je mnoho odkazů na koupi zboží nebo materiálu — jídla, oleje, oděvů, perel, polí, domů, zlata, oční masti, zboží všeobecně, zvířat, a dokonce lidí. (Mt 13:44–46; 25:8–10; 27:7; Mr 6:37; Jan 4:8; 13:29; Sk 1:18; 4:34–37; 5:1–3; Zj 3:18; 13:17; 18:11–13; viz heslo BANKA, BANKÉŘ.) Věřící Židé byli osvobozeni z kletby Zákona tím, že byli koupeni prostřednictvím Krista, který se stal kletbou místo nich, když byl — ačkoli nevinný — přibit na kůl. (Ga 3:13; 4:5) „Krví svého vlastního Syna“ Jehova koupil celý „Boží sbor“. (Sk 20:28)